Renesanční a barokní manýristické zahrady v Itálii / XI
23.11.2014 11:37Několik dalších Medicejských vil
Villa Medici di Cafaggiolo
Villa Medici di Cafaggiolo leží v Cafaggiolo del Mugello v obci (části obce) San Piero a Sieve ve Florentské provincii v Toskánsku. Je pravděpodobné, že majitelem zdejšího kastelu je podle záznamu v katastru z roku 1427 Averardo de’ Medici.
Cosimo de’ Medici (Il Vecchio), syn Giovanniho di Bicci de’ Medici, dal v roce 1451 zakázku florentskému architektovi Michelozzovi di Bartolomeo Michelozzi (1396 - 1472) na přestavbu budovy na letní sídlo. Zemědělské využití bylo podpořeno dvěma hospodářskými budovami (fattoria) po stranách.
Vymřením rodu Medicejského smrtí Giana Gastona v roce1737 přešel objekt, podobně jako ostatní majetek na Franze Stephana von Lothringen. V době sjednocení Itálie byla vila zabavena a připadlo Savojskému domu, který ji prodal rodině Borghese.
Vila dělá obranný dojem a jak je patrné na malbě Giusta Utense v muzeu Firenze com´era, měla původně dvě věže. Jedna z nich se nacházela ve vnější zdi a zabezpečovala bránu padacím mostem vedoucím přes příkop. Zde na venkově, třicet kilometrů od Florencie, bylo možné zřizovat takto vysoké věže, jinak ve městě byla jejich výška od roku 1325 omezena. V roce 1864 získala objekt rodina Borghese a nechala zeď i věž odstranit, příkop zasypat a celý tento vzhled poněkud zmírnit.
Z renesanční zahrady, která je dobře čitelná na Utensově malbě, nezůstala dnes ani stopa.
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Cafaggiolo
https://www.palazzo-medici.it/mediateca/en/Scheda_Villa_di_Cafaggiolo_%281436-1451_circa%29 (it.)
Villa Medici in Artimino
Villa Medici in Artimino (zvaná také La Ferdinanda) se nachází v obci Carmignano v provincii Prato v Toskánsku. Velkovévoda Ferdinando I. nechal zřídit vilu v roce 1594 svým oblíbeným stavitelem Bernardem Buontalentim na hřbetu hory Monte Albano. Po vymření rodu Medicejských v roce 1737 připadl majetek rodu Lothringen. Verlkovévoda Pietro Leopoldo vilu prodal v roce 1781 Marchese Lorenzovi Bartolomei a po něm jej zdědil v roce 1848 Conte Passerini. V roce 1911 ji koupil hrabě Maraini a započal s restaurováním zpustlého objektu. V roce 1944 byla během bojů poškozena, po dalších obnovách je nyní v majetku privátní společností, která prostory pronajímá.
Ačkoli vila byla zamýšlena jako lovecké sídlo, měla být přesto dostatečně velká, aby pojala celý dvůr (máme na mysli státní útvar, úředníky). Proto Buontalenti vytvořil širokou pravo)hlou stavbu, jejíž mohutný dojem je ještě zesílen rohovými bastiony. Nečleněná fasáda je uprostřed prolomena loggií. Elegantní schodiště, které vede k piano nobile ("vznešené patro", kde jsou rozvrženy reprezentativní místnosti) bylo doplněno podle originálních Buontalentiho plánů, které byly nalezeny v Galerii Uffizi, připojeny architektem Enricem Lusinim teprve v roce 1930. V podloubí loggie se nacházejí fresky Passignanovy. Od vstupního prostoru se nachází vpravo i vlevo vždy jeden velký sál. Ve stanza delle ville pak bylo umístěno 14 proslulých lunet Giusta Utense, ty však jsou přeneseny do Firenze com´era, muzea ve Florencii.
Z 56 místností, které se nacházejí ve vile, jsou některé proslulé svými jmény, jako např. Sál lvů, Pokoj osobní stráže, Sál vdov. Další zvláštností je velké množství komínů. Přes poměrně velký počet místsností byla poněkud stranou vily vybudována další starba, Paggeria, která byla určena k ubytování služebného personálu (pážat, odtud název). Dnes se tu nachází hotel.
Villa Artimino neměla nikdy cennou zahradu. Důvodem byl nedostatek vody na horském hřebeni.
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Artimino
Villa Medici di Fiesole
Tato vila je jednou z nejstarších a nejlépe zachovaných staveb svého druhu, tedy mezi vilovými stavbami rodu Medicejských. Byla zřízena v letech 1451 - 1457 na přání Cosima de’ Medici Michelozzem di Bartolommeo pro Giovanniho di Cosimo de’ Medici, Cosimova druhého nejstaršího syna. Vila nebyla centrem agrárního podniku jako některé jiné stavby tohoto druhu, nýbrž byla místem odpočinku a estetické a intelektuální inspirace.
Lorenzo il Magnifico zdědil statek v roce 1469 od svého strýce, shromáždil zde takové osobnosti jako byli Marsilio Ficino, Pico della Mirandola a Angelo Ambrogini, alias Poliziano. Vila zůstala v majetku Medicejských do roku 1671.
Zahrada je rozčleněna na tři terasy. Na té nejvyšší jsou citronovníky v květináčích, na druhé magnolie, záhony květin a buxusy a centrální kašna. Třetí terasa byla ztvárněna v letech 1911 - 1923 Cecilem Pinsentem a Geoffrey Scottem v italském stylu a opatřena pergolou. Vila je v soukromém majetku a zhlédnout je možné ji ve velmi omezeném rozsahu.
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Fiesole
https://www.regione.toscana.it/ville-e-giardini-medicei/villa-medici-di-fiesole (na adrese i další vily, italsky)
další paláce ve Fiesole
https://www.fiesole.it/ville-palazzi.html
Medicejská vila v Poggio a Caiano
Poggio a Caiano je obec v toskánské provincii Prato. Od konce 15. století sloužila Medicejským jako letní sídlo. Byla postavena podle plánů Giuliana da Sangallo a byla vzorem pro vilovou architekturu renesance, která se orientovala podle principů antických vil, jak je popsaly Vitruvius a Plinius. V roce 1480 Lorenzo il Magnifico od florentské rodiny Rucellai vilu na severním svahu Motalbana v Poggio a Caiano. V roce 1485 pověřil Sangalla projektem nové stasvby. Ta byla v Sangalově dílně dokončena kolem roku 1520, doba stavby byla ovšem mezi léty 1495 a 1513 vzhledem k vyhnání Medicejských z Florencie přerušena.
Bylo obvyklé, že nově sezdané páry v rodině Medicejských své líbánky trávily ve vile, než ve Florencii přijaly pocty florentské šlechty. Eleonora da Toledo se zde seznámila se svým pozdějším manželem, tenkrát dvacetiletým Cosimem. Nejslavnějším párem byl v roce
1579 Francesco I. de’ Medici a jeho druhá žena Frau Bianca Cappello (jejíhož syna Antonia adoptoval), který zde strávil svatební noc. Pozdější neočekávaná smrt obou (1587) zavdala příčinu fámy o otrávení a vraždě.
Vila byla upřednostňovaná rezidence milovníka umění, korunního prince Ferdinanda de’ Medici (1663–1713), jenž z domu učinil centrum umění a kultury. Po smrti posledního příslušníka rodu Medicejských v roce 1737 přešla vila do majetku nových toskánských vládců, knížat habsbursko-lotrinských, kteří dům používala i nadále jako letní sídlo. Za Napoleona se dostalo Toskánsko pod francouzský vliv nejdříve jako Etrurské království (1801 až 1807, název vznikl ze slova Etrurie, které používali staří Římané pro oblast, kde žili Etruskové), později jako součást napoleonského impéria. Vilu obývala Maria Luisa Etrurijská, která nechala Pasquala Pocciantiho provésts stavební úpravy, pak přešel majetek na Elisu Bonaparte, sestru Napoleonovu, který jí obstaral tituly vévodkyně z Luccy a Piombina a od roku 1809 vévodkyně toskánská. Bylo to její oblíbené místo, které učinila centrum kulturního a společenského života.
Posléze užívali vilu noví vládci Itálie, dům Savojských. V roce 1861 se stal Viktor Emanuel II. Savojský králem Itálie a učinil Florencii jejím hlavním městem. Nechal Villu Medici restaurovat a jakožto milovník lovu a koní postavit nové stáje. Několik sálů v přízemí bylo nově vymalovaných a z velké Míčovny v piano nobile vznikl Kulečníkový sál. Do vily se nastěhovala také Rosa Vercellana – krásná Rosina – milenka krále a později jeho žena (byl to morganatický sňatek (nerovnorodý sňatek, matrimonium morganaticum, s ženou nižšího původu, která se musela vzdát výsostných nároků krále). V roce 1919 vila připadla italskému státu, dům správce (cascina) a hospodářské budovy, které tvořily s vilou jedinečný architektonický soubor, byly prodány soukromníkům.
Vila je prvním příkladem panské renesanční vily, v níž byly uskutečněny představy o antické vilové architektuře a principech dobových teorií, jak byly zformulovány Albertim v jeho Traktátu o architektuře - počínaje volbou místa až k formálním principům utváření jako je symetrická dispozice, harmonie jednotlivých částí stavby a proporce.
Zřízena je dvoupatrová vila na dlouhé terase, která je podepřena arkádami patra soklu. Vzhled vily odpovídá vcelku konceptu Sangallově, vnější Sangallovo schodiště na terasu bylo ovšem vyměněno v roce 1807 dvojitým schodištěm, které vede k zastřešenému portiku.
Tento později oblíbený motiv v architektuře profánních staveb se zde objevuje poprvé. Na architrávu loggie se nachází terakotový vlys s alegorickými scénami opěvujícími stavebníka a jeho kruh přátel, který je připisován Sansovinovi.
Vnitřek vily byl v průběhu historie několikrát přestavěn a zachovány jsou jen části původní dekorace. V přízemí se nachází vstupní hala, dvorní divadlo z 18. století, takzvaný Appartement der Bianca Cappello, v němž už není k vidění renesanční ambiente a slavnostní sál, tzv. Biliárový sál Savojských z dekorem 19. století. Skvostem vily je slavný Sál Lva X. s freskami ze 16. století, jejich autory jsou Sangallo, Pontormo, Franciabiagio a Alessandro Allori. Jejich tématem jsou historické výjevy z římských dějin, především ze života Césara, Cicera a Scipia Africana, obsahují alegorické narážky na život a činy Medicejských.
Jednu ze dvou lunet v sále vyzdobil freskou Pontormo (někdy uváděný takto krátce, jinak Jacopo da Pontormo, vl. jm. Jacopo Carucci, žil v letech 1494 – 1557). Téma záhadného, rafinovaně zakódovaného obrazu je jeden z příběhů Ovidiových Metamorfóz (Proměn), Vertumnus a Pomona, zároveň alegorie na obnovený rozkvět domu Medicejských. Freska je jedním z nejvýznamnějších Pontormových děl. Druhá luneta zobrazuje zahradu Hersperidek, jejím autorem je Alessandro Allori.
V polovině 16. století zde vybudoval Niccolò Tribolo zahradu, která byla stavbami stájí v roce 1548 uzavřena. Dnes je její velká část anglická zahrada. Po roce 1811 byla Giuseppe Manettim nově ztvárněna, bez ohledu na původní koncepci. Manetti založil anglickou zahradu s jezírkem, Dianiným chrámem a jinými architektonickými hrátkami podle vkusu doby. Jen po pravé straně vily je část zahrady, která svým uzavřeným geometrickým rozvrhem, zahradními vázami a skulpturami má charakter italské renesanční zahrady, jak možná vypadala v době svého vzniku.
Vila dnes slouží jako muzeum, v němž jsou vedle fresek k vidění i hudební nástroje a předměty uměleckého řemesla. V budovách na ulici směrem na Prato jsou výstavní prostory, knihovna a kongresové centrum.
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_%28Poggio_a_Caiano%29
https://www.polomuseale.firenze.it/musei/?m=poggiocaiano
Villa il Trebbio
Villa il Trebbio nebo také Villa del Trebbio je jedna z ranných Medicejských vil v Toskánsku. Stojí v blízkosti San Piero a Sieve, což je čtvrť dvanáctitisícového městečka Scarperia e San Piero v krajině severně od Florencie nazývané Mugello. Slovo Trebbio pochází z latinského "trivium", tedy trojcestí. Známe ho z historie školství, kde znamenalo na středověkých univerzitách gramatiku, logiku a rétoriku (formálně a obsahově správně a srozumitelně mluvit), později (od 18. století, za Marie Terezie, v povinné školní docházce jako psaní, čtení, počítání). Vila byla v majetku Giovanni di Bicci de’ Medici, florentinského obchodníka a bankéře, otce Cosima Medicejského. Ten nechal po smrti Giovanniho vilu přestavět Michelozzem di Bartolomeo Michelozzi.
Terasovitá zahrada se dvěma pergolami (zachovaná je dnes pouze jedna z nich) sloužila k odpočinku a relaxaci. Toskánský velkovévoda zde chodil na lov, jeho syn Ferdinando I. zde rovněž rád pobýval, Ferdinando II. ale usedlost prodal v roce 1644 Giulianovi Serragli a ten ji daroval katolickým Oratoriánům (Kongregace oratoria sv. Filipa Neri). Dnes je vila v soukromém majetku (2011) a možnost ji navštívit je omezená.
———
Zpět