Santuari de Lluc

Santuari de Lluc
Poznámky k Mallorce

O této svatyni v nejvyšších horách Mallorky jsem se zmiňoval v příspěvku o nich a text by se tedy klidně mohl jmenovat Serra de Tramuntana (III). Na Mallorce je řada pozoruhodných klášterů, nejspíš nejznámější pro návštěvníky z celého světa je bývalý kartuziánský klášter ve Valdemosse, místo románku romantického klavíristy a skladatele Frederyka Chopina a francouzské spisovatelky George Sandové, pozoruhodné jsou i klášter Santa María de la Real v hlavním městě Mallorky Palmě či tři kláštery, které se nacházejí na hoře Randa uprostřed ostrova.

Santuari de Lluc v obci Escorca s patronkou Mallorky, uctívanou Černou Madonou, je místem, které stojí za to pojednat trochu podrobněji. Prvním momentem, o kterém ví každý, kdo trochu sleduje tuto problematiku, je skutečnost, že zvláště v horách je u každého lidského osídlení důležitá voda. Budova svatyně stojí u Torrent de Lluc či Torrent d’Albarca (slovo torrent jsme už někde zmiňovali, jedná se o potok, který se řítí v době srážek z hory dolů k moři), který pramení ve výšce 771 metrů na hoře Puig Ferrer východně od Lluc. Západně se pak spojuje s Torrent des Gorg Blau, a pod názvem Torrent de Pareis ústí do mořské zátoky Sa Calobra.

Hlavní budova sestává z několika křídel, v nichž se nachází gymnázium s internátem, muzeum, noclehárna, správa obce Escorca. Renesanční komplex z roku 1691 završuje kostel, Església de Llluc, který nese od roku 1962 čestné jméno Basilica de Lluc. Typem stavby křížová bazilika má půdorys latinského kříže. Hlavní loď má valenou klenbu a po třech kaplích na každé straně. Na středu kříže je vyklenuta kopule bohatě výtvarně zdobená malbami dvanácti apoštolů a lucernou, jíž proniká denní světlo. Dalším zdrojem světla je rozeta nad hlavním portálem, po obou stranách jsou rozmístěny píšťaly varhan.

Stavebním materiálem je kámen z okolí. Vnitřní prostor je kromě chóru vyzdoben barokní ornamentikou. Po levé straně transeptu jsou malby sv. Františka a sv. Šebestiána, naproti nim jsou zobrazeny sv. Catalina de Tomàs (o ní v příspěvku o Valdemosse) a sv. Tereza de Jesús. V jedné z postranních kaplí se nachází plastika Mare de Déu de Lluc.

Santuari de Lluc je, kromě proslulosti jako poutní místo, známé chlapeckým pěveckým sborem „els Blauets“, který získal nadregionální proslulost. Je složen ze žáků internátní školy Coŀlegi de Lluc, školy gymnázia či Santuari, k němuž je připojen ještě historický archiv.

Nad západní vnější stranou hlavní budovy se na skalní plošině nacházejí několikadílné sluneční hodiny, které na trojdílné vertikální desce zobrazuje pět ciferníků, které vyznačují různé časy, kromě pravého slunečního času také například středoevropský čas a středoevropský letní čas.

Legenda o založení kláštera hovoří o maurském pasáčkovi jménem Lluc (tedy Lukáš), jehož rodiče konvertovali ke křesťanské víře. Bylo to krátce po návratu Mallorky ke křesťanské víře v roce 1229. Jedno sobotní odpoledne chlapec našel mezi skalami na místě u potoka, kde je dnes sakristie svatyně, uctívanou tmavou sošku Mare de Déu de Lluc. Soška byla ještě téhož dne dopravena do farního kostela v Escorce, kaple Sant Pere d’Escorca. Když ale obyvatelé kraje druhý den přišli, aby uctili svatou, ta znovu zmizela. Našli ji na původním místě na břehu potoka, kde byla chlapcem nalezena, a znovu ji dopravili do vesnického kostela. Celá věc se znovu opakovala, načež se farář v Escorce rozhodl, že vystaví na místě, kde byla soška nalezena, kapli, aby ji mohli lidé uctívat na tomto místě.

Panují domněnky, že na místě dnešní svatyně bylo svaté místo už v prehistorické době. Historikové odvozují slovo „Lluc“ od latinského „lucus“, posvátný háj. V blízkosti byly nalezeny doklady o kultuře z doby ještě před připojením Mallorky k Římské říši, tedy před rokem 123 před n. l.. Pohřebiště, které jsou vidět v muzeu, se datují do 4. století před n. l. V době muslimské nadvlády bylo místo nazýváno Al-Luc. První křesťanská kaple pak byla na místě postavena v roce 1230, tedy rok po vítězství krále Jaume I., krále aragonského, který získal Mallorku. V roce 1260 ji král nechal rozšířit na poustevnu augustiniánského řádu (Ordo Eremitarum Sancti Augustini), čtvrtého žebravého řádu středověku (po františkánech, dominikánech a karmelitánech). V patnáctém století si vynutila stále větší popularita sv. Marie z Lluc jiné právní uspořádání poutního kostela, řízeného nyní kolegiem presbyterů. Poté, co zde byl zaveden seminář, přeměnil jej papež Kalixt III. v roce 1456 na kolegiátní kostel. Papež Klement VII. pak potvrdil v roce 1531 bulou Pastoralis officii  povinnost konat ranní mši, na které mělo zpíval šest mladých chlapců. To byl základ dnešního pěveckého sboru.

Dnešní renesanční stavba Església de Lluc byla započata v roce 1622 a dokončena v roce 1691.  Hlavní oltář byl vysvěcen v roce 1684,  oltářní stěna vymalovaná Mestre Jaume Blanque, pochází z roku 1629. Od roku 1891 je spravována svatyně řádem Misionářů nejsvětějšího Ježíšova srdce, tedy  Missionaires du Sacré-Cœur (de Jésus), Missioners dels Sagrats Cors. Předání priority zaladatelu mallorské větve řádu, páteru Joaquimu Rosselló i Ferrá bylo potvrzeno se souhlasem Svaté stolice v roce 1910. Pomník v „Zahradě magnólií“ (Jardín de la Magnolia), připomíná zakladatele představitele misijního řádu. Podnět dal architekt Antoni Gaudí, v roce 1909 bylo navrženo pět sousoší, které představují patnáct mystérií Růžence, a do roku 1013 byla zhotovena Cesta mystería (Camí dels Misteris) k návrší Pujol de la Trobada. Bronzové reliéfy pocházejí od sochaře Josepa Llimona i Bruguera.

Vnitřek chrámu Església de Lluc byl vybaven na začátku 20. století, rovněž z podnětu Antoni Gaudího, ve stylu novobaroka, přičemž realizace navazovala na existující oltářní prostor, chór nebo i presbyterium. Po ukončení prací v roce 1914 biskup Pere-Joan Campins znovu kostel vysvětil. Jemu byl před hlavním portálem poutního kostela postaven pomník. V roce 1962 papež Jan XXIII. mu udělil čestný titul Basilica minor.

Osm roků předtím, v roce 1954, bylo otevřeno muzeum, v roce 1956 bylo započato se zakládáním botanické zahrady.

Mohli bychom pokračovat o historii, v archivu Arxiu del Coŀlegi de Lluc (ACL), který je připojen k internátní škole, je uchováno na 500 svitků a zhruba 5000 dalších dokumentů. Nejstarší z nich pochází z roku 1244.

https://de.wikipedia.org/wiki/Santuari_de_Lluc

https://www.youtube.com/watch?v=qPK_UJh5aBo
https://www.youtube.com/watch?v=yq3SvR1V9cA