Sopky na Bali

Sopky na Bali
virtuální cesta po Indonésii

Na názorném obrázku na německé Wikipedii (na anglické je mapka, z níž to není tak zřetelné) vidíme vlevo nejvyšší sopku Agung a vpravo kalderu Gunung Batur. Samozřejmě těch vulkánů je na ostrově celá řada, jak jsme se mohli přesvědčit v předchozím článku o sopkách na Jávě, kde je odkaz na mapu s vulkány (ostatně můžeme jej zopakovat - zde), tyto jsou ovšem na prvním místě zájmu.

Slovo Agung znamená v indonésštině prostě „vysoký“, je to tedy Vysoká hora. Aktivní stratovulkán  o výšce 3142 metrů n. m. připravil v roce 1963 o život více než 1100 lidí.  Ještě před příchodem hinduismu měl vulkán význam svaté hory, na jihozápadním svahu se nacházela ve výšce 900 metrů svatyně, kde byli uctívání zdejší duchové předků. Později tato funkce byl hinduisty převzata a na tomto místě byl zřízen templ Pura Besakih, který dodnes slouží svému účelu. Je to nejvýznamnější hinduistická svatyně nejen na Bali (Jáva je naopak buddhistická), ale v celé Indonésii, a představuje „mateřský chrám“ všech ostatních na ostrově. Celý areál zahrnuje na dvě stě budov, k nimž patří několikastupňové věže (meru), kultovních schrán (pelinggih), otevřené pavilóny a další uzavřené budovy.

Hora je vnímána jako symbol mytologické hory Meru, která je v buddhistické a hinduistické kosmogonii „prahorou“, tedy středem světa, místem bohů a místem, kolem něhož krouží Slunce a Měsíc, hvězdy a planety. Tento kult hory se mísí s uctíváním boha Šivy, zvláště v jeho podobě slunečního boha, známého z jednoho z nejstarších spisů hinduismu, védského Surya (sūrya je v sanskrtu Slunce), a kultem předků. V náboženských ceremoniálech se vystupuje na horu, chytá se svatá voda do palmových listů a jí jsou poléváni poutníci.

Nejvyšší místo hory, která měří 3142 metrů, se nachází západně od stě metrů hlubokého kráteru. Z dálky vypadá sopka skoro jako dokonalý kužel. V devatenáctém století třikrát vybuchla, o starších erupcích není mnoho známo, ta z roku 1843 se omezila na oblast kráteru. Zato výbuchy v letech 1963 a 1964 patřily k nejsilnějším v Indonésii od výbuchu Krakatau v roce 1883. Začal 18. února menšími erupcemi v kráteru na vrcholu. O několik dní později začal vytékat proud lávy z kráteru směrem na sever a dosáhl délky 7,5 kilometrů. Zároveň se pohybovaly pyroklastické proudy ze severního svahu. 17. března došlo k mohutnému výbuchu, přičemž erupční sloup vystoupal podle odhadu do výšky 19 až 26 kilometrů. Vulkanický popel se šířil směrem na západ a severozápad a jeho stopy byly zachyceny až tisíc kilometrů daleko. Pyroklastické proudy o délce až 14 kilometrů stékaly na jižním a jihovýchodním svahu hory a zapříčinily smrt lidí převážně tento den. Protože se tento výbuch odehrál v době dešťů, vytvořily se sopečné bahnotoky (lahary), velmi rychle tekoucí směsí sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody (viz česká Wikipedie zde), které dosáhly pobřeží. Následoval druhý, slabší výbuch, 16. května, který měl za následek několik obětí. V Pura Besakih byla 18. května zemětřesením zničena většina budov. Předtím se snesly na objekt lapilli, t. j. sopečná struska či škvára, pyroklastické úlomky kamene (definice uvádí velikost 2-64 mm). V období mezi květnem 1963 a lednem 1964 došlo k dalším, slabším erupcím, jejichž průvodním jevem byly další lahary, které mobilizovalo období dešťů.  Důsledkem toho bylo, že zásobovací loď USAT Liberty, jejíž vrak ležel na severním pobřeží Bali u vesnice Tulamben od roku 1942, byla posunuta dále do moře a klesla do hloubky třiceti metrů.

Celkem bylo usmrceno 1148 lidí, 624 zraněno, zničeno 540 km² užitné plochy, 185 km² lesa a několik vesnic. Úřad Volcanological Survey of Indonesia vyzval obyvatelstvo k evakuaci, ta ale probíhala váhavě, řada lidí neopustila ohroženou zónu, protože 17. března se konaly náboženské obřady. Jako další důvod pro tak vysoký počet obětí se uváděla skutečnost, že obyvatelstvo nebylo dostatečně informováno.  Výbuchem vulkánu bylo do ovzduší vymrštěno 7 miliónů tun oxidu siřičitého, který se dostal až do stratosféry a vzhledem k ročnímu období byl větrem zanesen převážně na jižní polokouli. Sirný aerosol byl zjištěn až v Austrálii. Následkem výbuchu se teplota v troposféře (vrstva do 15 km, resp. od 7 do 17 km podle místa na Zemi) snížila přechodně o půl stupně, zatímco teplota ve stratosféře se naopak  o stupeň zvýšila. Na základě získaných dat byl vytvořen vulkanology model, který popisuje vliv explozí sopek na teplotu atmosféry.

Existují tři cesty, po nichž lze vystoupit k vrcholu hory – od jihu, od jihovýchodu a od západu. Obvyklá je ta poslední, která začíná u chrámu Pura Besakih. Pro návštěvníky je důležité, aby si sebou vzali vlastní vodu, neboť jediný zdroj vody cestou je posvátný a její používání k pití je zakázáno.  Podle počtu turistů ale také stojí cestou prodavači vody. Z vrcholu vulkánu je možné spatřit sopku Rinjani na ostrově Lombok, druhou nejvyšší v celé zemi (3726 metrů), pokud není ovšem zahalena mraky (stejně jako se to ovšem může stát i u Agungu). Nejlepší dobou k výstupu je rozbřesk, protože v tuto dobu je největší šance, že nebude výhled ztížen klimatickými podmínkami.

https://de.wikipedia.org/wiki/Gunung_Agung (zdroj)
https://www.cestomila.cz/clanek/224-bali-aneb-jak-jsem-videl-gunung-agung
https://balivylet.wordpress.com/celodenni-vylet/vystup-sopka-batur/
https://www.youtube.com/watch?v=P0BIh-9l8h4
https://www.youtube.com/watch?v=852dKbAPk6k

Vedle Agungu se nacházející aktivní vulkán Batur je ve středu dvou koncentrických kalder, z nichž větší o rozměrech 10 krát 13,5 km vznikla před 29 300 lety, stáří vnitřní, menší, o rozměrech 6,4 krát 9,4 km se odhaduje na 20 150 let. Při obou erupcích, které vedly ke vzniku kalder, se v prostoru usazoval ignimbrit, vznikající při pyroklastickém vrstvení, kdy se popel zprvu volně ukládá, při vyšších teplotách se však speče (roztaví se). Termín poprvé použil v roce 1932 vulkanolog Patrick Marshall, když chtěl odlišit tekoucí proud lávy a „ohnivý déšť“, z něhož pak vzniká tento druh usazeniny, „roztavený tuf“. Následně vznikl stratovulkán Batur o výšce 1717 metrů, ostatní části kaldery jsou nižší, pouze na jihu dominuje celé oblasti Gunung Abang, vysoký 2159 metrů. Pojednaný Agung se nachází ve vzdálenosti dvaceti kilometrů.

Z historie je známo několik výbuchů sopky. V roce 1905 vytékala z kráteru v západní části sopky láva. Po sérii erupcí se v roce 1926 rozevřela trhlina, z níž vytékala láva, která zalila celé části vesnice Batur. V září roku 1963 se z několika komínů západně od vrcholu vylévala láva směrem na západ a jih. Při posledním výbuchu sopky Batur mezi březnem 1999 a červnem 2000 docházelo k erupcím s popelem a malým explozím ve vrcholové oblasti. Mezi listopadem 2009 a listopadem 2010 byl zvýšen vyhlášený stupeň nebezpečí z „normálně“ na „opatrně“, protože se signifikantně zvýšil počet zemětřesení.

Kalderu obývá zhruba šestnáct tisíc lidí, kteří žijí především ve vesnicích Kedisan a Toya Bungkah. Další vesnice jsou na okraji kaldery, ve vesnici Trunyan je hřbitov s hroby obětí činnosti vulkánu, který je na druhé straně ovšem zdrojem příjmů obyvatel v podobě turismu.

https://de.wikipedia.org/wiki/Gunung_Batur