Smetanova Litomyšl z povzdálí

S velkým zájmem jsem na jaře sledoval v médiích informace o novém zastřešení zámeckého nádvoří v Litomyšli, s nímž mám spojenu celou řadu zážitků z festivalových koncertů, stejně jako nadšení z celého pobytu ve městě velikostí srovnatelném s tím, ve kterém žiju, které nicméně využilo svůj kulturní potenciál (máme ho srovnatelný, Jičín měl být Valdštejnovou evropskou metropolí a je centrem jím vytvořené unikátní barokní krajinné kompozice, narodil se zde Karl Kraus, spisovatel světového formátu) podstatně více a podle slov organizátorů Smetanovy Litomyšle směřuje ještě výše, když chce vybudovat z „národního“ festivalu událost srovnatelnou třeba s tím salzburským.

Ve skvěle po všech stránkách vyvedeném programovém sešitu s řadou textů a fotek (vedle standardní programové brožurky), který přivezla žena z letošní návštěvy nejen festivalového města, je na prvním místě, v Editorialu Michala Medka, ředitele festivalu, a několika dalších příspěvcích, vysvětlena geneze SmetaNOVÉho sálu, kdy totiž původní představa nového, funkčně adekvátního nové době (předpokládané SmetaNOVé éře, jak zní příspěvek Adély Dražanové), tedy především časově méně náročné a konstrukcí lehčí a dalším požadavkům odpovídající stavbě, mírněji svažitého hlediště, to vše podle projektu architekta Pleskota, který je s Litomyšlí srdcově spojen a realizoval již dříve několik projektů, přibyla ještě rekonstrukce vlastní scény s prostorem pro orchestr, spojená s angažmá scénografa Davida Baziky. A právě takto koncipovaný SmetaNOVÝ sál je předpokladem možnosti pozvat umělce světového formátu (ne, že by tu dříve nebyli, slyšel jsem zde zpívat Magdalenu Koženou, dirigovat Václava Lukse, který dirigoval také letos, ale je přirozené, že to noví představitelé festivalu – po Vojtěchu Stříteckém převzal otěže právě Michal Medek, dramaturg Marek Šulc a zmíněný scénograf D. Bazika, na jistých místech sami představeni  – tento moment akcentovali).

A ovšem, nové prostředí zmiňované na několika místech – po dvou letech rekonstrukce litomyšlského zámku, kdy se festival odehrával v upravené sportovní hale –   je jen jedním z předpokladů dramaturgických představ, o nichž hovoří v rozhovoru Marek Šulc, jenž chce oživit a aktualizovat festival („odfousatit“ Smetanu), v letošním ročníku názvem Vášeň – v nejširším smyslu toho slova – či roztančením prostoru ve všemožných formách. V článcích se dozvídáme o dlouhodobé přípravě každého ročníku (jak sám dobře vím z Českých doteků hudby), nejdříve dohodnutých termínů s velkými tělesy a sólisty, později konkretizovaným repertoárem.

Po těchto úvodních článcích o SmetaNOVém sále, budovaném s nadšením a nasazením také proto, aby se to v onom až děsivém termínu stihlo a poděkování všem dalším zúčastněným a podporujícím („Díky, bez vás by to nešlo“) a celkovém představení Zámeckého návrší, „areálu, který dává smysl“, tedy nejen zámku, ale i pivovaru s novou expozicí Smetanova rodného bytu, „Chrámu a Labyrintu“ následují vyjádření jednotlivých umělců, kteří na letošním festivalu Smetanova Litomyšl vystoupili.

V Beethovenově koncertu musíte být volní jako pták, je rozhovor s hvězdnou norskou houslistkou Vilde Frang, jejíž mentorkou byla legendární Anne-Sophie Mutter, dozvídáme se o její hudební cestě a kariéře, článek doprovází fotografie Jakuba Hrůši, jemuž je také dán prostor. Vilde Frang s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši 14. června festival zahájila. Vzor velkých císařů i českého Honzy, tedy dramatický žalm, ale také vlastně trochu duchovní muzikál – dnešními slovy Borise Klepala – je Král David Arthura Honeggera, „monumentání, zábavný a strhující“ dílo, vzniklé v časové tísni a tomu odpovídající struktuře, autor článku připomíná tu nejznámější pasáž o „starozákonním předchůdce mesiáše“ v textu písně Jaroslava Ježka a V+W o tom, jak David zvítězil nad obrem Goliášem, uvádí monumentální těleso, které dílo interpretuje a jednotlivé osobnosti, sbormistra Pražského filharmonického sboru a dirigenta provedení Lukáše Vasilka, zpěváky Kateřina Kněžíkovou, Helen Chariston, Dovleta Nurgeodiyeva a recitátory Vladimíra Polívka a Annu John Schmidtmajerovou.

Lehkost jako dar dokládá řečenou fascinaci tancem, zajímavá dvojice sestává z primabeleriny Nikoly Márové a b-boye, který si říká Mr. Kriss, tedy Kristiany Mensy, a jejich odlišné světy, včetně každodenní umělecké praxe, které se v tomto vystoupení (K)roky doplňují a propojují. Mozart a Salieri: Proměna vídeňské opery a rivalita, která se nekonala je článek Terezy Šindlerové, téma, na které si živě vzpomínám ze svého hudebního semináře při příležitosti uvedení Formanova filmu Amedeus, který pro mě byl východiskem pro to, co sleduje tento článek, Puškinův mýtus „o žárlivém nepříteli a otráveném géniovi“, v jehož duchu složil Rimskij-Korsakov i operu a Peter Schaffer drama, které zpracoval česko-americký filmový tvůrce Miloš Forman (vždy, když se o tom mluví, upozorňuju, ať si divák přečte pořádně název, podobně jako se filmy o belgickém detektivovi s pečlivě upraveným knírkem a „šedými buňkami mozkovými“ nejmenuje Hercul Poirot, ale Agatha Christie´s Poirot, tak má i Formanovo dílo přívlastek autora divadelní hry, podle níž byl natočen). V textu zde je ale vylíčen obsáhlejší příběh celého operního prostředí v metropoli monarchie a rovněž život a dílo skladatele, který Mozarta přežil o třicet let. Na programu festivalu je Figarova svatba (pro mě zajímavá barokní podoby s Collegiem 1704 a dirigentem V. Luksem)  a Salieriho Prima la musica, e poi la parole.

V článku Zpíváš, posloucháš a ztrácíš se v hudbě se dozvíme něco o operním pěvci Joelu Frederiksenovi, mě zaujala mimo jiné fotografie dívčího souboru Tre Grazie (Barbora Hulcová – loutna Lucie Strejcová – soprán a Magda Uhlířová – viola da gamba), Magdu jsem měl možnost vidět mnohokrát jako hudebnici v souboru Michaela Pospíšila či při jiných vystoupení v jičínské Valdštejnské loggii. S loutnou je také vyobrazen zpěvák, který vystoupil se jmenovaným souborem. Takže, to už je druhá barokní muzika v tomto ročníku Smetanovy Litomyšle.

Hudba zrozená zdola / 150 let odhodlání jménem Drážďanská filharmonie je text o historii orchestrálních těles v saské metropoli, začínající v roce 1548 u Mořice Saského, dvorní orchestr, který známe později pod názvem Staatskapelle Dresden, a pokračující dramatickou historií filharmonie, jejíž budova byla zničena za bombardování Drážďan – a jejíž novou budovu na Altamarktu ze sedmdesátých let si dobře pamatuju z doby mého zdejšího pobytu (zaujala mě tenkrát odlišná dramaturgie, zařazující do programu současné autory), ovšem už neznám její podobu po nedávné rekonstrukci.

Vytvořit harmonii a klid, které si posluchači odnesou domů je, jak říká podtitul, o „dirigentském poslání Maxima Jemeljanyčeva, pocházejícího z Nižněnovgoodské oblasti, žáka legendárního Genadije Rožděstvenného. Dirigoval Drážďanskou filharmonii s programem z díla Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka a Ludwiga van Beethovena a sólistou Lukášem Vondráčkem.

Káťa vyžaduje drama, křehkost a dobré herectví, to je názor Corinne Winters, držitelky ocenění OPER! pro nejlepší pěvkyni roku 2024, na Litomyšl přiváží program slovanské hudby, která ji zajímala odjakživa, Smetanova hudba bude součástí rozsáhlejšího programu pod názvem Opera Gala (Dvořák, Rimskij-Korzakov, Janáček, Moniuzsko). V češtině dělá pokroky, říká pěvkyně, důležitý je talent, ale i odhodlání, je přesvědčena.

České „výlety“ Geralda Finleyho, další pěvecké hvězdy na letošní Smetanově Litomyšli, kanadského basbarytonisty. Jeho záběr zahrnuje hudbu pěti staletí, je představován jako jeden z nejvšestrannějších pěvců své generace. Hovoří o chvále recitálů a říká, podobně jako Wintersová, že zpívat v češtině je náročné, ale naštěstí měl vždycky výborné učitele. V článku jsou ještě další čtyři držitelé cen Grammy, na snímcích jsou mj. klavíristka Isata Kanneh-Mason, The King´s Singers, a v článku je řada zajímavých detailů, z nichž mě zaujal Ondřej Pivec, český hráč na Hammondovy varhany, žijící v USA. Uvedeno je několik koncertů, mj. Gerald Finley & Isata Kanneh-Mason, Jazzová jízdy Kennedy Administration.

Na následující dvojstránce jsou dva články z pera Vojtěcha Stříteského s názvy programů, první Williams & Holst, tedy velikán filmové hudby John Williams (znám dost dobře z doby mého působení v PSO) a pozdně romantický skladatel, proslulý svými symfonickými Planetami Gustav Holst (k nim ještě Aaron Copland) v podání Pražských symfoniků (na fotografii dirigent Tomáš Brauner) a zrcadlově pak Glass & Korngold, tedy Philip Glass, skladatel minimalistické hudby a Erich Wolfgang Korngold, původem Brňák, adekvátně také v podání Brňáků, tedy Filharmonie Brno, s dirigentem Dennisem Russel Daviesem a klavíristkou Maki Namekawa, manželskou dvojicí (na snímku spolu). A také podtituly obou článků zajímavé – Do hlubin vesmíru a Víc než Hollywood.

Dirigent Tomáš Netopil říká Litomyšl je moje srdcovka, letos kromě Smetany „přiváží“ Ravela či Saint-Saȇnse, a také Dvořáka, vypráví o všelijakých patáliích na koncertech, prasklé žárovce, bouřce, která znemožnila dokončit koncert atd. A diriguje Pražské symfoniky, kteří byli, jak kdesi vypráví, u jeho počátků.

Schubertova hudba nás má naplňovat dokonalostí, vyjádřil se Peter Jarůšek, violoncellista Pavel Haas Quartetu v rozhovoru o charakteru hudby německého romantika, jehož Smyčcový kvartet č 14. d moll „Smrt a dívka“ a Smyčcový kvintet D dur zahrají, např. o častých repeticích v jeho díle, u nichž jde o to překonat moment netrpělivosti, pak má v sobě Schubert něco, co hudebníka uklidňuje, a řeč je také o historii tělesa a proměnách obsazení. S violoncellem je spojen také Kiam Soltami, který s tělesem (v kvintetní skladbě) vystoupí.

Kromě sešitu a brožury žena přivezla z Litomyšle hromádku turistického materiálu, map a skládaček, z něhož asi nejzajímavější je sešitek Litomyšl / Naši slavní, kde jsou uvedeny ve dvojicích portrétu osobností a jejich díla: Giovanni Battista Alliprandi, architekt Kuksu a vedle Dientzenhofera a Santiniho nejvýznamnější vrcholně barokní architekt, a jeho chrámu Nalezení sv. Kříže, rekonstruovaného v roce 2014; Marie Manrique de Lara y Mendoza, jíž v roce 1582 věnoval Vratislav z Pernštejna zámek a která přivezla do Čech (to jsem nevěděl, že to byla právě ona) jako dar své dceři Polyxeně Pražské Jezulátko (kopii sošky,, dnes v majetku pražských karmelitánů) si prohlédneme v chrámu Nalezení sv. Kříže či v místním muzeu; Alois Jirásek, k němuž se zde vztahuje řada památek (ani se zde nenarodil, ani nezemřel, ale např. zde napsal Filosofskou historii a Psohlavce); astronom Zdeněk Kopal, který prostudoval tzv. těsné dvojhvězdy; Julius Mařák, zakladatel české krajinářské školy, který se zde narodil, Josef Matička, český malíř, bibliofil a sběratel umění, který v Litomyšli zemřel, Zdeněk Nejedlý, jehož pomník chtěli Litomyšlští po převratu pro kontroverznost této osoby odstranit a nakonec tak neučinili (o muzikologovi, který prosazoval Smetanu proti Dvořákovi, mně Jula Hůlek vyprávěl, že pro jeho pozitivistickou metodu se říkalo, že v jeho smetanovské monografii jsou dějiny litomyšlského pivovaru, když jsem ptal Ivana Lutterera, zda ten pán, jehož chraplavý hlas jsem slyšel v první třídě na začátku školního roku coby ministra školství ze školního rozhlasu, napsal nějaké zajímavé dílo, říkal, že monografii o Benešovi – ale toho taky nemusím); Božena Němcová, která byla v Litomyšli dvakrát; Josef Portman, jehož domek, vyzdobený Studeňanským Mistrem (jeho portrét je na konci brožurky) jsem v jeho historii, včetně zachráněné výmalby, sledoval a několikrát navštívil; Magdalena Dobromila Rettigová (zobrazen dům na Toulovcově náměstí, kde žila), dnes je každoročně pořádán gastronomický festival; a samozřejmě Bedřich Smetana. A pak ještě Olbram Zoubek, jehož plastiky můžeme vidět v klášterních zahradách a ve sklepení zámku.

Nu a pak je tu malá přehledná skládačka v češtině a polštině Doporučená prohlídka města s vyobrazeními všech zastavení, další brožurka Sport & wellness s překvapivou nabídku (na tak malé město), ke které patří další skládačka Objevte pumptrack na litomyšlském Wembley. Vše vyvedeno v graficky (písmo a plochy) červené a bílé. Od této sady vydané Infocentrem se liší skládačka (ovšem stejného formátu) Rodný byt Bedřicha Smetany, vydaný Regionálním muzeem v Litomyšlí.