Rok ďábla

Rok ďábla
někdejší seminárky studentů LG

Film Petra Zelenky a jeho přátel, smutná komedie o andělích

Hrají: Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Jaz Coleman, Čechomor
Zvuk: Michal Holubec
Střih: David Charap
Hudba: Jaromír Nohavica a Čechomor
Kamera: Miro Gábor
Producent: Pavel Strnad
Scénář a režie: Petr Zelenka

Film začíná pohledy na tři cizince, kteří vypráví o svých blízkých, co záhadným způsobem vybouchli.

Do protialkoholní léčebny přijíždí holandský dokumentarista J. Holman, aby zjistil, zda je pravda, že se v ČR alkoholismus zcela vyléčí. Zde poznává hudebníka Jarka Nohavicu a jeho přítele Karla Plíhala, který za Jarkem do ústavu dochází a dokonce se mu zde líbí ten zdejší klid.

Hudební skupina Čechomor se z vystupování na pohřbech mění v oblíbenou a mediálně známou skupinu, a to jen díky nabídce Jarka o spolupráci, kterou si vybrali namísto spolupráce s Jazem Colemanem. Rozhodnutí bylo správné. Jarkovy písničky oživily o elektrickou kytaru, celé společné turné sklidilo veliký úspěch. Ptáte se, jak Jarek přišel na spolupráci s Čechomorem? Napadlo to Karla Plíhala, který přestal mluvit a po dlouhém mlčení promluvil k Jarkovi a poradil mu, ať začne vystupovat s Čechomorem.

Všudypřítomný dokumentarista „přijde o hlas“, ve svém životě stále hledá Boha, ale v Čechách jej nenachází. Jarkovy písně v něm probouzejí něco zvláštního, ale spasení mu písně dát nedokážou, v jedné scéně prosí Boha, aby dokázal slyšet lidské melodie. V závěru filmu začíná pít kvůli tomu, že ztratil víru v Boha a dostává se do léčebny.

Spolupráce Čechomoru a Jarka Nohavici končí ze strachu z toho, co společně prožívají. Zalekli se vidin mrtvých. Nakonec skupina přijala nabídku J. Colemana, u kterého zažijí další neuvěřitelné okamžiky, např. na výletě do povrchového dolu. Pohodu Čechomoru po koncertě však ihned zkazí dokument, který běží v televizi o Nohavicovi. V dokumentu je Jarek pomlouván, všem bylo jasné, že materiál jim prodal holandský dokumentarista J. Holman, kterého k tomu dohnala finanční tíseň způsobená nadměrným popíjením alkoholu.

Film končí v protialkoholní léčebně, kde K. Plíhal „vybouchnul“ a vyletěly z něj malé lesklé kousíčky. Všichni si uvědomili, že K. Plíhal byl anděl.

Film jsem si vybrala náhodu, jediná věc, která mě „přitahovala“, byly Nohavicovy písničky. Moc se mi líbila scéna, jak J. Holman loví v akvárku rybičku, protože slyšel, že nějaká ryba má moc ovlivnit, aby člověk přestal pít, ulovenou rybku sní a vzápětí ji vyzvrací do umyvadla. Také se mi líbilo, že i přesto, že Jarka Holman zradil (prodal své natočené záznamy o něm), tak mu Jarka byl schopen pomoci a být stále jeho přítelem. Celkově mě oslovilo řešení mezilidských vztahů, protože většinou byly reálné, jedna věc mě ale zaskočila, totiž že se členové Čechomoru a Jarek neznali. Já kdybych s někým měla úzce spolupracovat, tak bych si přála o tom druhém vědět co nejvíc.

Je to tak, jak je ten film charakterizován v propagačních materiálech: Ve filmu Rok ďábla se setkává folková legenda, holandský dokumentarista a skupina nájemných muzikantů, kteří hrají po pohřbech. J. Nohavica pozve skupinu Čechomor na společné turné, protože doufá, že tím pomůže vyléčit svého přítele Karla Plíhala. Scénárista a režisér P. Zelenka mísí realitu a fikci v magickém dobrodružství plném hudby, v němž andělé pomáhají lidem slyšet melodie ukryté v jejich nitru.

(T. Mikulová, je tu ještě jedna práce, více orientovaná na příběh:)

Autorem tohoto filmu je Petr Zelenka, scénárista a režisér v jedné osobě. Ve filmu hrají Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Jan Prent (filmová postava nizozemského kameramana Jana Holmana), Jaz Coleman, Čechomor. Film stojí mezi žánry, je to mystifikace, pseudodokument, komedie i hudební film.

Děj začíná vyprávěním o spontánním samovznícení lidí. Potom se ve filmu objevuje Jaromír Nohavica jako alkoholik, který už si ani nepamatuje svoje vlastní písničky. Jeho přítel a spoluhráč Karel Plíhal ho odvádí do protialkoholní léčebny. Zde vstupuje do příběhu Jan Holman, holandský kameraman a vyléčený alkoholik. Ten v Čechách natáčí dokument o protialkoholní léčebně. Po setkání s Nohavicou však svůj zájem přesouvá především na postavu pro něj mystického písničkáře. Nohavicovo léčení je úspěšné a písničkář znovu začíná koncertovat s Plíhalem. Ten se však začíná měnit. Vše vyvrcholí tím, že přestává mluvit. V této části filmu se poprvé setkáváme s Čechomorem, do té doby podle filmu málo známou kapelou. Vydělává si koncertováním při různých příležitostech, například při pohřbech (k jednomu „na zkoušku“ si je objednává i sám Plíhal) apod. Houslista Holas se živí hraním ve výtahu hotelu, kde se setkává s Jazem Colemanem.

V další části se spojuje Nohavica s Čechomorem. Podnětem je jediná věta jinak nemluvícího Plíhala: „Ať Nohavica hraje s Čechomorem!“ Nohavica muzikanty vyhledá a nacvičí s nimi koncertní vystoupení, aby pomohl Plíhalovi. Při tomto nácviku se odehraje další, dnes populární část filmu, kde Nohavica vysvětlí „Nohavicovu teorii alkoholického kopce“. První koncert je sice neúspěšný, ale muzikanti postupně získávají více posluchačů a jejich vystoupení neopakovatelnou atmosféru. Společně s Čechomorem se také Nohavica znovu učí vlastní starší písně, které zapomněl. Hudba přestává být jen hudbou a stále více vstupuje do života všech hlavních hrdinů.

„Léčba“ Plíhala je úspěšná, začal totiž mluvit. Jenže potom, co vysvětlil dvody mlčení Holmanovi, přestal mluvit Holman. Ten ztratil víru a začal znovu pít. Koncerty Nohavici s Čechomorem završuje závěrečné vystoupení, ve kterém se na pódiu objevují i přízraky mrtvých. A volnému Čechomoru znovu nabízí spolupráci Jaz Coleman. Společně s filharmonií natáčejí desku, která přináší Čechomoru další popularitu.

V závěrečné části filmu se vracíme do léčebny, v níž se léčí Jan Holman. Karel Plíhal chce v léčebně zůstat, ale přátelé ho několikrát vynášejí na židli ven. Nakonec se, stejně jako lidé na začátku filmu, samovolně vznítí.

Film by určitě neměl být vnímán pouze jako hudební, protože hudba je sice jeho základem, ale zároveň z ní Zelenka vytváří mozaiku lidských osudů. Je to příběh o hledání víry, pravdy a jistot. Vypráví i o magii v nás a kolem nás, o strážných andělech, o démonech a tajných zákoutích lidské duše. I když hlavní hrdinové filmu představují sami sebe, jsou zároveň herci. V jejich osudech se prolíná realita s fikcí. Můžeme si jen domýšlet, co je ve filmu pravdivé a co si Zelenka vymyslel. Přesto, nebo možná právě proto se film dočkal tak příznivého ohlasu u diváků i kritiků.

(L. Gillová)

(a pak ještě jedna práce, ale to je celé zkopírováno z adresy https://www.sms.cz/film/rok-dabla)
https://www.sms.cz/film/rok-dabla