Smolíkovi / Vyprodáno!!!

Představení s písničkami na motivy kulturního maďarského animovaného seriálu, určené pro diváky od sedmi do sto sedmi let. Proslulá maďarská rodinka, která potěšila už nejméně půl zeměkoule. Teď máte poprvé možnost vidět je v divadle, a tedy živě.

Vždycky jsem trochu na pochybách, když slyším takové formulace, jako že něco oběhlo „už nejméně půl zeměkoule“, byť nadsázka ke komediálním motivům a tedy i jejich propagaci určitě patří, nicméně anotace citovaná v programu Kulturních zařízení města Jičína na červen 2016 nebyla základním impulsem této poznámky. Ocituji ještě závěr recenze Tomáše Šťástky, kterou si může každý přečíst celou na stránkách kultura.zpravy.idnes.cz (viz odkaz dole), který je oním východiskem, které sám sdílím:

Není asi dobré mít příliš kritická měřítka na hru samotnou, divák prostě musí nasednout do Ládínkovy nafukovací rakety, chvíli nic neřešit a jen tak se bavit.

Jistě budu pro svůj postoj považován za někoho, kdo nemá smysl pro srandu (diplomku jsem psal o Osvobozeném divadle), za někoho, kdo se prostě neumí jen tak uvolnit a „chvíli nic neřešit“, nicméně kromě toho, že se v takovýchto případech opravdu „neuvolním“, je tu nějaký názor, o němž nevím, proč bych ho měl měnit. Rozumím (polistopadovému) argumentu, že člověk dnes chce (po náročném dni) relaxovat, pokud možno o ničem nepřemýšlet a ničím se nezatěžovat. Nicméně pokles kultury, který je v souvislosti s tím (a s celým vývojem společnosti) tak markantní, že je mi opravdu stydno (když si vezmu, jaké úžasné věci, u nichž by divák či posluchač rovněž nemusel „o ničem přemýšlet“, se odehrávají v poloprázdných, nebo spíš takřka prázdných sálech). Skutečnost je taková, že na Evu Holubovou a Boba Klepla by lidi přišli, i kdyby hráli v sebevětší hovadině – na kulturním programu bylo představení ještě před jeho tiskem „vyprodáno!!!“. Zatímco ta první je alespoň skvělá herečka, pro pitvoření druhého, což je jeho jediný herecký rejstřík, prostě nemám pochopení, byť mu jeho slávu v českých médiích a na divadelních prknech přeju.

Maďarský seriál určitě mohl mít nějaký kulturní kontext, podobně jako Simpsonovi. Realizace Studia DVA ale určitě žádným kulturním počinem není. Přinejmenším podobný názor má pár v divadle dost zběhlých diváků. Já to samozřejmě vidím také ještě z druhé strany, takováto představení jsou určitě ekonomicky výhodná pro pořadatele, kteří pak musí svému zřizovateli na konci účetního období přinést ty správné tabulky.

https://kultura.zpravy.idnes.cz/smolikovi-recenze-037-/divadlo.aspx?c=A150601_140751_divadlo_ts