Sergej Rachmaninov, Variace na Chopinovo téma, op. 22

Sergej Rachmaninov, Variace na Chopinovo téma, op. 22
díla ruské moderní hudby

Zatímco pozdější variace na téma Arcangela Corelliho, op. 42, ze začátku třicátých let je jednou z posledních „předělávek“, které ruský klavírista a skladatel vytvořil (následuje už jen o tři roky pozdější Rapsodie na Paganiniho téma, ale ta není pro sólový klavír, nýbrž pro klavír a orchestr), Variace na Chopinovo téma, op. 22, je naopak první skladbou tohoto druhu, kterou Sergej Rachmaninov vytvořil, ve srovnání s předchozí zmíněnou je koncipována podstatně virtuózněji. Složil ji v letech 1902 až 1903, muzikologové hovoří o podobnosti hudebního stylu s následujícími 10 Préludes, op. 23.

Chopinovy skladby, jejichž názvu jejich autor dává nový význam, když jej zbavuje původního významu „předehry“ a chápe jej jako „fantazii“, byly v hudební historii inspirací pro celou řadu skladatelů, počínaje Debussym přes Alexandra Skrjabina, Šostakoviče až po Karola Szymanowského. Výchozím tématem pro Rachmaninova je Chopinovo Preludium c moll ze sbírky op. 28., které si Ferruccio Busoni v roce 1885 vybral pro krátkou řadu variací. Rachmaninov uspořádal celkem 22 částí do podoby třídílné sonáty, v níž variace 11 a 18 tvoří střední pomalé části a jsou uvedeny částí označenou Lento. Cyklus, který skladatel věnoval klavíristovi a skladateli Teodoru Leszetyckému, vznikl po třítýdenních líbánkách, které strávil se svou ženou mimo jiné ve Vídni a v Bayreuthu.

Chopinovo Preludium je temné Largo o pouhých třinácti taktech, které svým rytmem připomíná smuteční pochod. Po mohutném začátku v plných akordech následuje bolestný zpěv nad zprvu chromaticky klesajícím basem. Rachmaninov zkrátil předlohu na pouhých devět taktů. Následující části pak mají charakter etud, přičemž se orientují vždy na nějaký náročný technický problém. Ve skladbě lze vyčlenit prvních deset variací, které se člení na dva podcelky, poslední čtyři rozsáhlé variace tvoří Finale cyklu.

Skladbu, která vcelku trvá zhruba 30 minut, by bylo možno popsat ještě detailněji, od zmínky o čtyřhlasé fuze ve dvanácté variaci až po virtuózní Finale C dur ve formě polonézy a divokém prestu stretta, zmiňme ale raději významné interprety nebo alespoň tři z nich – ruské virtuózy Svjatoslava Richtera, Vladimira Ashkenazyho či Nikolaje Luganského.

https://de.wikipedia.org/wiki/Variationen_%C3%BCber_ein_Thema_von_Chopin,_op._22
Nikolaj Luganskij
https://www.youtube.com/watch?v=94fhvjO-glk
pro srovnání od téhož interpreta:
Variace na Corelliho téma
https://www.youtube.com/watch?v=MaOiY8nEvGw
Rapsodie na téma Paganiniho
https://www.youtube.com/watch?v=P46U4ImNt_k