Rozmarná léta aneb Plovárny na Jičínsku
06.07.2014 12:06Svým názvem Rozmarná léta, narážejícím na „humoristický román“ Vladislava Vančury (1926), případně film Jiřího Menzela, v němž si (1967) zahrál spolu s Rudolfem Hrušínským, Vlastimilem Brodským a dalšími, anotující poetistickou hříčku proslulou větou „"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným...", naznačuje autorka výstavy a katalogu v jičínském RMaG Mgr. Hana Fajstauerová, že plovárny nejsou pouze záležitostí jedné z oblastí sportu, nýbrž záležitostí společenskou, zahrnující momenty rekreační, zdravotní, architektonické a řadu dalších, včetně skutečnosti, že objekt „koupárny“, jak se dobově před více než půl druhým stoletím, kdy se historie plováren v regionu začala psát, nazýval, je jedním z atributů města (vedle škol, kostelů či jiných památek, hostinců a restaurací, nových zařízení sportovních a kulturních, kasáren, promenád atd.) a patří k jedinečné a proměnlivé atmosféře místa, jeho geniu loci.
Výstava, která byla zahájena v rámci Muzejní noci v sobotu 14. června 2014 (plánuje se do 14. září) ve výstavní chodbě muzea (zahráli Jitka a Ondřej Koláční), zachycuje historii plováren v oblasti bývalého jičínského okresu, tj. samotného Jičínska, Hořicka, Libáňska, Kopidlenska a Sobotecka, jak naznačuje podtitul „Plovárny na Jičínsku“, byla už druhou letošní tematickou expozicí po cyklistickém tématu Šlápněte do pedálů ve velkém výstavním sále galerie (vernisáž 30. května, výstava bude trvat do 28. září). Její součástí jsou vedle fotodokumentace a textů i dobové předměty, například plavky či koupací úbory (samostatný panel ukazuje i vývoj módy v této oblasti), sluneční brýle apod. Jádrem je nicméně množství dobových snímků ze sbírek RMaG v Jičíně, Městského muzea Nová Paka, Městského muzea v Hořicích, ze soukromé sbírky ing. Karla Čermáka, která je nevyčerpatelným zdrojem obrazových informací a dalších, jak říká anotace výstavy na stránkách muzea.
Katalog o úctyhodných 124 stranách (vzhledem k tématu a běžné praxi) přetiskuje řadu fotografií a přináší ucelený text o jednotlivých oblastech vymezeného kraje. Velkou část (do strany 45, tj. více než třetinu celé publikace) věnuje jičínskému koupališti, které je zároveň nejstarším objektem, kdy byla už existující vodní plocha rybníka Kníže upravena pro účely koupání. Doloženo je dokonce přesné datum otevření, 16. 6. 1845, iniciátorem byla zdejší vojenská posádka (historická vojenská kasárna, jejichž část byla právě nedávno zbourána, by mohla být dalším „jičínským“ tématem). Je pozoruhodné, jak bohatou historii tento objekt má.
Pravděpodobně většině Jičíňáků není neznámo, že autorem podoby plovárny, jak jsme ji donedávna znali, byl arch. Čeněk Musil, který zároveň – podobu moderního Jičína, a pamětnicky si pamatuje menší či větší úsek proměn v posledních desetiletích (je otázkou, zda neměla být tato podoba, svým způsobem unikátní, rekonstruována, jak navrhoval Pavel Kracík, a nikoli nahrazena jakýmsi mini aquaparkem, v mnohém nepovedené realizaci posledních let, která chtěla „dohnat“ zařízení, jaká jsou všude jinde, ale to je téma jiného příspěvku).
Alespoň pro mě nicméně bylo překvapením, kolik různých podob jičínské koupaliště mělo předtím: první, už zmíněná „koupárna“, zřízená vojáky v roce 1845, Občanská plovárna z roku 1863, další vojenská plovárna po roce 1875, nové zařízení z roku 1890 podle plánu Bedřicha Peka, jeho přemístění v letech 1897-1898 po nepovedené regulaci rybníka v této době, další proměny, kdy po dvou plovárnách, vojenské a městské, vznikly opět dvě, totiž pánská a dámská, v roce 1908, další drobné změny a konečně projekt nového koupaliště na počátku třicátých let, otevřeného v první etapě v neděli 9. 7. 1933 (v roce 1936 byla dokončena restaurace).
Z nejbližšího jičínského okolí jsou – vedle zhruba tuctu dalších – pojednán areál Jinolických rybníků či koupaliště u Pelíška v Prachovských skalách, jedna z jeho ikon (žel dnes zrušené) či různé možnosti v Železnici či Ostružně. Autorka uvádí, že ne všude jsou dochovány souvislé informace, archiválie k jednotlivým lokalitám mnohde zcela chybí, něco se našlo v kronikách, v některých případech se bylo třeba dotazovat pamětníků, hledat roztroušené články v dobovém tisku a tak podobně. Významným zdrojem zvláště v oblasti obrazové dokumentace byla, podobně jako v jiných případech, sbírka Ing. Karla Čermáka, jak je na první pohled zřejmé při listování katalogem.
Vedle Jičínska je v již zmíněných oblastech pojednáno na čtyřicet obcí, některé i méně známé, jiné proslulé – unikátní secesní objekt v Dachovech u Hořic, o němž komentáře v regionálním tisku říkají, že je právě jako z Rozmarného léta, ale také třeba rozměrnější komplex rekreačního střediska s restaurací u Nebáku, nejdelšího z rybníků v Podtroseckých údolích.
Každý, komu se katalog v kraji dostane do ruky, si najde to „svoje koupaliště“, kde případně trávil příjemné prázdninové chvíle u vody a sluníčka – sobotecké pod Humprechtem, „Pazderák“ (Pazderníkův rybník) v Železnici nedaleko kostela sv. Jiljí, ale třebami novější stavby z šedesátých či sedmdesátých let minulého století, tzn. je zachyceno i období budování „autokempingů“, např. v Milovicích či v Miletíně. Samozřejmě – přírodní lokality (i ty jsou ovšem součástí kulturní krajiny, či-li výsledkem lidských zásahů do ní) jsou pojednány jen tehdy, splňují-li charakter zařízení určeného k rekreaci. Ryze přírodní (s řečenou výhradou) vodní nádrže jsou zmiňovány jen okrajově, tak v Jičíně je zmíněn rybník Šibeňák, další v soustavě rybníků, Hádek, zmíněn není. Na druhé straně se hovoří, jak zdůrazňují i úvodní slova, například i o požárních nádržích, které sloužily koupání. Kromě toho se využití některých vodních nádrží měnilo, jednu dobu byly používány jako hospodářské, k plavení koní, jindy (nebo i současně) jako místo vodní osvěhy.
Pečlivé zpracování materiálu rozevírá komplexnost a komplikovanost tématu už tím, že jsou doloženy nejen základní údaje o lokalitě, tedy charakter a datum otevření, ale je například popsán způsob vzniku – v některých případech iniciátorem obec, jindy Sokol či jiná organizace – jsou uvedeny rozpočty při stavbě, ceníky vstupného, architektonické návrhy jednotlivých objektů, u jičínského koupaliště je jedna z podkapitol věnována i jičínským plavčíkům či zaměstnancům plovárny.
Z přetištěných pohlednic a fotografií je mimo jiné patrné, jak na mnohých koupalištích, které jsou dnes takřka opuštěné či dokonce uzavřené, byl čilý ruch. To potvrzuje společenský charakter těchto zařízení, zmíněný v úvodu tohoto komentáře. K historii plováren a koupání patří i celková proměna společnosti, to znamená i dostupnosti jednotlivých míst auty ve větší vzdálenosti, vznik krytých zařízení a později větších komplexů, zahrnujících zábavní bazény, tobogány, sauny s návazností na řadu dalších funkcí (centra jako Babylon v Liberci, vzpomínám ale i, jak lidé jezdili ze Semil do bazénu v Jablonci n. Nisou, kromě toho to mohou být, jak zmíněno, i problematická řešení), či větší možnosti rekreace v zahraničí, u moře. To vše je samozřejmě mimo rámec tématu, zmiňuji tyto souvislosti jen proto, že dokreslují zmíněnou situaci.
Na druhé straně – alespoň za sebe – mohu říci, že je i dnes příjemné dojet si z Jičína do nedalekého Konecchlumí, a tam na jednoduchém trávníku v klidu, bez všudypřítomné hudební kulisy, strávit třeba podvečer. V tomto smyslu myslím návštěvníky výstavy i ty, kdo si pročítají katalog, další v řadě publikací muzea (v loňském roce to byly Staré jičínské hostince), oslovuje kouzlo minulých let, které je jinak zachováno už jen na fotografiích a ve vzpomínkách.
Přetiskuju ještě část textu anotace k výstavě ze stránek muzea, v podobném znění je i tisková zpráva:
Přestože podnázev výstavy hlásá, že se výstava týká historie plováren, není tomu zcela tak. Kromě plováren se totiž můžete dozvědět také informace o rybnících, hasičských nádržích a koupalištích, které byly rovněž často ke koupání využívány.
„Texty k výstavě vycházejí ze vzpomínek pamětníků, dobových zpráv a archiválií ze Státního okresního archivu Jičín. Ty například velmi dobře dokumentují historii jičínských plováren. Můžete se tak těšit na plány od městského inženýra Bedřicha Peka a ing. arch. Čeňka Musila vykreslující podobu tehdejší plovárny, která byla po řadu let propojena s rybníkem Kníže.“ říká autorka výstavy a historička jičínského muzea Mgr. Hana Fajstauerová.
Dalším zmíněným koupalištěm na Jičínsku je Pelíšek. Ten neodmyslitelně patří k Prachovským skalám a jeho hladinu opět od letošního jara hlídá dobrý duch v podobě totemu. Na výstavě pak je možné vidět celý soubor snímků zachycující vznik této vodní plochy. Významná část výstavy se také věnuje hořické plovárně na Dachovech nebo bělohradským rybníkům Pardoubek a Hluboký.
„Bohužel ne ke všem místům se dochovalo tolik materiálů, kolik bychom chtěli, ale i tak budou připomenuty. Jedná se například o Vysoké Veselí, Starou Paku, Libáň či Železnici“ dodává H. Fajstauerová. Na výstavě nechybí ani vzpomínka na nedávná 70. a 80. léta 20. století, ke kterým patřila tolik typická rekreační střediska jako například Jinolice, Jahodnice, Prachovské skály a středisko ROH n. p. Liaz pod hradem Pařez.
Výstava je doplněna o množství dobových snímků ze sbírek RMaG v Jičíně, Městského muzea Nová Paka, Městského muzea v Hořicích, ze soukromé sbírky ing. Karla Čermáka a dalších.
Součástí výstavy je též průřez vývoje módy plavek. Nejstarší koupací úbor byl zapůjčen ze semilského muzea a je z konce 19. století. Mezi další unikáty budou patřit plavky dovezené z USA z 30. let 20. století, dámské jednodílné plavky z 20. let 20. století a pánské plavky z roku 1911. Všechny trojrozměrné předměty zapůjčila řada muzeí a soukromých sběratelů.
Výstava „Rozmarná léta na Jičínsku aneb historie plováren“ bude otevřena do 14. září 2014. Pozor na změnu otevírací doby v červenci a srpnu na denně od 9 do 18 hodin.
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/vystava-na-ktere-se-nespalite-20140618.html
https://www.horice.org/cz/clanky/zajimava-vystava-o-plovarnach-na-jicinsku/
———
Zpět