Saša Rašilov & „Něco málo na dobrou noc“

Saša Rašilov  & „Něco málo na dobrou noc“
České doteky hudby 2017

Klementinum – Zrcadlová kaple, 25. prosince 2017, 19.00

Ensemble Martinů:
Štěpán Kos – klavír
Miroslav Matějka – flétna, umělecký vedoucí
Radka Preislerová – housle
Bledar Zajmi – violoncello

Saša Rašilov – mluvené slovo, recitace

V kontextu celého festivalu České doteky hudby lze vnímat večer Saši Rašilova a Ensemble Martinů s „pohádkami, básničkami a příběhy“ Christiana Morgensterna a F. G. Lorcy jako jakýsi druhý vánoční večer „pro děti a rodiče“. Ačkoli tak přímo není nazván a není časově umístěn do odpoledních hodin jako ono literárně-hudební pásmo s Dismanovým rozhlasovým dětským souborem a Simonou Postlerovou, má s ním něco společného: je rovněž literárně-hudební kompozicí, je prezentované známou hereckou osobností a předním hudebním tělesem. Na druhé straně literární žánr „pohádky“ je dnes vnímán především jako slovesný útvar pro děti, ačkoli toto určení je spíše záležitostí novější epochy. A především pak intimita názvu celého večera „Něco málo na dobrou noc“ implikuje okamžik usínání malých bytostí, jimž ony pohádky čteme.

Dílo Christiana Morgensterna, vnímané obvykle z úhlu nonsensové poezie, můžeme přijímat ale – právě ve zmíněném kontextu – také jako kvintesenci hravosti a imaginace, která je vlastní právě dětem. Zelený vítr je název výboru z díla španělského básníka, prozaika a dramatika, který vyšel v roce 1969 v Československém spisovateli a zahrnuje básně z Lorcových sbírek v překladu Lumíra Čivrného a rovněž malou gramofonovou desku s recitací Otokara Brouska a Martina Štěpánka (můžeme zde připomenout, že Otokar Brousek spolupracoval zvláště v začátcích hudební dráhy Ensemble Martinů jako jedna z předních hereckých osobností právě na literárních projektech Doteky hudby a poezie, z jejichž názvu později vznikl jeho derivací i název dnešního festivalu Doteky české hudby a stejnojmenné hudební společnosti).

Výběr hudebního materiálu odpovídal v dramaturgii večera stylově duchu modernosti části literární, ať už se jedná o skladby žijících českých skladatelů, jako jsou Luboš Sluka či před několika lety zemřelý Alexej Fried v první části večera, ale také autorů světových, jako Astor Piazzolla či Leonard Bernstein v té druhé. Především je nicméně třeba říci, že koncert byl věnován Václavu Riedlbauchovi, jehož skon přišel v době finální přípravy katalogu, 3. listopadu 2017. Někdejší ministr kultury, ale též umělecký ředitel opery ND, programový ředitel Paláce kultury, ředitel Pantonu a posléze generální ředitel České filharmonie, byl také skladatelem a pedagogem (profesorem na Hudební fakultě AMU), a – z pohledu MHF České doteky hudby významnou osobností, která se podílela na podobě festivalu. Ředitel festivalu Miroslav Matějka, v tomto večeru zároveň vedoucí hudebního sdružení Ensemble Martinů a jeho flétnista, vzpomíná v jednom již dříve zveřejněném textu „na skvělého člověka a spolupracovníka“ těmito slovy:

V roce 2006 Václav stál u vzniku festivalové obecně prospěšné společnosti, která transformovala hudebně literární cyklus Doteky hudby a poezie na MHF České doteky hudby. Jeho spolupráce nad velkou porcí současné hudby byla pro řadu z nás velkou zkušeností a neustále pokračovala ku prospěchu cíle a festivalového celku. Po skončení jeho práce ve vedení resortu ministerstva kultury se v roce 2013 vrací jako externí dramaturg.

Z hudby Václava Riedlbaucha byla v tomto večeru uvedena na jeho památku skladba Báj pro flétnu, housle, violoncello a klavír (1975). Do programu večera byl zařazen rovněž výbor z básnického díla jeho bratra Jana Riedlbaucha, rovněž flétnisty a hudebního pedagoga, s nímž se posluchači koncertů organizovaných Českými doteky hudby mohou pravidelně setkávat.

Celý večer kontextuálně uvedli tři řečníci. Prvním byl český hudební skladatel a pedagog prof. Ivan Kurz, jeden z významných představitelů současné skladatelské generace. V katalogu bylo jeho úvodní slovo, v němž pohovořil o prof. Václavu Riedlbauchovi, uvedeno jako „vzpomínka na přítele“. Ivan Kurz vytvořil krátký Riedlbauchův portrét, shrnující jeho význam pro českou kulturu, ale vyzdvihl i jeho některé osobní vlastnosti, např. humor, když přečetl znění jeho několika mejlů. Po Ivanu Kurzovi pak zarecitoval, jak už řečeno, bratr Václava Riedlbaucha Jan ze svého básnického díla (v publiku byl také jeho třetí bratr, houslista Josef). Třetím řečníkem byl vedoucí souboru Ensemble Martinů, flétnista Miroslav Matějka, jenž uvedl (kromě už shora zmíněného) souvislosti aktivity Ensemble Martinů zvláště v jeho začátcích, kdy Václav Riedbauch sehrál mimo jiné důležitou úlohu kontaktů na české skladatele, kteří pak pro soubor napsali řadu skladeb, které se objevovaly jednak na pódiích, jednak byly natočeny na některé z patnácti CD-alb, které Ensemble Martinů vydal. O oné době, kdy se ještě festival, vytvořený Miroslavem Matějkou, jmenoval Doteky hudby a poezie (zde se vlastně zrodil onen formát literárně-hudebního večera, jaký ostatně představoval i program v Zrcadlové kapli), se ostatně vyjádřil i Ivan Kurz, když tento titul zmínil ve své řeči.

Také vlastní hudební náplň (kromě Piazzollových Tang, které ovšem rovněž byly upraveny pro Ensemble Martinů, totiž Michalem Ratajem, a Bernsteinovy skladby Hommage à Duke Ellington) sestávala, jak řečeno, z velké části z díla českých skladatelů. Před uvedením Riedlbauchovy skladby Miroslav Matějka ještě zmínil skutečnost, že jeho odchod přišel ve chvíli, kdy byl celý festival kompletně připraven včetně katalogu, jehož úpravy se musely udělat vlastně v době, kdy snad už byl poslán do tiskárny. Na jedné straně by si skladatel určitě zasloužil, aby mu byl věnován samostatný večer, na stranu druhou nikdo nechtěl, aby takový večer vyzněl jako tryzna.

V publiku seděl mimo jiné příští rok devadesátiletý český skladatel Luboš Sluka, někdejší dramaturg Československé televize, předsedou Asociace hudebních umělců a vědců a především šéfredaktor Pantonu. Starý pán (snad si to mohu při tom věku dovolit říci) je čilý, vyzařuje z něj radost ze života, všechno si pamatuje, jen na nohy si stěžoval. Milé setkání. Na programu večera od něj byla Suita na paměť Jaroslava Ježka, svěží muzika, na kterou tam těch několik přítomných dětí sebou šilo do tance.

K úspěchu večera zásadně přispěl herec Saša Rašilov, jenž na festivalových koncertech nevystoupil poprvé (vzpomínám např. na vánoční koncert pro děti v Národním domě na Vinohradech, k němuž jsem psal rámcový scénář, byla tam zařazena například skladba Péťa a vlk Sergeje Prokofjeva). Pořad v různých variacích Ensemble Martinů se Sašou Rašilovem provedl již vícekrát, možná do tuctu, možná ještě více. Saša Rašilov recitoval z díla Christiana Morgensterna v překladu Josefa Hiršala, který je podle jeho názoru (souhlasím s ním) nejkomplexnějším uchopením jeho tvorby, v druhé části, mezi jednotlivými Tangy (Libertango, Tristango, Undertango, Violentango), pak básně Federica García Lorcy (tentokrát v překladech Lumíra Čivrného a Josefa Forbelského).

Pestrý program potěšil i mne, delší dobu jsem Ensemble Martinů neslyšel a nebylo marné připomenout si, jak skvěle hrají.

Jan K. Čeliš / prosinec 2017
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH