Roald Dahl / Můj strýček Oswald

Roald Dahl / Můj strýček Oswald
Vyřazeno

No tohle je pěkná taškařice. Knížka od jednoho z nejproslulejší autorů knih pro děti, známého z knížek (a případně i filmů) Karlík a továrna na čokoládu, Fantastických pan Lišák, Obr Dobr a dalších titulů, spisovatele, jehož tuším dva svazky povídek jsem kdysi dal dceři Martině, tenkrát ovšem už dospělé, ke svátku či narozeninám je opravdu jiná. Groteska či sexuální komedie, svým způsobem také na pomezí sci-fi, o níž jeden z kritiků, uvedených na stránce anglické Wikipedii hovoří jako o žánru, „který nás filmaři naučili nazývat měkkým pornem – tak měkkým, že se občas ukážou jako téměř nadýchané.“ 

Román z roku 1979 čteme dnes trochu „jinak“, neboť jakkoli historie sexuálního chování zná nejrůznější afrodiziaka od nepaměti, prostředek srovnatelný s tím, jaký je motivem ve vyprávění hlavního hrdiny románu, o kterém vypravěč podává zprávu jako o bonvivánovi, sběrateli pavouků, škorpionů a vycházkových holí, milovníkovi opery, odborníkovi na čínský porcelán, svůdci žen a bezpochyby největšímu smilníkovi všech dob, tedy „sudánský puchýřník“, se v reálu objevil jako sildenafil až v devadesátých letech, a pod komerčním názvem Viagra, patentovaném firmou Pfizer (ano, to je ta firma, kterou také dobře známe z dob covidové pandemie) v roce 1996, byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv v roce 1998.

Fabuli zábavného čtení shrnuje Wikipedie (český překlad z anglické stránky) takto: Když strýc Oswald objeví sexuálně povzbuzující vlastnosti "súdánského puchýřníka", vymyslí plán, jak ukrást sperma velkých mužů a prodat je ženám, které chtějí mít děti zplozené génii. Stránka uvádí jména oněch osobností (v knize jsou čtenáři předloženy ještě podrobněji celé seznamy králů a oněch osobností zvláště z oblasti malířství, hudby a literatury či politiky, které by mohly být vzorem pro seznámení s evropskou kulturou), mezi prvními je španělský král Alfonso, malíři Renoir a Monet, skladatel Stravinskij, pak Picasso, Matisse atd. atd.

Jako nejzajímavější nicméně považuju Dahlův postup, odkazující (jak uvedeno před začátkem samotného textu, z Oswaldových deníků, sv. XIV), kdy totiž čtenáři na začátku překládá téma, o němž bude v románu hovořit, nicméně předtím jej musí seznámit právě s oněmi událostmi, které zbohatnutí předcházely. A vypráví o společném projektu strýčka Oswalda a Yasmin Howcomely profesora Woresleye s jeho vědeckým know-how, který má k onomu zbohatnutí vést, jestliže budou prodávat zmrazené sperma (také předobraz spermabanky!) oněch „šašků“ bohatým dámám, v němž si nárokoval vychytrale větší podíl než oni dva, jenž to dopadlo právě naopak, když mu profesor s nyní nastávající s celou spermabankou upláchli. Takže vlastně je celý příběh příběhem neúspěchu, a k vyprávění o zbohatnutí se vypravěč dostává až na posledních pár stranách, totiž když koupí v Súdánu polnosti, kde se puchýřník vyskytuje a zřídí na místě továrničku, kde bude přípravek, na nějž tímto způsobem získá monopol, vyrábět.

Kniha je tak nejen sranda, jak se pěkně česky říká (nevím, jak to říci lépe, když jsem byl malý, jedna paní, která ovšem, jak se později zjistilo, kradla v obchodě čokoládu, mě napomínala, že toto slovo je neslušné a mám říkat „legrace“), ale i napínavá do konce (stále čekáme na to, co na začátku vypravěč slíbil, a víme, pokud jsme pozorní čtenáři, že vlastně odbočil – na celou knihu).

Roald Dahl, Můj strýček Oswald, Volvox Globator, 2002