Schindlerův seznam

Moc se mi do komentáře k tomuto filmu nechce, protože je hodně „profláknutý“, zhodnocený, nikdo nepochybuje, že se jedná o v jistém smyslu přelomový film. Přesto jsem měl už v době, kdy přišel do kin a aktuálně se o něm hovořilo, některé možná okrajové poznámky, které by nicméně stálo za to přece jen zachytit. Ta zásadní je – a nikde jsem ji takto nezaznamenal – , že u nás (v Čechách, tehdejším Československu) bylo vyrovnání s válkou jedno z oněch klíčových témat prakticky od jejího ukončení, vedle „budování socialismu“, tedy obojí samozřejmě v oné ideologicky „správné“ historické perspektivě, tedy perspektivě, v níž byl fenomén nacismu zúžen na boj mezi „vítězným“ Sovětským svazem a nepřátelským Německem. A ovšemže všechna literární i filmová díla měla i obecně lidskou rovinu, která mohla nechat „povinnou“ ideologii stranou (k těm literárním, které tak činily, patřily knihy Škvoreckého, Lustigovy ad.). Tak – a zatímco tady toto bylo jedno z nejdůležitějších témat, v Americe se stalo, ovšemže zjednodušeně řečeno, právě až filmy jako je Schindlerův seznam (do kin šel v roce 1993, tedy více než o čtvrt století později). Aby mi bylo rozuměno – pochopitelně znám alespoň zhruba celou šíři americké poválečné válečné literatury (stejně jako evropské), ale ta se dívala na jiné věci. Hrdinství amerických vojáků a jejich třeba i nesmyslné oběti, hned román Nazí a mrtví (1948) N. Mailera či Hlava XXII J. Hellera (1961), rovněž americká židovská literatura řešila jiné věci, a velkou vlnou byla tvorba generace beat generation, odpovídající časově našim Škvoreckým a Lustigům. Schindlerův seznam, nebo možná Zachraňte vojína Ryana (Spielbergův film, stejně jako Schindlerův seznam, mimochodem oba filmy ověnčeny Oscary za nejlepší režii), a později třeba příběh Nicholase Wintona (zajímavé je, že Schindlerův i Wintonův příběh souvisí s Čechami), najednou vyprávějí o něčem, co tady bylo v poměrně velkém historickém odstupu. Stejně tak jsem se divil, když se ke druhé světové válce vrátila jako k nosnému tématu česká filmová tvorba po roce 1989. A tato situace vlastně trvá i nadále, dokladem toho je film Předčítač (2008, v jedné z hlavních rolí rovněž Ralph Fiennes), který nachází zase další úhel pohledu na věc.

Možná, že bylo třeba právě rozetnout ono černobílé vidění světa, kdy Němec rovná se nacistická zabijácká bestie, zatímco ostatní jsou hrdinové. A jak řečeno, pro nás (v Česku) je zajímavý aspekt, že se do centra pozornosti v řadě případů (též Wintonův) dostává právě naše země, jejíž dějiny jsou – a to je to provokativní a pro mnohé stále ještě nestravitelná skutečnost – dějiny Čechů a Němců. Právě skutečnost, že věci nejsou černobílé, je velice zřejmá u našeho tématu. Stačí, přečteme-li si (třeba na Wikipedii) příspěvek o životě Němce Oskara Schindlera, narozeného v českých Svitavách, o jeho vstupu do NDSAP na straně jedné (a o řadě dalších věcí) a o záchraně více než tisíce Židů před smrtí na straně druhé (napadá mě, tak trochu mimo kontext, film Hotel Rwanda, kde šlo rovněž o záchranu stovek lidí, tentokrát v etnickém konfliktu, na těchto stránkách v jednom z nedávných komentářů).

Zajímavý je kontext vzniku filmu, který je zpracováním nikoli amerického, nikoli evropského (tedy zúčastněných stran), ale australského spisovatele Thomase Keneallyho, autora více než dvou desítek románů. Kniha se původně jmenovala Schindlerova archa (zřejmě ve smyslu onoho biblického plavidla, na němž přežilo tvorstvo potopu), později byla přejmenována na Schindlerův seznam (vyšla 1982). Vycházela z výpovědi „Schindlerových Židů“, tím se tedy snižoval moment fikce, který samozřejmě u každého svědectví v určité míře je. Stejně tak nepřehlédněme motivaci režiséra Stevena Spielberga, jehož rod má evropské kořeny (on sám se narodil v Cincinnati), a je židovského původu. Ve svých sedmnácti letech se dozvěděl, že celá řada jeho ukrajinských předků byla zavražděna v koncentračních táborech. Když přišel s ideou natočit film o holocaustu, všichni se dali do smíchu, že se chce do něčeho takového pouštět po filmech jako byl Jurský park nebo E. T. – mimozemšťan. Spielberg se ale odvrátil od dosud používaných technických triků, natočil film (celé pasáže černobíle) na originálních místech a zisk, asi šedesát milionů dolarů věnoval Shoah Foundation, kterou sám založil za účelem dokumentace materiálů, které mají zůstat přístupné pro další generace.

Kromě vlastního příběhu, diskusí o tom, do jaké míry příběh neodpovídá skutečnosti (film dále posunul některé věci) a dalších možných pohledů na celou problematiku je asi velmi důležité říci, že film má hvězdné obsazení. Oscara Schindlera hraje Liam Neeson, v té době ještě nepříliš známý (mohli jsme ho vidět ve filmu Excalibur, Schindlerův seznam byl pro jeho kariéru průlomem), Itzaka Sterna, Schindlerova účetního, zahrál, jak jinak než skvěle Ben Kingsley (oscarový Gándhí, 1983), role ďábelské zrůdy Amona Götha se ujal Ralph Fiennes (Anglický pacient, Předčítač, Oněgin, Nepohodlný aj.).

https://de.wikipedia.org/wiki/Schindlers_Liste
https://cs.wikipedia.org/wiki/Schindler%C5%AFv_seznam
https://www.youtube.com/watch?v=ZKie_34cpJI (v sekvencích je celý na YouTube)
https://www.csfd.cz/film/8653-schindleruv-seznam/