Skok do jiného světa?

Ale když znovu spatřil tvář tohoto světa, okusil vodu a slunce, vyhřáté kameny a moře, nechtěl se už více vrátit do stínu podsvětí.
Albert Camus

Když se řekne slovo „sebevražda“, vybaví se mi nejdříve esej Mýtus o Sisyfovi, esej Alberta Camuse.  Knížku přepsanou na stroji v době, kdy se šířila tenkrát proskribovaná literatura touto formou samizdatů, jsem dostal k přečtení jednoho večera s tím, že ji musím druhý den ráno vrátit. Vypil jsem ten večer možná litr vína – přesto Camusův text byl jedním z těch, který ovlivnil zásadním způsobem mé myšlení, v podstatě na celý život. Esej začíná myšlenkou, že každé filozofování musí začít myšlenkou na sebevraždu. Teprve rozhodneme-li se vědomě pro život, můžeme klást další otázky. Ta podstatná, z níž vyplývá vše ostatní, je nicméně právě tato. Teprve později jsem si uvědomil, jak „kacířská“ je to formulace, jestliže nezohledňuje, zda vůbec máme právo odstranit něco, co jsme si sami nestvořili, něco, co je darem pouze jednou daným. V tu chvíli jsem ale text vnímal jinak, totiž v kontextu paradoxní logiky, která je východiskem camusovského pojmu absurdna. To vlastně nijak „nenavádí“ k sebevraždě, naopak poukazuje k absurdnosti lidského života. Z pozitivně zodpovězené otázky naopak činí závěr, který akcentuje žití – přes nezvratnost lidského osudu. Ani dnes jsem názor nezměnil, domnívám se, že případná výhrada prostě neplatí.

Už tenkrát jsem zároveň věděl, že rovněž Tomáš Masaryk (tenkrát ještě ne T. G. Masaryk, ale univerzitní profesor ) začínal svou kariéru filozofa právě tímto tématem, jeho habilitační práce z roku 1878 měla název Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev současnosti).  Rovněž jiný filozof, Sokrates, zemřel po vypití číši bolehlavu. Považoval jsem motiv sebevraždy za filozofické téma, vnímal jsem jej v kontextu životních hodnot. Teprve později přinášel tok času příběhy sebevražd, většinou známých osobností spíš než lidí kolem.

Smrt Martina Štěpánka, která se dnes stala v tisku impulsem pro úvahy o sebevraždě, je tou poslední v řadě, po Bohumilu Hrabalovi, a dalších, o nichž se ještě zmíním.

Za jak zásadní je toto téma považováno, ukazuje skutečnost, že na české Wikipedii je v kategorii sebevrazi  186 příkladů. Zatímco například mučedníků je 73 (pochopitelně jen na českých stránkách, jinak jich je podstatně víc, např. na německé Wikipedii musíte přelistovat k „dalším 200“ a ještě k dalším dvěma stům, celkem 508 stránek), oběti vražd najdeme na 72 stránkách a oběti autonehod na 59 stránkách. Svým způsobem to odpovídá realitě. Zatímco v jednom z minulých roků zahynulo při autonehodách v naší zemi 1200 lidí, sebevraždou to bylo 1500, píše se na jedné webové stránce, v novinách jsem četl dlouhodobější údaj, a odpovídá rovněž tomuto rozdílu.

Sebevraždy lemují historii od antiky po současnost (nevím proč mne napadla tak pitomá formulace, asi proto, že i popravenci byli vystavováni podél cest). K sebevrahům se řadí například antický vojevůdce a politik Marcus Antonius, tvůrce české vánoční mše Jakub Jan Ryba, básníci Alexander Jesenin či Konstantin Biebl, malíř „barevných ploch“ Mark Rothko, hitmaker Karel Svoboda, zakládající člen skupiny Olympic Miroslav Berka, ale také Adolf Hitler a jeho osudová žena Eva Braunová nebo komunistický funkcionář Antonín Kapek. O některých jsem to ani netušil, člověk si prostě všímá spíše toho, co dotyčná osobnost vytvořila, a dočítám se to teprve nyní.

Někdy to jsou paradoxy, člověk by to nečekal: Mark Rothko maloval nádherné obrazy plné harmonie, přitom trpěl manio-depresivní psychózou (dnes odborně bipolární afektivní porucha, BAP). Stejně tak Marcus Antonius, u takového povolání by to člověk, kdyby neznal souvislosti, čekal asi nejméně. Někdy ona smrt má hrůzné souvislosti – Antonius probodl se mečem v mylné domněnce, že Kleopatra již spáchala rovněž sebevraždu, nechala se po egyptském způsobu uštknout hadem – jindy připadá jako logické vyústění života –  v Jidáši hnulo svědomí a I když se pak vzdálil, aby se šel oběsit (srv. Mt 27,5).

Pak tady máme případy, kdy nám je to obzvlášť líto – třeba Marilyn Monroe, jindy si myslíme, že to patří málem k povolání – Sigmund Freud. Další případy máme tendenci analyzovat – Ernest Hemingway  či Petr Iljič Čajkovskij, který trpěl depresemi, někdy příliš nevíme – Jan Štursa, výjimečným případem je Jan Palach, u něhož smysl jeho hrdinského činu takřka překrývá skutečnost, že to byla sebevražda.  Ale stejně. Až se člověk otřese, kolik je to jmen, když je vidí pohromadě.

V příloze LN vyšel jako reakce na Štěpánkovu smrt článek s názvem Sebevražda. Slabost, či síla? Do seznamu přidává jména jako Vlastimil Brodský („Jeho ten svět totálně štval. Ráno si přečetl noviny, naštval se na celej den, večer se kouknul na zprávy a naštval se na celou noc“), Petr Lébl, herečka Jana Rybářová, obdivovaná Františkem Smolíkem, nadějná herečka Zorka Janů, sestra Lídy Baarové, sochař Otakar Švec, autor Stalinova pomníku na Letné, Antonín Slavíček a další.

Nu a alespoň okrajově se zmíním ještě o sebevraždách v literárních dílech, například „Utrpení mladého Werthera“, dílo německého klasika, básníka Johanna Wolfganga Goetha. Ale to je jiná kapitola – i když, dílo prý po vydání vyvolalo nejen dobovou módu, ale i vlnu sebevražd.

Ale proč? Naznačil jsem v předchozím některé důvody, některé si můžeme domyslet. Některým se zhroutil svět, který celý život budovali a uvědomili si, že v tento okamžik už definitivně prohráli (že to tak racionálně uvedu, ale třeba právě Adolf Hitler), jindy nemoc, deprese či bezvýchodnost situace, anebo to vlastně přesně nevíme. Nevíme, zda to byl úmysl či nešťastná náhoda (Bohumil Hrabal).

Důvody se samozřejmě zabývají odborníci. Ti hovoří například o bilančním charakteru, osobnosti náchylné k sebedestrukci, alkoholismu. K sebevraždě může vést impulzívní, zkratkovité jednání. Vlastně jiný charakter má tzv. demonstrační sebevražda, kterou vlastně nemusí chtít dotyčný opravdu realizovat. Na webové stránce, pro potřeby tohoto textu nejlépe pojednávající téma, https://www.sebevrazda.psychoweb.cz/, se podrobněji hovoří o typologii sebevražd, např. patická je důsledkem bludů u schizofrenika, párová se vyskytuje u mileneckých párů, anomická je podle E. Durkheima výsledkem pocitu, že nic nemá na světě smysl. K možným příčinám řadí osamělost, ale třeba i dluhy či ztrátu zaměstnání.

Mohou být i různé výklady – Sigmund Freud například hovořil o dvou principech, thanatos, pud smrti dával do protikladu slasti, libidu. Obecné mínění považuje sebevraždu za patologické chování, vždyť přece normální je žít a každá bytost má pud sebezáchovy. Svůj podíl na tomto pohledu, který bych řekl, je prostě „přirozený“, má i křesťanská kultura, která vnímá – dost dobře tomu rozumím, i když si nemyslím, že by to měla být absolutní doktrína – sebevraždu za hřích.

Sám bych se neodvažoval nikoho odsuzovat, snad jen ty důstojníky, kteří hrají ruskou ruletu, šílence, kteří jezdí z hecu přes křižovatku na červenou a hazardují i s životy jiných. Člověk nemůže vědět, jaká intenzita utrpení, ať už je to nevyléčitelná nemoc, provázená nesnesitelnými bolestmi či nešťastná láska, může kohokoli z nás dohnat k zoufalému činu.  

Takže to mohu uzavřít. Včera jsme se mohli dočíst v novinách:
Doživotně odsouzený 'lesní vrah' Kalivoda spáchal v cele sebevraždu
27. září 2010  13:05,  aktualizováno 14:52
JIČÍN - Takzvaný lesní vrah Viktor Kalivoda spáchal v neděli ve věznici Valdice na Jičínsku sebevraždu. Třiatřicetiletý muž si ve vězení si za vraždu tří lidí v roce 2005 odpykával doživotní trest.
V článku podle odkazu dole více, včetně přehledu sebevražd v českých věznicích.

Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebevra%C5%BEda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Sebevrazi

John Weaver, Histories of Suicide
https://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=25867  
pojednává o literatuře, která se sebevraždou zabývá, a vývojem názorů na ni

Albert Camus
https://ireferaty.lidovky.cz/2/116/Mytus-o-Sisyfovi
https://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-3-2002.pdf
https://ld.johanesville.net/camus-03-mytus-o-sisyfovi
https://www.knihovnice.cz/recenze/camus-a-mytus-o-sisyfovi.html

https://eterapie.cz/cz/nesnesitelna_tezkost_byti

Goethe: Utrpení mladého Werthera
https://www.knihovnicka.net/kniha/4914-utrpeni-mladeho-werthera-goethe-johann-wolfgang/obsah-dila/

Článek Sebevražda. Slabost, či síla?
https://www.lidovky.cz/sebevrazda-slabost-ci-sila-d0p-/ln_noviny.asp?c=A100925_000115_ln_noviny_sko&klic=239093&mes=100925_0

Martin Štěpánek
https://www.novinky.cz/kultura/211710-herec-martin-stepanek-spachal-sebevrazdu.html
https://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=677526
https://www.csfd.cz/herec/26204-martin-stepanek/
https://www.fdb.cz/lidi/22093-martin-stepanek.html
https://www.ct24.cz/kultura/divadlo/101697-martin-stepanek-zemrel-jako-kapitan-sveho-zivota/

Viktor Kalivoda, „lesní vrah“
https://www.lidovky.cz/dozivotne-odsouzeny-lesni-vrah-kalivoda-spachal-v-cele-sebevrazdu-1dz-/ln_domov.asp?c=A100927_130554_ln_domov_rce
https://www.lidovky.cz/hledej.asp?search=sebevra%9Eda&hledej.x=0&hledej.y=0&hledej=hledej