Šípková Růženka / Petr Iljič Čajkovskij / Javier Torres

Při návštěvě pozoruhodné inscenace Věc Makropulos ve Stavovském divadle jsem si domů odnesl, jako už ostatně poněkolikáté informační buletin Národní divadlo. Tomuto číslu (7, březen 2012, 129. sezona 2011-2012) dominuje – počínaje už titulní stranou – jméno Javiera Torrese a jeho inscenace „ryze baletního klenotu“, jak říká již v úvodníku Petr Zuska, umělecký šéf Baletu ND (známe ho všichni z oné televizní taneční soutěže), Petra Iljiče Čajkovského Spící krasavice či Šípková Růženka.

Hned na následující straně se dozvíme, že 20. března budou mít diváci na Nové scéně Národního divadla příležitost vidět Javiera Torrese, mexického choreografa, dlouholetého tanečníka FInnish National Ballet, který realizoval od roku  1984 více než 25 tanečních děl, v rozhovoru se Zuskou a uvidí ukázku z připravované premiéry, na následující dvojstraně je uveden umělcův životopis a rozhovor s ním. Zajímavá je Torresova odpověď na otázku, co v klasických titulech mění s ohledem na dnešní dobu. Mexický tanečník říká, že podmínky vnímání v době vzniku se diametrálně lišily od dnešních, počínaje tehdejším pomalým životním tempem až po změnu především společenského vnímání baletního večera k dnešnímu uměleckému. Z toho vyplývá především editace – z původního Čajkovského baletu vystříhal na dvě hodiny. Přitom se snažil zachovat to nejlepší z tradiční Petipovy choreografie. V koncepci baletu posunul jeho vnímání od obvyklého zápasu mezi dobrem a zlem směrem k příběhu boje lásky proti strachu.

Následuje článek Václava Janečka o díle, o Mariusu Petipovi i o Torresově úpravě, a v dalším textu s názvem Rita – Rita se hovoří o dedikace baletu 100. životnímu jubileu Markéty Kyliánové, osobité tanečnice své éry, která dodnes nechybí na žádné premiéře. Markéta Kylánová se narodila v roce 1912 v Przemysli, účinkovala coby zázračné dítě už jako osmiletá v opavském divadle, v deseti letech se vydávala s rodiči na turné s dvouhodinovým programem. Její jméno se objevilo v kabaretu Červená sedma, v revuích Karla Hašlera, ale i v Národním divadle, v roce 1935 byla angažována jako sólová tanečnice baletu Velké operety, v roce 1937 získala angažmá v Holandsku. Sňatkem s JUDr. Václavem Kyliánem v roce 1942 ukončila svou taneční kariéru.

https://life.ihned.cz/lide/c1-55221750-sipkova-ruzenka-po-mexicku-jak-choreograf-javier-torres-upravil-slavny-balet-aby-nenudil
https://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sb=4&ic=5836&pr=91717
https://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sb=3&ic=5682
https://www.tanecnisdruzeni-cr.cz/aktuality/41-javier-torres-na-nove-scen
https://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/choreograf-javier-torres-mezi-tancem-zpevem-a-psychologii--1041682