S Jakubem Kazdou na Zámecké hudební sobotě

Měl bych taky už pár slov říci k Jakubovi Kazdovi, s nímž povícerokrát do roka hraju ve formaci, která se na plakátech uvádí Jakub Kazda a Přátelé. Teď je k tomu příležitost, neboť máme za sebou nedávné troje hraní, pěkný koncert v jičínském K-Klubu v sobotu 16. dubna, na Prvního máje v zámecké zahradě (jičínském parku) a konečně o Zámecké hudební sobotě v Lomnici nad Popelkou 28. května (2016).

Začátek muzicírování s touhle partou má pěkný příběh. Na jedné z každoročních velkých akcí Apropa, jičínského spolku pro osoby s tělesným handicapem, se na jevišti jičínského kulturního domu míjeli hudebníci a zpěváci Fidle, jehož jsem zakládajícím členem, s Kubou Kazdou, tělesně postiženým zpěvákem, a jeho tátou Mirkem, který ho doprovázel na kytaru. Mirka znám léta, ještě jako tanečníka někdejšího jičínského souboru Český ráj, jednou jsem s nimi, tenkrát v roli muzikanta a překladatele, jel do tenkrát ještě rozděleného Německa, Kuba u mě na gymnáziu maturoval z hudební výchovy. V oné – pro tento příběh osudové – chvíli jsem na Mirka v zákulisí zavolal: Tak příště spolu! Po roce mi Mirek skutečně zavolal a na jevišti kulturního domu jsme odehráli s Kubou společný vstup. Z mého hlediska z toho večera, respektive následujícího dne, jen poznamenám: Potkala mě jedna dlouholetá známá a říká mi, ty pěkně hraješ na housle. Odpověděl jsem, že nevím, jestli pěkně, ale celý život. V každém případě mě to potěšilo a kromě toho, že samotné hraní bylo z řady důvodů příjemné, jsem mohl hrát pro zcela jiný okruh posluchačů, než je ten, který chodí na vážnou nebo lidovou hudbu (PSO, zmíněné Fidle).

Nazval jsem příspěvek „Na zámecké hudební sobotě“, bylo by asi od věci, kdybych se pouštěl do celé další historie kapely, v níž vedle hlavního protagonisty, který nyní studuje pražskou Konzervatoř J. Deyla, jeho táty, který se o kapelu stará, stojí na pódiu ještě zpěvačka Petra Zellingerová, kontrabasista Zdeněk Vágner, který vedle bluegrassu hraje rovněž s Fidle, a já s houslemi a violou.  Omezím se tedy v tuto chvíli kromě lomnického hraní jen na koncert v K-Klubu, který byl v několika ohledech mimořádný. Navazoval na křest cédéčka „Světlo ve tmách“, které jsme nahráli už v dnešním obsazení, tj. s celou doprovodnou kapelou Kuby, na tomtéž místě, a stejně jako tehdy, i tentokrát to, kromě toho, že tuto souvislost připomněl i název koncertu „Světlo ve tmách stále ještě žije“, byla tak řečeno větší sláva nebo jak my muzikanti žertem říkáme „koncert s přestávkou“ či „koncert s hosty“. Platilo totiž obojí, v první části s Kubou vystoupili absolventi Konzervatoře J. Deyla, tedy jeho spolužáci, Lucie Hudcová a Daniel Žatecký. Oba na konzervatoři studovali klavír, Lucie kromě toho ještě sólově i společně s Kubou zpívala, a publikum potleskem potvrdilo, že to byl zážitek.

Vystoupení v zámeckém parku je pravidelně opakovanou položkou v kalendáři našeho společného hraní už několik let, mění se – kromě změn v repertoáru – víceméně jen místo, na které se v parku postupně přesouvá pódium. A stejně tak, jako to bylo myslím vloni, kdy bylo počasí hodně nepříznivé, to dopadlo letos i v Lomnici nad Popelkou.

Hrálo se na krytém stanovém pódiu za zámkem, před několika lety skvostně rekonstruovaném, tedy na místě pro mě více než důvěrně známém – ještě na betonovém předchůdci tohoto pódia hrál na jednom ze svých prvních vystoupení KSOKrM, orchestr, který dirigoval Karel Jakubů, v té době rovněž zpěvák Fidle, ale také Musicy Bohemicy Jaroslava Krčka, ve sklepení zámku – už opraveného – Fidle hrálo po tři roky za sebou na „Trilogii vína“, prezentacích novopackého Ondřeje Kuříka, v sále v prvním patře pak hrál před několika lety Podkrkonošský symfonický orchestr (pokračovatel KSOKrMu) v rámci Dvořákova festivalu. 12. ročník Zámecké hudební soboty, mám tedy na mysli program, který navazoval na předchozí „Dětskou zámeckou hudební sobotu, spojenou s dětským country bálem, pořádalo „Lokacer, sdružení pro podporu rozvoje kultury a cestovního ruchu na Lomnicku“, občanské sdružení, jehož předseda je Mgr. Josef Svoboda, zároveň ředitel spolupořádajícího KISU, Kulturního a informačního střediska.

Je třeba říci, že celý týden před lomnickým vystoupením bylo nádherné počasí, rtuť teploměru vyskočila na tuto dobu na nebývalé hodnoty přes dvacet stupňů. Když jsem v sobotu něco po čtvrté odjížděl z Jičína, začala se obloha povážlivě zatahovat, ale ještě když jsem zaparkovával auto na cestě za pódiem, nic se nedělo. Nejdříve mírný deštík a po zhruba čtvrt hodině hřmění a poté vydatný slejvák spustil, když zvukař dolaďoval pro nás aparaturu. Musím říci, že poté, co jsem v první chvíli klel vzhledem k tomu, že to nebylo první takovéto hraní venku v poslední době, kdy nás nepřízeň tam nahoře připravila o veškeré diváky, kteří se neměli kam schovat, a zaříkal se, „už nikdy venku“, jsem zaznamenal jakýsi vnitřní příval radosti, když ti diváci, kteří byli schovaní ve dvou menších party stanech před zámkem, zůstali, nenechali si vůbec zkazit náladu, a dokonce ve chvíli, kdy na pár minut přestalo pršet, začali na ploše před pódiem tancovat. Skladby Osvobozeného divadla, Semaforu či úvodní Jezdím bez nehod, které byly na playlistu vedle tentokrát nemnohých autorských Kubových balad, k tomu vybízeli, přesto jsem tu pohodu nečekal.

Párek a kafe jsem pak u stánku zkonzumoval přece jen trochu rychleji, než by to bylo za jiných okolností, to znamená v menší zimě a nikoli v košili, promoklé za několik okamžiků, než jsem přeběhl od auta, kde už byly housle a viola sbaleny, přes trávník k místu, kde se občerstvení podávalo. Trochu jsem litoval, že jsem si neposlechl poslední dvě skupiny, z nichž tu první, Rachot bandu (folk/country, Lomnice n. Pop.) samozřejmě znám, zatímco Pouta (autorský folk, Pardubice) nikoli (zdá se, že jsou zajímaví, alespoň podle toho, co jsem si teď ex post našel na jejich stránkách). U té první kapely, která hrála před náma, s názvem Naber dech, jde spíš o lokálněkulturní počin zdejšího učitele Miroslava Pěničky, který dal kapelu dohromady „z mužské části divadelního souboru FRK z Nové Vsi nad Popelkou“ (jak se píše na jejich webových stránkách), než o muziku, která by stála za soustředěnější pozornost, ale protože frontman kapely zároveň působí ve známější Ploché notě, byla tahle kapela coby host rovněž na pódiu a já jsem se potkal s houslistkou Evou Mikulovou, kterou jsem léta neviděl (hrála a prý hraje v souboru Collegium musicum „Český ráj“, pamětníci říkají, že hrála velmi dobře ve stejné době, kdy byl žákem zdejší ZUŠky i Ivan Ženatý). Takže si člověk říká, že je vždycky dobře, když se lidi dají dohromady.

U toho kafe a párku jsem si přece jen užil skvělé muziky „dámského folk-country-popu“ z Jablonce nad Nisou jménem Berušky. Elektrické housle, kytara a baskytara, působivý, emotivní trojhlas, zkrátka paráda. Děvčata hrajou od roku 1998 a už jsem o nich slyšel – samou chválu. A právem. Když jsem se pak vracel „přes kopec“ do Jičína, zjistil jsem, že ve Valdštejnově městě spadlo jen pár kapek.

https://www.denik.cz/hudba/zamecka-hudebni-sobota-v-lomnici-nad-popelkou-20160526.html

https://www.jicinskozpravy.cz/archiv/zpravy/2016/1/525-jakub-kazda-a-pratele-v-k-klubu-.htm?hled=K-klub

https://www.naberdech.dsfrk.cz/
https://www.rachotbanda.com/
https://www.berusky.eu/
https://www.pouta.info/pisnicky.html