S Milošem Šejnem a Václavem Cílkem do Hradce Králové

I.

Mé setkání s Václavem Cílkem bylo načasované souhrou událostí – aktualizací impulsu knihou Rogera Calloise Zobecněná estetika ¹ (přečtenou někdy na začátku osmdesátých let), tedy někdejší fascinací myšlenkou interdisciplinarity ve vědění/vnímání světa jakožto „příčných věd“ (obraz podobného tvaru šneka a spirální galaxie), která (byl to ovšem jen jeden z impulsů, takřka paralelně vedle zvl. fenomenologie, nicméně klíčový) radikálně posunula/proměnila mé myšlení o světě a jeho vnímání a která se někdy před dvěma lety v poslední, nejsilnější (a řadu motivů integrující) vlně do mého vědomí převalila na louce pod pro mě ikonickým kopcem Zebínem (ovlivňoval můj život v řadě zvratů po celou dobu mého žití), v odříznutí takřka od celého programu aktivit v době pandemie (ostatně také Buddha prozřel na poušti, aniž bych se s ním chtěl sebeméně porovnávat), kdy jsem propojení celé řady dříve motivů předchozích 40–50 let pojímaných dosud jako vzájemně nesourodých, které proběhlo nyní „v nulovém bodě“, ale nejen v horizontální, ale i vertikální rovině, jako v Dantově Pekle), nazval „vrstvy vědomí“.

Zhruba tohle (ovšemže v nejzjednodušenější podobě) jsem mohl (měl příležitost) nyní vyprávět Václavu Cílkovi jako rámcové ozřejmení toho, že především jeho knihy pro mě svého času představovaly uskutečňování onoho příčného pohledu na svět v českém prostředí, v obývacím pokoji v domě Šejnových v ul. Českých bratří a cestou z Jičína do Hradce Králové, kde měla v Galerii moderního umění proběhnout derniéra třech výstav (ta pro nás relevantní Aqua Miloše Šejna ²) a s tím související beseda Miloše Šejna a Václava Cílka na terase galerie. Miloš vezl Václava Cílka, u nějž byl na návštěvě na jeho chalupě na Kokořínsku, s Radkou Schmelzovou (byla u něj rovněž na návštěvě, takže jela s námi) do Jičína a poté jsme, ještě s Milošovou ženou Věrou, kolem druhé hodiny jeli do Hradce Králové.

II.

Jestliže jsem použil slovo načasování v onom významu životního rozměru (tzn. měl jsem se s Cílkem setkat až nyní, přestože on o mě věděl už od doby, kdy při práci na Šejnově monografii ³  vzal mé dva texty a nápaditě je prostě spojil v jeden text, což mě tenkrát s pochopitelným potěšením potvrdilo jistou soudržnost mého myšlení), jisté časování tady proběhlo ale i v krátkodobějším horizontu, totiž původně jsem se domníval, že ona beseda je shodná s dnem derniéry uvedené na stránkách GMÚ, tedy 4. září v neděli (tak jsme o tom hovořili, když mě Miloš na besedu zval na zahradě za domem na jeho letošních narozeninách) a 2. a 3. (pátek, sobota) vyrazím do Valdštejnské loggie na Worldfest ⁴ (v pozadí mysli maje něco neprošvihnout, což se mi přihodilo s předchozím Triangl festivalem v Železnici, kde jsem se chtěl setkat s Vláďou Mertou, ale vzal jsem žel za bernou minci chybný údaj editora serveru, odkud jsem bral údaje). Tuto poznámku bych byl vynechal, kdybych nevyřizoval od Tomáše Žižky, jenž participoval někdy před dvaceti lety na jednom z festivalů v jičínské jezuitské koleji (Kolej v jednom kole ⁵), podobně jako tenkrát rovněž i Miloš Šejn, ve formátech site specific, a nyní (v pátek večer, 20:30) vystupoval v audio-vizuální performanci Petra Nikla ještě s kontrabasistou Petrem Tichým a houslistkou Annou Romanovskou, jakožto „hráč na kořen“ na terase, oběma pánům srdečný pozdrav. Tak to jsou takové kontextuální souvislosti, které ani nelze jakkoli „naplánovat“ (jak to činíme v onom světě měřitelném, počitatelném), neboť patří k přirozenému světu.

III

A cestou do Hradce Králové jsme ovšem hovořili ještě o mnohém jiném. Jednu z otázek, kterou jsem Václavu Cílkovi položil (s vysvětlením právě v odkazu na to, co jsem právě napsal, totiž že to, čím se lidé společně zabývají, může prvotně vzniknout ve zcela jiném kontextu, a celý ten příběh bývá zajímavý), jak se vlastně s Milošem Šejnem setkali. Ptal jsem se na to předtím Miloše, Václav Cílek si na to v detailech vzpomínal trochu (ale nepříliš odlišně) jinak, shodli se nicméně na tom, že to bylo ještě „před Bohemií Rosou“, tzn. před Cílkovou účastí na třech ročnících tohoto interdisciplinárního projektu, o němž pak píše v knize Krajiny vnitřní a vnější, nakl. Dokořán, 2005 (součástí knihy jsou kresby Miloše Šejna). Zeptal jsem se také, co Václav Cílek právě píše, odpověděl, že několik slíbených studií, jedna z nich je o střední Vltavě (tedy také voda).

IV

V galerii chtěl mít Václav Cílek dost času na to, aby si prohlédl Šejnovu výstavu. Říkal jsem si, že je to něco z „geologické perspektivy“, když si v klidu sednul na zem (slova ochotného pracovníka galerie, který mu nabízel židli, komentoval vtipně slovy o „povalečích“) a prohlížel si vystavená díla z příslušného úhlu. Součást jiných přístupů (právě tahle perspektiva, odlišná od kunsthistorických pohledů, ale stejně tak, ne-li intenzívněji odhalující krásu, než ta obvyklá, mě u Cílka kdysi tak zaujala), přitom nijak nepopírá klasický vědecký diskurs (cestou autem komentoval některá aktuální témata takřka formou univerzitní extenze, s citací nejrůznějších výzkumů), ale i nezbytný pragmatický aspekt věci, zaručující efekt a efektivitu, zde konkrétně vymezení formátu besedy (časový limit, komentoval jsem to pak, když jsme o tom mluvili, pojmem Musikstunde, který uplatňují v některých formátech například varhanních koncertů Němci, pak rozvržení „úloh“ atd., ještě se k tomu vrátím), a konečně společenská rovina (překvapila mě i míra společenského vystupování a zároveň citlivá ohleduplnost v určitých okamžicích u člověka, u nějž jsem čekal dominantní introvertnost, ale jak je zřejmé, všechny tyto momenty se vzájemně nijak nevylučují).

Přiznám se, že překvapení při některých setkáních (či znovu při znovusetkáních) s některými osobnostmi představují někdy odlišností od představy, jakou si člověk nezbytně předtím udělal (zároveň s vyčítavou otázkou, zda dovedu dobře odhadnout lidi), pro mě svým způsobem mimořádný zážitek (a neváhám se s tím zde svěřit, byť jsem si vědom i možné citlivosti nebo dokonce kontroverze tématu), a mívám pak starost, abych se dokázal soustředit na to, proč jsem se s nimi chtěl setkat, totiž co dotyčný dělá, říká, myslí si atd.

Vzhledem k tomu, že jsme, stejně jako už na židlích usazení posluchači, očekávali začátek besedy v 16:00 hodin (jak je uvedeno na stránkách GMÚ), ale organizátoři nejdříve zařadili ještě komentované prohlídky výstav, (z)bylo ještě takřka tři čtvrtě hodiny na povídání u stolku u zábradlí na terase s úžasným rozhledem na panoráma okolních hor (přes střechy domů na náměstí dole na horizontu kostel v Novém Hradci, severozápadně Orlické hory, ještě severněji Hejšovina, Václav Cílek hovořil o své návštěvě jakýchsi starobylých hradišť naopak na jih odtud), postupně jsme pak odebírali z řady připravené pro besedu další židle, a ke stolku si přisedla také Kateřina Bilejová, a vypravovalo se o posledním ročníku Bohemiæ Rosy, která se konala tentokrát v Krkonoších s meeting place na Yetty (horolezecká chata Yetty či Jetice, cesta k ní od turistické trasy na odbočce za Kaplí v Obřím dole z roku 1872).

Vzpomněl jsem si na svůj zdejší pobyt na tomto místě, zhruba tři sta metrů vzdáleného od úchvatného amfiteátru nad (pod) hloubkou hvězdné noční oblohy v prostoru mohutných stěn amfiteátru Obřího dolu, zatímco jsem cestou sem našlapoval po kamenech vedle proudícího pramínku Úpy. Podobnou fascinaci museli zažívat i účastníci Bohemiæ Rosy. Kateřina Bilejová, která s Milošem Šejnem po léta spolupracuje (viděl jsem ji poprvé na vernisáži jeho dvojdisku Obraz – tělo – zvuk v pražském knihkupectví ArtMap) letos převzala některé „úkoly“ za onemocněvšího Franka van de Ven.

Beseda Václava Cílka s Milošem Šejnem se v Hradci Králové (na jiném místě ⁷) již uskutečnila, vrací se sem při různých příležitostech zhruba jednou za rok (s výjimkou posledních dvou covidových let). Byl jsem na výsost spokojen. Kromě samotného řečeného (obsahu) mě zaujala určitá sevřenost, daná také již zmíněným limitovaným časem, především však promyšleným rozvrženým úloh, kdy Václav Cílek převzal funkci moderátora a Šejnovi kladl otázky k jeho tvorbě, vztahu k přírodě atd. a zároveň uplatnil svůj vlastní „part“ („Dalo by se čekat, že někteří lidé přijdou také na mě.“), čímž bylo d osaženo zrcadlení dvou pohledů na jediné společné téma besedy, umožňující poukázat na prožitek identity v tvůrčím aktu na jedné straně a zároveň zprostředkovat vědeckou reflexi – obojí se svým způsobem doplňovalo, překrývalo či prostupovalo, a zároveň tak byl vytvořen poukaz k tomu, že se jedná o uchopení něčeho, co je odhalováno a (v obou modech různým způsobem) zpřístupňováno, ale přitom skrývá/uchovává svá tajemství.

Po úvodním expozé aktuální hrozby sucha, které může v blízké budoucnosti zasáhnout nejen Moravu, ale i Hradecko (tj. fokus na aktuální místo a čas, upoutávající pozornost posluchačů) přišla řeč na jedno z témat Miloše Šejna (jedno z těch, které si Václav Cílek vsedě pozorně prohlížel), které bylo prezentováno na výstavě v sestavě fotografických záznamů s názvem Bloudění bažinami Dyje (1969), popsané v úvodu slovy: „Po tři dny jsem bezcílně procházel lužními lesy mezi Pouzdřany, Dolními Věstonicemi a Novými Mlýny v Podyjí. Cestou jsem fotografoval. 1. 6. / 19. 6. / 17. 7. 1969.“, respektive prostřednictvím něho se Cílek, který pak zároveň v dalším vstupu zmínil existenci „horní“ a „dolní“ vody a zasadil ono místo do geologického a kulturního kontextu (Dolní Věstonice, Pálava, prostor Jantarové stezky, řada dějinných vrstev) Miloše Šejna zeptal na jeho vztah k vodě.

Miloš Šejn se v odpovědích dostal k  iniciačnímu zážitku z dětství, někdy z druhé třídy, kdy stoupal podél Javořího potoka po cestě k jedné horské chatě po tehdy existující silnici, cestě provázenou fascinujícími pocity, a poté návratu na tato místa (kam se ovšem vrací dodnes) v soustředěném uchopení tématu v roce 1982 (i ono je několikačetně na výstavě zastoupeno, mj. v dlouhém diagonálním pásu papíru Vodopád, zvukové instalaci Mluvící voda či v autorském sestřihu fragmentů videosonických záznamů tělových intervencí z 90. let a roku 2020). Padla jména dalších lokalit, například řeky Vrchlice či Cidliny (z různých období), rybníků v Českém ráji a jinde, kde se Miloš Šejn setkal v té či oné podobě (zvláště prameny, ale i tůně, rybníky, řeky) s vodním živlem a kde se prostoupily v jeho tvorbě tělové a technologické aspekty.

Jednou z těchto objevných a mimořádně působivých podob pak jsou záběry, kdy je kamera umístěna pod hladinu vody/řeky a otočena vzhůru k nebi. Miloš Šejn při té příležitosti zopakoval formulaci, která myslím postihuje velice přesně to, co se vlastně v tuto chvíli odehrává, že totiž umělec zkoumá, jak současná technologie může zobrazit to, jak „voda vidí krajinu“. Porozumění tohoto obratu v jeho pregnantnosti (nedívá se lidské oko, ale oko kamery přes pohybující se vodní hladinu) předpokládá, že subjektem není bytost člověka, nýbrž bytost, jíž je samotná voda. Zároveň (vedle oné lidské pokory před přírodou) se předpokládá nejen soupodstatnost, ale (vnější i vnitřní) jedinost člověka a přírody (o tom jsem se několikrát zmiňoval, nejzřetelněji nejspíš v letošním textu ve zlínském časopise Prostor ⁸, kde je tento vztah doložen na dalším materiálu). 

Václav Cílek reagoval na nejrůznější podněty a zároveň přicházel se souběžnými motivy, například jak dochází k čištění vody v tocích, vztazích ryb, které se živí hmyzem spadaným z listů stromů nad hladinou (studie, zkoumající vztah medvědů, lososů a lesů na Aljašce, cituji možná nepřesně), komentoval také přístup dnešních studentů k ekologii, kteří ji vnímají jako důležitou společenskou objednávku, zatímco pro umělce, tedy Miloše Šejna, představuje tento vztah bytostný zážitek. Zajímavý dotaz padl na Šejnovo lití olova v plzeňských řekách, který představoval pokus dostat určitou zprávu o různých tocích – v následném rozhovoru pak mě zaujal výrok o osobitosti jednotlivých řek, komentovaný opět kulturním kontextem (například starobylého kostelíka sv. Jiří v blízkosti soutoku Úslavy a Mže/Berounky).

Osobitost v několikerém smyslu mělo také setkání Miloše Šejna a Václava Cílka na terase královéhradecké galerie. Setkání těchto dvou osobností se spokojeným publikem, v blízkosti možného setkání s tvorbou jedné z nich, přátelské setkání několika lidí u stolku nad Velkým hradeckým náměstím, moje setkání …

1 Roger Callois, Zobecněná estetika, Odeon, Praha 1968, https://www.databazeknih.cz/knihy/zobecnena-estetika-195634

2 Miloš Šejn, AQUA, Galerie moderního umění, Hradec Králové, 15. dubna – 4. září 2022, https://www.galeriehk.cz/vystavy/milos-sejn/ , dernisáž výstav a diskuse s Václavem Cílkem, https://www.facebook.com/events/1021047958523780/?acontext=%7B%22ref%22%3A%2252%22%2C%22action_history%22%3A%22[%7B%5C%22surface%5C%22%3A%5C%22share_link%5C%22%2C%5C%22mechanism%5C%22%3A%5C%22share_link%5C%22%2C%5C%22extra_data%5C%22%3A%7B%5C%22invite_link_id%5C%22%3A422381589718274%7D%7D]%22%7D

3 Václav Cílek (ed.), ŠEIN, eBook, BohemiaeRosa Publishers, 2003

4 Worldfest, Valdštejnská loggie, 5. ročník festivalu, 2. – 4. září 2022, stránky Worldfestu https://www.worldfest.cz/ , https://valdstejnskalodzie.cz/program/lodzie-worldfest-2022

5 Kolej v jednom kole, festival v Jezuitské koleji v Jičíně, https://www.jicinsko.cz/k1k/ , na archivní stránce pod názvem „Město-krajina, letní škola site specific v Jičíně – organizuje mapamapa o. s.“, též na adrese https://www.malainventura.cz/ozveny/ozveny-male-inventury/jicin

6 Bohemiæ Rosa, Šejnův společný mezioborový projekt s Frankem van de Venem, zkoumající vztah těla a krajiny, budovaný od začátku 90. let, https://www.sejn.cz/archiv/concept/landa32.htm . Václav Cílek o své účasti na BR viz https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/bohemiae-rosa-10-let-mezioboroveho-projektu-zkoumajiciho-vztah-tela-a-krajiny?all_ids=1 , o jedné z účastí https://www.bohemiaerosa.org/brosa/2012_hruba_skala.htm
V. C., Krajiny vnitřní a vnější, https://obalky.kosmas.cz/ArticleFiles/174505/auto_preview.pdf/FILE/Krajiny-vnitrni-a-vnejsi_Ukazka.pdf

7 Dohledal jsem: Václav Cílek a Miloš Šejn, Řeky – potoky – kaluže, Jiráskovy sady 3. 6. 2919, https://www.facebook.com/events/jir%C3%A1skovy-sady/v%C3%A1clav-c%C3%ADlek-a-milo%C5%A1-%C5%A1ejn/2690292587648335/

8 Jan K. Čeliš, Trhlina viděného, Prostor Zlín, 2/2022, v nepatrně odlišné podobě aktuálně dostupné na adrese https://jan-k-celis.webnode.cz/news/milos-sejn-trhlina-videneho/ , https://jan-k-celis.webnode.cz/news/milos-sejn-trhlina-videneho-b/