Richard Wagner / Parsifal

Richard Wagner / Parsifal
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek, shlédnuto 10. dubna 2020

Wagnerovi se dostalo rozhodující inspirace pro Parsifala ráno na Velký pátek  Den, kdy Metropolitní opera přenáší svou inscenaci z roku 2013, a k níž přístup na jejím nočním vysílání využívám, je také Velký pátek. Přenos má obvyklý formát, úvodní upoutávka se jmény účinkujících a tvůrců, vlastní přenos a v závěru rozhovory s umělci.

Hlavní hvězdou večera je charismatický Jonas Kaufman, ostatní umělci ale za ním rozhodně nepokulhávají. Účinkují tedy
Jonas Kaufmann – Parcival
René Pepe – Gurnemanz
Katarina Dalayman – Kundra
Peter Mattei – Amfortas
Evgenyi Nikitin – Klingsor
Daniel Gatti – dirigent
Eric Owens – průvodce operou
François Girard – režie

Parsifal je po Tannhäuserovi a Lohengrinovi třetím Wagnerovým dílem, vycházejím ze středověkého okruhu legend o svatém Grálu. Pro mě jako „němčináře“ je to kromě toho v pozadí látka německého spisovatele Wolframa von Eschenbach, v originále napsaná v Mittelhochdeutsch (střední horní němčina) někdy ve 13. století. Tematický okruh zahrnuje vyprávění o králi Artušovovi a rytířích kulatého stolu, je tu řada dalších postav, jako je Lancelot, jeho matka čarodějka Vivien, Morgana Le Fay a její syn Mordred, čaroděj Merlin, jenž vystupuje rovněž ve Wagnerově opeře. Parcifal (resp. Percival) je stejně jako Lancelot jedním z rytířů kulatého stolu.

Ve středověkém příběhu se pozornost soustřeďuje na Parcivala, Wagner téma ovšem zpracoval po svém, opera má málo společného s někdejším středověkým příběhem. Ve svém posledním jevištním díle se soustředil na religiózní prvky, jako je křest, eucharistie, což je základní křesťanský rituál vyjadřující vlastně podstatu křesťanství vůbec (při Poslední večeři se chléb a víno transfigurují, proměňují do soupodstatnosti Těla a Krve Kristovy, jak to je pak známé i ve svatém přijímání). Svůj názor na vztah umění k náboženství ostatně skladatel zformuloval ve spise Religion und Kunst, který napsal během práce na opeře Parsifal v roce 1880 v Neapoli a publikoval v Bayreuthských listech. Klíčové slovo v této úvaze je „vykoupení“ prostřednictvím soucitu. Tato myšlenka našla svůj příběh v hledajícím Parsifalovi a trpícím Amfortasovi.

Podrobnosti o jevištním provedení nalezneme v článcích, které jsem na internetu dohledal – samozřejmě by bylo možné mnohé rozvést, např. hned úvodní zvláštní proměnu chóru v kravatách, jichž se v prvních minutách zbaví v průběhu předehry orchestru), významově silného motivu kruhu z postav, mrtvé labuti, skupiny d či pozdvižení zlatého poháru s  (i o tom se v jednom z těch článků hovoří), o prosté melodii na začátku (žádná velká bouře celého Kristovou Krví v závěrečné scéně.

Pokusím se o zestručněný obsah opery (určitou formulaci najdeme též na české Wikipedii), jak jej nalezneme v Průvodci operní tvorbou Anny Hostomské: I. dějství: Na posvátné hoře Monstsalvatu vystavěl Titurel hrad, kde je střežen Svatý grál a kopí, jímž byl kdysi proboden Kristus. Král Sv. grálu Amfortas trpní nezhojitelnou ranou, kterou mu způsobil čaroděj Klingsor, jenž se před dávnými lety marně ucházel o přijetí mezi rytíře – zbavil se mužství a přesto nebyl přijat. Pomstil se pomocí Kundry, rovněž stíhané prokletím za to, že se posmívala Kristu jdoucímu na smrt, svádí rytíře z cesty ctnosti. Amfortas bojoval s Klingsorem, ale pak podlehl svodům Kundry, poté se Klingsor zmocnil posvátného kopí a zranil jím Amforta. Tomu je předpovězeno vysvobození z muk pomocí „čistého bloud, jenž soucitem dospěje k vědění“ (doslovně: Durch Mitleid wissend, / der reine Tor!”, tj. osvícený pomocí soucitu, čistý bloud.) To vše vypravuje Gurnemanz panošům, chystajícím lázeň pro Amforta. Vtom padá k jeho nohám labuť kýmsi zastřelená, ač na území Montsalvatu je jakákoliv vražda zakázána. Objevuje se Parsifal, neví, kdo je, matka jej vychovala v naprosté nevědomosti. Gurnemanz doufá, že je to onen „čistý bloud“ (pozor na jazykový rozdíl „Narr“, blázen a „Tor“ bloud, přičemž „das Tor“ je brána). Ukáže se nicméně, že Parsifal nic nepochopil, není oním zachráncem a je vyhnán z hradu.
II. Klingsor donutí Kundry, aby zlákala k hříchu Parsifala. Parsifal napřed skutečně podléhá vábení Kundry, nakonec však, pobouřen jejím polibkem, cítí s ní soucit a svou bolestí nad její bídou pochopí náhle utrpení Amfortovo i smysl obřadu Sv. grálu a utrpení Kristova. Žádá, aby mu Kundry poradila, kudy se dostane zpět na Montsalvat. Kundry jej však prosí, aby svou láskou spasil ji – a když odmítá, prokleje jej. Klingsor vrhne po Parsifalovi Amfortovo kopí, to se však zastaví nad hlavou Parsifala. Klingsorův zámek se propadá. Jsou tu ještě motivy pukliny, jak o ní hovoří jedna z recenzí (další možnost: symbol vagíny) a také kouzelná zahrada.
III. Po letech přichází Parsifal na území Sv. grálu, Kundry mu mátla cestu, sama hledala též spásu, Tutorel zemřel, Amfortas nekoná obřad, rytíři, kteří čerpali posilu z krve Kristovy, chřadnou. Parsifal potkává Gurnemanze, ten jej vítá, občerství jej. Parcifal křtí Kundry a osvobozuje ji tak z trestu. Na Velký pátek se koná obřad na mrtvolou Titurelovou. Přicház Parsifal a dotýká se posvátým kopím Amfortovy rány, tím jej uzdravuje a káže odhalit Sv. grál. Titurel obživne, všem žená, Kundry vykoupena umírá. Snáší se holubice – Duch svatý – na hlavu Parsifala, dárce spásy.

https://www.fdb.cz/magazin/2013022503-z-domova-jonas-kaufmann-v-titulni-roli-wagnerovy-vrcholne-opery-o-spase-a-pokuseni.html
(v přidaném seznamu jsou uvedena česká kina, kde se realizoval projekt The Met: Live in HD)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Parsifal

https://operaplus.cz/novy-parsifal-z-met/

Synopse na Operním průvodci (v němčině)
https://opera-guide.ch/operas/parsifal/synopsis/de/
Docela dobré je přečíst si libreto v originále:
https://opera-guide.ch/operas/parsifal/libretto/de/
závěr celé opery:
Parsifal besteigt die Stufen des Weihtisches, entnimmt dem von den Knaben geöffneten Schreine den Gral und versenkt sich, unter stummem Gebete, kniend in seinen Anblick. – Allmähliche sanfte Erleuchtung des Grales. – Zunehmende Dämmerung in der Tiefe bei wachsendem Lichtscheine aus der Höhe.
ALLE
mit Stimmen aus der mittleren sowie der höchsten Höhe
Höchsten Heiles Wunder:
Erlösung dem Erlöser!
Lichtstrahl: hellstes Erglühen des Grales. Aus der Kuppel schwebt eine weisse Taube herab und verweilt über Parsifals Haupte. Kundry sinkt, mit dem Blicke zu ihm auf, vor Parsifal entseelt langsam zu Boden. Amfortas und Gurnemanz huldigen kniend Parsifal, welcher den Gral segnend über die anbetende Ritterschaft schwingt. Der Bühnenvorhang wird langsam geschlossen.