Richard Wagner / Soumrak bohů

Richard Wagner / Soumrak bohů
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek, shlédnuto 28. března 2020

Kulturní zážitky se v  dnešní době (pandemie koronaviru) odehrávají ve zvýšené míře s využitím dnešních technologií digitálního přenosu, tak jsem včera (vlastně dnes, poslouchal jsem takřka do rána) rovněž využil těchto možností. Mejlem mi přišly nejrůznější adresy, mezi nimi na mimořádné přenosy z Metropolitní opery v New Yorku, které jsou přístupné vždy dvacet hodin po originálním provedení, nyní v projektu Nightly Opera Stream. Aktuálně bylo možné sledovat operu Richarda Wagnera Soumrak bohů, poslední část tetralogie Prsten Nibelungův.

Musím předeslat krátkou poznámku. Přestože hudbě věnuju hodně času, nejsem ten „správný“, zanícený operní nadšenec jako byl třeba farář ze Sobotky, jenž čekal léta na vylosování vstupenek do Bayreuthu a cesta do Wagnerova kultovního místa pak pro něj byl celoživotní zážitek, dokonce jsem ani nikdy nikam nejel na přímý přenos oper, zavedený už před řadou let v různých kulturních zařízeních (nejblíž z Jičína, kde to vedoucí kina Pavel Nožička odmítl, prý z ekonomických důvodů, byly Semily). Na druhou stranu musím dodat, že (pokud možno je nejlépe být přitom) jsem alespoň byl v samotném Bayreuthu, v tamějším slavném muzeu, dokonce odtud mám cédéčko.

Vím, že kulturní veřejnost se rozděluje na příznivce a odpůrce opery, je to věc zcela zvláštního nastavení přesahujícího pouhou kategorii vkusu, nicméně jsem nakonec, a není to tak dávno, byl na Pražském hradě na zahajovacím koncertu ČDH, kde zpíval slovenský operní pěvec Gustav Beláček, jenž hovoří v časopise Interview o místu opery v dnešním kulturním dění, které ovlivňuje skutečnost, že publiku média „jakoby vnucují, že jsou mnohem zajímavější a zábavnější věci“, o určité exkluzívnosti tohoto žánru a zároveň někdy problematické prezentaci operních děl, při níž je posluchači upíráno „dotknout se krásy a tradice“ (cituji ze svého komentáře na těchto stránkách). Já nicméně, jakkoli jsem také několik operních představení (Dvořák, Smetana aj.) shlédl, patřím k těm posluchačům, pro něž některé momenty na mě působí až směšně (Luciano Pavarotti s bílým kapesníkem, vím, že podobný pohled někdo má třeba na velká pódiová vystoupení hardrockových kapel, „dinosaurů“, jiný opovrhuje operetou atd.), u Verdiho oper jsem, (jakkoli jsem ty melodie znal od dětství, dokonce jsem je v „lehkých úpravách“ hrál s tátou jako školní dueta na housle) už jako student zvedal oči k nebi, jak může někdo psát takovou hudbu v době, kdy v celé Evropě dávno nastoupila avantgarda (je to něco podobného, jako někteří čeští realisté, z nichž mnohých jsem si jinak velice vážil, mohou ještě ve třicátých létech minulého století, tedy v době, kdy tady byl už Devětsil, surrealismus či Čapek a Vančura, psát, co psali). Možná, kdybych se na ony italské opery díval jako na „lidovou zábavu“, byl bych je schopen přijímat.

Toto „estetické expozé“ jsem musel předeslat, aby byla zřejmá z mé strany jistá výjimečnost či odvaha pustit si pětihodinový záznam z New Yorku. Samozřejmě by to bylo obrovské téma, pustit se do celé věci v širších souvislostech podrobněji, především si po léta uvědomuju nejen šíři kontextů samotného Wagnerova, ale i onen intertextový rozměr Prstenu Nibelunga ve světové kultuře. I coby vyštudovaný germanista jsem se kdysi trochu hrabal i ve středověkých příbězích a četl Nibelungenlied, hrdinský epos, textově doložený ze začátku 13. století (námět je starší) a o třicet let později s fascinací hltal Tolkiena, takže se přede mnou klene řada Píseň o Nibelunzích – Wagnerova tetralogie Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů – Tolkienova trilogie Pán Prstenů a její filmové zpracování Peterem Jacksonem v letech 2001–2003.

Byla by krásná esej srovnat âventiure (Abendteuer, dobrodružství) starogermánských, severoislandských či hunských mýtů (Wagner studoval před prací na díle např. Eddu, texty o grálu, starořeckou mytologii aj.) zapsané ve střední horní němčině s textem skladatele, jenž – už to je docela neobvyklé – napsal k celému rozsáhlému dílu i libreto (práce na celém obrovském jevištním korpusu, svém hlavním díle, trvala [dle něm. Wikipedie] s přestávkami šestadvacet let, 1848–1874) a pokračovat ve zkoumání hlavního motivu v transpozic do jiného světa: zajímavý je už sám fakt, že u Wagnera i Tolkiena se jedná o integrální umění, Gesamtkunstwerk, ale také o integrální svět, abych tedy parafrázoval – „Gesamtkunstwelt“, u Tolkiena zahrnující vedle samotného fikčního světa koncipovaného jinak než svět starogermánských božstev také umělé jazyky, písma a mapy.

V tuto chvíli se nicméně budu muset spokojit s (jediným) prostým poslechem na úchvatné scéně a skvělými výkony umělců, který jsem si ovšem „spároval“ s libretem, jednak v němčině, jednak i v překladu do češtiny (jakkoli to vlastně nepotřebuju), a který jsem si ještě opřel o další zdroje, mj. i z knihovny popadnutou letitou základní příručku, Opera, „průvodce operní tvorbou“ Anny Hostomské (Státní hudební vydavatelství, Praha, 1962). Jakkoli je výklad ideologicky dobově zabarven, najdeme zde řadu formulací: „Každé z děl tvořící tetralogii má pochopitelně jinou polohu výrazovou. Tak v první části jsou hrdiny bohové, skřetové a obři, v druhé části lidé a bohové, ve třetí nadčlověk poráží moc bohů a nakonec v čtvrté části dochází i ke katastrofám lidským a zániku nejen božstva, ale celého systému vybudovaného ona lačnosti zlata a moci.“ (s. 256) „Hudebně dramatická tendence Wagnerova vybavuje hudbu opery především množstvím tzv. příznačných motivů, tj. hudebních nápěvků vztahujících k témuž předmětu děje nebo k téže osobě. Z těchto základů rostou Wagnerova rozsáhlá pásma hudby, v níž se dramatická charakteristika stupňuje k vrcholnému účinu. Árií a uzavřených čísel v díle vůbec není. Jen sem tam mihne se píseň, jako např. Siegriedův zpěv, když si ková meč. Velký patos a soustředěnost Wagnerovy hudby mohutně stupňuje účinnost dramatu k nejvyšším dojmům.“ (s. 257)

Soumrak bohů, nejrozsáhlejší z celé tetralogie, na záznamu trvající takřka čtyři a půl hodiny (tedy dvojnásobek Zlata Rýna), je už od začátku založeno velkoryse. Sama předehra (Vorspiel) není pouze instrumentální, ale jsou do ní vloženy dvě velké scény, první s třemi sudičkami (Norny, Nornen, vyskytují se už v Eddě), jimž se přetrhne nit osudu, je zde rovněž pro germánskou mytologii důležitý motiv stromů (dendrolatrie, adorace stromů jako božstev), zde popele jasanu a větve jedle (breitästige Tanne, jedle s širokými větvemi), pod níž jedna ze sudiček leží, jednak scéna Siegfrieda a Brünnhildy, která končí odjezdem hrdiny na svém oři Granovi, přičemž mezi obojím je ještě mezihra, a celá první scéna trvá zhruba 20 minut, v 21. minutě svítá a v 22. se objímají Siegfried  „v plné zbroji“ (in vollen Waffen) s Brünnhildou. V originále je předepsáno „Brünnhilde führt ihr Ross beim Zaume“, tedy vede oře za uzdu, zde je motiv koně akcentován až na konci scény, kdy zůstává na ní Siegfried s koněm sám.

V článku o shlédnutí opery Live In HD – Divadlo Reduta, 11. 02. 2012 na stránkách SahaWeb s podtitulem Mezi blogem a recenzí  upozorňuje pisatel, že „Soumrak bohů v Metropolitní opeře vizuálně navazoval na Siegfrieda hraného tamtéž. Scénu tedy opět tvořily pohyblivé kvádry a tentokrát bylo vše velmi působivé.“ (Na stránkách je právě i recenze Siegfrieda, kterého pisatel shlédl  5. 11. 2011 v Mahenově divadle.) Kvádry či panely působivě reprezentují i svými postupnými proměnami, postupnými či okamžitými (kývání) pohyby různé typy krajiny, skálu či vodní hladinu, kromě toho je na ně obraz krajiny v některých chvílích promítán (např. obraz skály a vodopádu ve středu několika sklopených panelů). V tomto prostoru je pak i zřetelná ona „nit osudu“, která se zde vznáší a sudičky propojuje. Provázanost děje k předchozím částem tetralogie jako by zrcadlila rovněž skladbu jí samotné, neboť Zlato Rýna představuje předvečer následujících třech částí, označených jako první, druhý a třetí den, podobně jako Předehra v Soumraku bohů rekapituluje předchozí děj a zároveň je úvodem do vlastního příběhu zkázy bohů.

Souhlasím s recenzentem na SahaWeb o působivosti masových scén, tedy mohutných sborů, jak je recenzent nazývá. Rekapitulovat zde celý děj myslím není zcela nutné, odkázal bych právě na tento článek či na německou Wikipedii, kde je popsán. Třeba se k tomu ještě dostanu, v tomto okamžiku jen dvě poznámky. Wotan, nacházející se na vrcholu germánského pantheonu božstev (starohornoněmecky Wôdan, staroanglicky Ƿōden, starosasky Uuôden) podobně jako v antické kultuře Zeus, je totožný s Ódinem (je možné sledovat ono vlákno a návaznosti celého řečeného pantheonu). Zajímavý je motiv nápoje přivádějící zapomnění, jenž je součástí lsti a po němž Siegfried zapomene na svou milovanou Brünnhilde (Brunhildu) a zamiluje se do Gutruny – motiv můžeme sledovat (nalezneme jej u Shakespeara, najdeme ho v Tristanu a Isoldě, opačně: moment rozpomínání, anamnésis, nalezneme již v antické filozofii, u Platona či Ménona), pohybujeme se tedy v širokém řečišti nejen germánské, ale i evropské identity.

Podívejme se ještě na obsazení hlavních rolí a jména tvůrců inscenace:

Nightly Opera Stream

Režie – Gary Halvorson
Dirigent – Fabio Luisi
Produkce – Robert Lepage

Deborah Voigt – Brünnhilde
Jay Hunter Morris – Siegfried
Hans-Peter König – Hagen
Waltraud Meier – Waltraute
Wendy Bryn Harmer – Gutrune
Iain Paterson – Gunther
Eric Owens – Alberich
Heidi Melton, Maria Radner, Elisabeth Bishop – Norns
Tamara Mumford, Jennifer Johnson Cano, Erin Morley – Rhinemaidens

Obsazení je samozřejmě internacionální, je nicméně zřejmé, že velký podíl zpěváků jsou Němci. Na programu na stránkách „Met“ (Metropolitní opery), případně na dalších zdrojích, jsem našel mj. informace:

Sopranistka Deborah Voigt – Brünnhilde ve Valkýře, Siegfriedovi i Soumraku bohů, výrazný počet wagnerovských rolí, mj. v Bludném Holanďanovi, Tristanu a Isoldě či v Lohengrinovi, další role v operách Richarda Strausse, v dětství zpívala v baptistickém kostele, její dva mladší bratři zpívali v rockových kapelách, ona sama zpívala v muzikálech, její kariéra je nicméně spjata s Metropolitní operou.
https://en.wikipedia.org/wiki/Deborah_Voigt
 

Sopranistka Wendy Bryn Harmer – účinkovala už jako Freya v Zlatu Rýna, Ortlinde ve Valkýře, zde jako Gutrune, debutovala (u Met, 2005) jako nevěsta ve Figarově svatbě, předtím v Opeře Philadelphia jako Fata Morgana v Lásce ke třem pomerančům, zpívala Rosalindu v Netopýrovi se Seiji Ozava v Tokiu.
https://www.opus3artists.com/artists/wendy-bryn-harmer/

Hans-Peter König, bas, Fafner v Zlatu Rýnam a Siegfriedovi, Hunding ve Valkýře a Hagen v Soumraku bohů, studoval v Dortmundu a Düsseldorfu, působil na různých německých operních domech, mj. v Hannoveru, další štace v Německu Berlín, Hamburk, Drážďany a Mnichov. V dalších wagnerovských rolích jako Gurnemanz v Parsifalovi, král Heinrich v Lohengrinovi nebo Daland v Bludném Holanďanovi. V letech 2006 až 2009 hostoval jako Hagen im Prstenu Nibelungově u Bayreuther Festspiele, měl také mozartovské role. Mezinárodní angažmá mj. Stockholm, Helsinki, Taipei, Tokio či  São Paolo.
https://de.wikipedia.org/wiki/Hans-Peter_K%C3%B6nig

Transmitted live February 11, 2012

Kousek z libreta, pasáž o kouzelném nápoji (překlad je to příšerný, ale aspoň něco, předělávat to nebudu; celé libreto viz odkaz dole)

GUTRUNE
Du Spötter, böser Hagen!
Wie sollt' ich Siegfried binden?
Ist er der herrlichste Held der Welt
der Erde holdeste Frauen
friedeten längst ihn schon

Jsi ošklivý, zlý Hagen!
Jak spoutat Siegfrieda mám?
On je nejslavnější světa rek
nejkrásnější ženy země
již dlouho zdraví jej.

HAGEN (sehr vertraulich zu Gutrune hinneigend / Velmi důvěrně ke Gutruně)
Gedenk' des Trankes im Schrein
(heimlicher) vertraue mir, der ihn gewann:
den Helden, des du verlangst
bindet er liebend an dich.

Dík nápoji ve skříni
(tajemněji) důvěřuj mi, kdož získal jej:
že reka, jehož ždáš
připoutá láskou k tobě.

(Gunther ist wieder an den Tisch getreten und hört, auf ihn gelehnt, jetzt aufmerksam zu)
(Gunther usedl opět ke stolu a dychtivě naslouchá)

Träte nun Siegfried ein
genöss' er des würzigen Tranks
daß vor dir ein Weib er ersah
daß je ein Weib ihm genaht
vergessen müßt' er des ganz
Nun redet: wie dünkt euch Hagens Rat?

Jak přijde Siegfried sem
my dáme mu z koření truňk
že před tebou ženu co znal
která mu patří co choť
z paměti ztratí on hned.
Řekněte: jak radí Hagen vám?

GUNTHER (lebhaft auffahrend)
(živě vyskakuje)

Gepriesen sei Grimhild'
die uns den Bruder gab!

Buď sláva ti Grimhild'
žes' dala bratra nám!

GUTRUNE
Möcht' ich Siegfried je ersehn!
Siegfrieda vidět chci já!

GUNTHER
Wie suchten wir ihn auf?

Jak najdeme jej teď?

(Ein Horn auf dem Theater klingt aus dem Hintergrunde von links her. Hagen lauscht)
(Z pozadí zleva zazní roh. Hagen naslouchá)

Odkazy
Píseň o Nibelunzích
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADse%C5%88_o_Nibelunz%C3%ADch

Poznámka o G. Beláčkovi 
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/interview-a-cdh/

Recenze shlédnutí opery na SahaWeb
https://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=419.txt

Libreto opery
https://wagnerlibretto.wordpress.com/2016/10/24/libretto-goetterdaemmerung/

https://www.richardwagner.cz/files/libreta/Gotterdam.pdf
ostatní libreta
https://www.richardwagner.cz/libreta

Soumrak bohů na německé Wikipedii
https://de.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6tterd%C3%A4mmerung

Stránka, na níž jsem shlédl představení Metropolitní opery
https://www.metopera.org/nightly-opera-stream/
tato adresa v některých příštích spuštění nefungovala, lépe:

https://www.metopera.org/

informace v pdf
https://www.metopera.org/globalassets/user-information/nightly-opera-streams/week-2/playbills/feb-11-gotterdammerung.pdf

https://www.metopera.org/user-information/nightly-met-opera-streams/week-2/playbills/