Renesanční a barokní manýristické zahrady v Itálii / II

Zahrady v Boboli

Jednou z nejznámějších původně manýristických renesančních zahrad v Itálii je Zahrada v Boboli (Giardino di Boboli), park nedaleko Florencie, který patří k Paláci Pitti, obývanému rodem Medicejských, a později, když byl park postupně upravován a doplňován až do osmnáctého století barokně a rokokově, i Lotrinskou dynastií a Savojskými. Přestože jeho základy vznikly po roce 1549, kdy jej od rodu Pitti, který sto let předtím začal budovat palác, odkoupili Medicejští, jeho historický rozměr sahá i zpět do dob antiky, neboť v roce 1790 byl na hlavní osu parku v části nazývané Amfiteátr (jeho autorem je zahradní architekt Niccolò Tribolo, 1500 - 1500, tvůrce celé řady zahrad pro Medicejské) umístěn obelisk, který pochází z egyptského města Héliopolis (Iunu), největšího města Nové říše, ještě z doby před rozkvětem etruské kultury, tzn. 1500 let př. n. l.

K mému milému překvapení se na českých stránkách Wikipedie nachází podrobný popis celého areálu (podrobnější než na německé stránce), který sleduje kompozici a rozvrh rozsáhlého prostoru, i jednotlivé stavby a sochařskou výzdobu v něm. Sochařská, eo ipso mytologická stránka je pozoruhodná, mě ovšem zajímají především souvislosti "živlů", tj. kašny a grotty, které patří k podstatě manýristických zahrad, zatímco převážně pak barokní plastiky a rokokové stavby rozšiřují a prohlubují toto východisko (samozřejmě to zjednodušuju) i ve vlastních rozměrech celého parku, který zahrnuje neuvěřitelných 45 000 metrů čtverečních.

První z umělých jeskyní v parku je Grotte della Madamma (Grotissima Madamma, kterou vytvořil Niccolò Tribolo), nazývaná také delle Capre - jak píše Wikipedie: Jeskyně je ozdobena houbovitými strukturami, krápníky, a nad mramorovou nádrží jsou v reliéfu zobrazeny čtyři kozy, z nichž kdysi stékala voda.
Největším objektem tohoto druhu je ovšem Velká jeskyně, Grotta Grande, jejímž autorem je Bernard Buotalenti, zvaný delle Girandole, Florenťan (zde se narodil i zemřel, 1531 - 1608), malíř, architekt a konstruktér divadelních strojů. Grotta byla zakázkou Francesca I. Medicejského. Buotalenti vyvíjel neuvěřitelně rozsáhlou činnost, pro Francesca a jeho milenku Biancu Capello, kterou si po smrti své první ženy Johanky Rakouské vzal, vytvořil také další objekt, vilu a park Pratolino, rovněž ve florentské provincii. Architektura grotty na nádvoří vily Boboli, která odděluje palác od zahrady, je rovněž dílem Buotalentiho.

Velká jeskyně je pozoruhodný příklad manýrismu. Vně i uvnitř je dokorována stalaktity, původně zde byly vodní hry a bohatá vegetace. Grota je členěná na tři hlavní části. První měla svými freskami působit jako přírodní jeskyně, v níž se pastýři mohli ukrýt před divokou zvěří. V dalších prostorech se nachází proslulá Giambolognova Koupající se Venuše a sousoší Paris a Helena od Vincenza de Rossi ze 16. století. Giambologna, vlastně Jean de Boulogne či Giovanni da Bologna (1529 - 1608) pocházel z Vlámska (Flander), po studiu sochařstsví v Římě přijal nabídku Franceska Medicejského a do smrti zůstal ve Florencii (je autorem jezdecké sochy Cosima I. Medicejského).

Na rozdíl od Giambologni, který pracoval například také pro papeže Pia IV. je Vincenzo de Rossi (1525 - 1587) znám především právě zmíněným dílem ve Velké jeskyni ve Florencii. Kromě toho je autorem ztvárnění Herkula, rovněž ve Florencii - ve Villa di Poggio Imperiale či v Palazzo Vechio, kde jsou jeho další práce, zpracování antického námětu Laokoona, který později inspiroval německého básníka Lessinga k úvahám o zpodobujícím umění a poezii.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zahrady_Boboli
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Pratolino
https://cs.wikipedia.org/wiki/Giambologna
https://de.wikipedia.org/wiki/Vincenzo_de%E2%80%99_Rossi