"Sluňákov"

Píšu ten titul v uvozovkách, protože v tomto příspěvku nejde o podrobnosti stavby Ekologického centra města Olomouce Sluňákov, stejnojmennou organizaci, ani pouze o otevření Domu přírody, na které jsem jel s Milošem Šejnem, ale spíš o souvislosti, které jsem si při té příležitosti dával teprve postupně dohromady. Nejdříve z pozvánek, které mi Miloš přeposlal před cestou, pak ze zahájení, otevření areálu, a posléze z materiálů připravených pro návštěvníky a z rozhovorů s řadou lidí v průběhu návštěvy. Samotná témata, která jsem zprvu zmínil, pojednám samostatně.

Výchozí pojem je Litovelské Pomoraví, krajina západně od Olomouce, respektive na středním toku řeky Moravy mezi Olomoucí a Mohelnicí, "vytvořená mísením vody a země", zároveň chráněná jakožto CHKO. V tomto prostoru vznikl v blízkosti vesničky Horka nad Moravou areál s nízkoenergetický domem Sluňákov, ověnčeným řadou architektonických ocenění, který je centrem stejnojmenné ekologické organizace Sluňákov, výchozího bodu celého příběhu, od něhož se odvíjejí všechny "lidské složky" ochrany a reflexe krajiny. Původní občanské sdružení je dnes obecně prospěšnou společností: celý název Sluňákov - centrum ekologických skativit města Olomouce, založenou Statutárním městem Olomouc v listopadu 2006.

V areálu Sluňákova byl 19. září 2014 otevřen Dům přírody Litovelského Pomoraví společný projekt Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) a Sluňákova. AOPK ČR byla investorem Domu přírody, výstavba byla spolufinancována z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu Životní prostředí (vybírám z materiálu Sluňákova, z něhož cituji i dále). Tak byl splněn "dlouholetý sen o vytvoření místa pro radost, odpočinek a poznávání přírody všemi smysly." Sluňákovský Dům přírody je v kontextu ostatních domů v přírodě jedinečný především tím, že je "galerií v přírodě", komponovanou krajinou, která vznikla v prostoru podmáčené a zanedbané louky. Její součástí jsou, podobně jako v historických zámeckých parcích a zahradách, didaktická a umělecká díla.

Z nich dvě nejvýraznější a nejpropracovanější dominanty jsou Sluneční hora snů Miloše Šejna a Rajská zahrada rostlin a živočichů Františka Skály, výraznými prvky jsou i práce Miloslava Fekara, rozmístěné v několika lalocích při okružní cestě areálem. Podrobnější deskripci se budu věnovat na jiném místě, zde mohu jen podotknout, že vzniklo cosi u nás zcela unikátního, v posledních desetiletích jedinečného a ojedinělého, a zcela jistě zajímavého i v Evropě, v historickém kontextu určitě něco, co navazuje v mnohém smyslu na tradici barokních komponovaných krajin, jihomoravského Lednicko-valtického areálu či jičínského valdštejnského architektonického a krajinného komplexu.

Obě dvě krajiny uvádím z osobní perspektivy (jičínský komplex je takřečeno jedno z "mých" témat), stejně tak, jako má tuto osobní rovinu i sluňákovský areál. Všechny ty osoby byly zmiňovány v úvodních projevech před přestřižením pásky, jména veřejných činitelů či politiků, umělců a tvůrců - vedle zmíněných v tuto chvíli musí padnout ještě alespoň jména zahradního architekta Zdeňka Sendlera, grafika Tomáše Lampara, autora zvonů na Sluneční hoře Rudolfa Manouška, z institucí pak Projektil architekti - a potom dvou osob, jedné z AOPK ČR, druhé ze Sluňákova, totiž RNDr. Lenky Šoltysové a Michala Bartoše. RNDr. Lenku Šoltysovou znám z doby, kdy jsme se pokoušeli v Jičíně zabránit zničení a dehonestaci zmíněného krajinně-architektonického valdštejnského barokního projektu pseudopodnikateli, kteří zde chtěli vytvořit rozsáhlý zábavní park. To je samozřejmě jiné téma, nicméně právě Lenka Šoltysová byla jednou z těch, kteří se zasloužili o to, že plánovaná zhůvěřilost, podporovaná i někdejší radnicí, nevznikla. Na mezinárodních konferencích Tvář naší země pak byl Jičín, kde se konala první mezidisciplinární konference tohoto typu, dáván za vzor. Ředitel Sluňákova Michal Bartoš je pak spiritus agens celé řady kroků, které v minulých dvaceti letech postupně vedly až k letošnímu otevření zdejšího Domu přírody, především samotného nápadu, je autorem ideové studie a pak určitě osobou, která řídila celý proces zrodu areálu, který obnášel řadu aspektů organizačních, ekonomických a dalších, vztahujících se k jeho smyslu. „Ředitel Sluňákova a jeho duchovní otec, který jej vydupal z ničeho, stejně jako další úžasné aktivity - Ekologické dny Olomouc,“ píše se kdesi na FB.

Tuto nejobecnější poznámku o Sluňákově a zdejším aktuálním dění uzavřu ještě osobněji, takřka privátní anekdotou, prostě proto, že něco takového potěší. Když jsme přicházeli s Milošem Šejnem na prostranství, kde se otevíral Dům přírody, stáli na cestě František Skála s Robertem Smolíkem, který otevíral krátce předtím expozici o včelách s úly na zahradě v nedalekém Informačním středisku CHKO Litovelské Pomoraví Šargoun nedaleko Litovle, jejímž je autorem. Miloš Šejn mě představuje Skálovi, mezi komentářem padne věta, že jsme oba z Jičína, a Robert přidává, "a to je můj profesor s gymnázia". Směju se a říkám, "zkrátka silná delegace z Jičína".

Litovelské Pomoraví a Sluňákov
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_Litovelsk%C3%A9_Pomorav%C3%AD
https://litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/
https://www.slunakov.cz/
https://www.kr-olomoucky.cz/slunakov-otevre-dum-prirody-litovelskeho-pomoravi-aktuality-3580.html
https://olomouc.idnes.cz/v-centru-ekologickych-aktivit-slunakov-buduji-dum-prirody-litovelskeho-pomoravi-gjz-/olomouc-zpravy.aspx?c=A140623_2076400_olomouc-zpravy_stk
Michal Bartoš
https://www.slunakov.cz/download/michal.pdf
https://www.facebook.com/permalink.php?id=256326751068172&story_fbid=633361673364676
Miloš Šejn
https://www.sejn.cz/
František Skála
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Sk%C3%A1la
Zdeněk Sendler
https://www.arch.cz/sendler/
Tomáš Lampar
https://www.lampar.cz/
Robert Smolík
https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-alternativniho-a-loutkoveho-divadla/pedagogove/mga-robert-smolik
Rudolf Manoušek
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Manou%C5%A1ek
https://www.youtube.com/watch?v=lORhOxfnOno