Setkání s Jaromírem Typltem a Vítem Ondráčkem

Setkání s Jaromírem Typltem a Vítem Ondráčkem

V Knihovně Václava Čtvrtka, tedy náhradních prostorách po dobu rekonstrukce hlavní budovy, tzv. Denisky, se uskutečnila 25. září 2025 beseda nazvaná dle knihy Víta Ondráčka Čtenář Josefa Kocourka. S radostí jsem se vydal do knihovny za setkáním s oběma přáteli, s nimiž mě toto téma pojí – Jaromír Typlt si mě kdysi našel v souvislosti s non stop čtením Extáze (a také Krvavého románu, tedy děl obou autorů vztahujících se k tomuto regionu) na Brdě nedaleko Kocourkova rodného domu, už dnes neexistujícího a noční návštěvou rovněž blízkého Kocourkova hrobu na zdejším hřbitově s fascinujícím pohledem (ovšem ve dne) dolů k Nové Pace a na Krkonoše, a pozval mě na besedu do Nové Paky, kde jsem byl svědectvím autentické události čtení z Kocourkových deníků a setkání s řadou osobností, kterým Kocourkovo dílo uhranulo podobně jako mě.

Nebudu popisovat jičínskou besedu a promítání fotografií, které pořídil Vítek Ondráček na cestách za novopackým (a také šilperským) básníkem a spisovatelem, z důvodů, že se mně vnutila mimořádná perspektiva dvojení (chvílemi až bizarního či při zpětném pocitu v něčem inscenovaného), které svým způsobem vlastně nasvítí celé setkání lépe než toporná reprodukce večera, která nakonec zachytí i některé souvislosti, které by bylo možné zdlouhavě vypsat. Setkání, beseda a představení knihy Čtenář Josefa Kocourka bylo již druhé v pořadí, kterého jsem se zúčastnil, tedy v Nové Pace a v Jičíně (jedno se konalo také v Praze), protagonisté večera byli dva, tedy Jaromír, básník, performer a kunsthistorik, který se „stará“ o odkaz novopackých výtvarníků (je autorem skvělé Zívrovy monografie) a spisovatelů (také Šlejhar, Opolský).a Vítek, moravský výtvarník, který pojal vztah ke Kocourkovu dílu a osobnosti tak, že se vydal po jeho stopách, podrobně prozkoumává jeho texty i životní souvislosti, místa, kde se pohyboval, setkává se s lidmi, kteří jej pamatují, tedy je jeho znalec, a konečně tento vztah prezentuje ve vlastním výtvarném díle a konečně i vydávání knih.

Kniha sama vyšla ve dvojím vydání, které bylo zde tuším poprvé představeno, tedy „čtenářském“ a „bibliofilském“ s originální grafikou, čtenářské vydání mám již z prvního setkání. Já sám jsem pak – i v kontextu projektu „Vyřazeno“, zeštíhlujícím mou knihovnu dárky nejbližším přátelům, vrazil do kabely čtyři knihy se záměrem darovat v prvním okamžiku Jaromírovi nějakou knížku (on mně těch svých věnoval v minulých letech nepřeberně), nicméně dopadlo to trošku jinak (dvojení záměru a výsledku), totiž prvním, s nímž jsme se objali, byl Vítek, který dostal dva tituly „knih pro vnímavého čtenáře“, jak jsem si je označil, zatímco Jaromír mně ukázal neskutečně objemný batoh se slovy, že není schopen vléct sebou do Prahy ještě dvě objemné knihy (ta z Thackeryho spisů má přes sedmset stran), takže to dopadlo tak, že jsem vzápětí tyto dvě knihy dal Pavlovi Kracíkovi, jenž se těchto akcí pravidelně účastní a který mě povzbuzuje vždy, když klesám na mysli. Jaromíra jsem aspoň pak odvezl s tím obřím batohem na nádraží, přestože to vlastně není nijak zvlášť daleko, a ovšem, v možnostech tu byly v jeho případě dvě cesty, do Paky a do Prahy, z nichž měl v plánu tu druhou (do Paky bych ho snad byl i odvezl).

Když to tedy shrnu, aby vystoupila ostřeji ta magická dvojnost, tak tu jsou dva protagonisté večera, dvě místa besedy o Čtenáři Josefa Kocourka, dvě vydání knihy, dvě základní zaměření večera (Vítkova kniha, promítání fotografií), dvojí zaměření obou přátel, dva moje knižní dárky dvěma lidem, „opačnost“ již v názvu města, s nímž je Kocourek spojený (Nová Paka), a ovšem existence také Staré Paky, dvě města jeho mládí, tedy Nová Paka a Jičín, přejmenovaný v jeho denících na Albrechtov, dvě místa, o kterých se v textech píše, studentský Jičín (studoval na Učitelském ústavu K. V. Raise) a Štíty/Šilperk na Severní Moravě, a samozřejmě dvojí básníkovo jméno – občanské a Mikuláš Koukol. A určitě ještě Kocourkův rodný dům, dnes neexistující, stržený, a dvojí nápis na jeho hrobě, ten původní, ovšem chybný, v rozporu s rukopisným záznamem, a ten, o který se postaral Jaromír Typlt a jeho obdivovatelé.