Ray Charles

06.11.2011 18:28

Ray Charles
legendy r&b a soulu

Je s podivem, že se na těchto stránkách ještě neobjevil článek o zpěvákovi, kterého jsme v šedesátých létech poslouchali jedním dechem s rockovými kapelami – zjednodušeně řečeno Ray Charles byl vedle Beatles tím nejvýraznějším představitelem onoho druhého pilíře širokého proudu muziky, která nás zaplavila a uváděla každou novou skladbou do úžasu svou fascinující emotivností (takhle jsme to samozřejmě neříkali, byl to prostě „vodvaz“), rytmičností, u Raye ještě navíc k tomu instrumentací orchestru atd., nelze to říci v jedné větě. Lze ale říci, když to takhle musím zjednodušovat, že tahle hudba, kterou Ray Charles – vedle celé řady dalších – představoval, byla nyní protipólem rocku, zatímco vycházela z jiného protikladu, totiž jí a rock´and´rollu. Takže – schematicky a jen pro tento účel – by bylo možné proti sobě postavit r&b a rock´and´roll v padesátých létech a soul, který se z r&b vyvinul a „bigbít“ v létech šedesátých.
Přesněji to postihuje článek Ray Charles, gospel a Stax kontra Tamla Motown - soul a černé rhythm & blues v Internetové encyklopedii rocku České televize, kde se ještě uvádí (podobně jako rovněž na Wikipedii) souvislost s gospel songem (a jeho vemlouvavým přednesem příznačným právě pro Charlese) a blues (pojmy blues a soul byly pro nás tehdejší posluchače v tomto ohledu klíčové), a velice pěkně popisuje rozdíl mezi „venkovským“ blues té základní tradice, kterou představoval třeba B. B. King, a právě Rayem, který byl tím „městštějším“ interpretem, pro nějž byla typická orchestrálnější a swingovější podoba žánru. Charlesovy skladby a interpretace tak v sobě nesly jistou stylovou vstřícnost a tím pádem i větší „komerčnost“, jak bychom řekli dnes, píše se zde. Článek rovněž pěkně navazuje textem o dalších interpretech, W. Pickettovi, Otisovi Reddingovi, The Supremes a celé stáje Tamla Motownu, královně soulu Aretha Franklinové atd..

Podrobněji bychom se o zpěvákovi, klavíristovi a skladateli, který zasáhl – když to teď shrnu – do oblasti rhythm and blues (r&b), blues a soulu, rocku či dokonce jazzu, dozvěděli na zmíněném článku (článcích) na Wikipedii (více na anglické, a právě i pod jednotlivými články o stylech, vedle onoho životopisného).
Jeho kariéra trvala více než padesát let, dokonce i v období černochům nepříliš nakloněných, jeho hudba vytvářela styl v řečených oblastech. Emotivní projev začne být zřejmý v okamžiku, kdy si uvědomíme, že nejen vyrůstal v chudobě, ale i že v sedmi letech v důsledku glaukomu oslepl, rok předtím viděl na vlastní oči, jak se utopil jeho bratr. Navštěvoval školu sv. Augustina pro hluché a slepé. Matka, která ho vychovávala, mu zemřela ve čtrnácti letech.
Jako hudebník začínal Ray Charles po válce na Floridě, v roce 1947 se přestěhoval do Seattlu. Tam nahrál v listopadu 1948 jako člen Maxin Tria svou první desku. První single Confession Blues / I Love You I Love You vyšel v únoru 1949 na jednom malém labelu v Los Angeles. Titul se umístil na druhém místě hitparády rhythm and blues. Rayovy první nahrávky byly adaptacemi skladeb Charlese Browna (pozor, nezaměňovat s Jamesem Brownem, rovněž velice proslulým zpěvákem soulu, Mr. Dynamite, Rayovým současníkem) a Nat King Cola. V tomto roce se trio přejmenovalo na Trio Ray Charlese. Rovněž nahrávací společnost Down Beat Records, u níž natočil první desku, se přejmenovala na SwingTime Records. Po šesti singlech rozšířil Ray svůj soubor na větší orchestr v obsazení s několika dechovými nástroji (trubkou, alt-, tenor- a barytonsaxofonem, kytarou, kontrabasem a bicími). Po čtyřech nahrávkách dostal s odstupným 5 000 dolarů smlouvu s velkou společností Atlantic Records. Zde se vyprofiloval Rayův nezaměnitelný styl (zpěv, instrumentální styl, kompozice, arrangements) s vlivem gospelu a jazzu. Jeho první výraznou skladbou byla Mess Around, která navazuje na Cow Cow Blues C. C. Davenporta a jejíž text vychází z Pinetop's Boogie Woogie (1929), klasické boogie skladby Clarence Smitha. Skladby Ray Charlese postupně stoupaly na žebříčku hitparád, až se v roce 1954 dostal šestý singl u Atlantis s názvem I´ve Got a woman, natočený 18. listopadu tohoto roku, na první místo v žebříčku r&b. Něco podobného se mu podařilo ještě třikrát, přičemž singl What d´I say, natočený 27. června 1959 se stal jeho největším hitem u Atlantic Records. U této firmy natočil celkem 28 singlů, z nichž 13 se umístilo v první desítce. V tomto roce Charles změnil firmu a přesídlil k ABC-Paramount.
Zatímco dobýval hitparád, propadl slepý černý zpěvák heroinu. 1965 byl podmínečně odsouzen na pět let vězení za držení drog, načež se podrobil odvykací kúře. Koncem sedmdesátých let ji ještě zopakoval a od té doby pak už zůstal čistý.
U nového labelu, který řídil Sid Feller, slavil Ray Charles rovněž komerční úspěchy. Interpretací jazzového standardu Georgia on My Mind dosáhl druhého miliónového prodeje desky. Poprvé se rovněž dostal na první místo žebříčku pop-music. Bluesový sound u předchozí firmy zaměnil za popové aranže podmalované smyčcovými nástroji. Takovou aranži měla například i další skladba, která dosáhla miliónového prodeje, Hit the Road, Jack, která přišla na trh v roce 1961. Největším Charlesovým hitem byla nicméně skladba I Can´t Stop Loving You, country klasika, která dosáhla dokonce dvoumiliónového prodeje. Na nahrávce vystupuje dívčí skupina The Raelettes, která Charlese doprovázela do sedmdesátých let.
Následovaly hity Crying Time, Busted a Take These Chains From My Heart. Dalším úspěchem byla jeho verze America the Beautiful, natočená v roce 1972.
Ray Charles účinkoval rovněž v duetu s jinými umělci, například s country hudebníkem George Jonesem, Hankem Williamsem Jr., synem proslulé country hvězdy Hanka Williamse, Johnny Cashem, kterého snad netřeba představovat, Willie Nelsonem und Merle Haggardem, rovněž countryovými hudebníky a skladateli.

Ray Charles získal v průběhu života celou řadu ocenění: vstoupil do Rock and Roll Hall of Fame, do Blues Hall of Fame, Songwriters Hall of Fame, Grammy Hall of Fame, dokonce do Jazz Hall of Fame a - - pochopitelně – do Georgia Music Hall of Fame a Florida Artists Hall of Fame. 1998 obdržel prestižní Polar Music Prize. Po smrti mu byla v roce 2005 udělena cena Grammy-Award-Show.

První polovina života Ray Charlese se stala tématem filmu Ray režiséra Taylora Hackforda (scénář James L. White), počínaje cestou do Seattlu až po jmenování čestného občana Georgie a vzpomínek na dětství. Hlavní představitel Jamie Foxx obdržel Oscara za nejlepší mužskou roli. V roce 2010 natočil Alexis Spraic dvouhodinový dokumentární film, v němž David Duchovny prezentuje Ray Charles’ America. Kromě toho se Ray Charles objevil ve filmech Blues Brothers (1980) , v US-sitkomech Wer Who’s the Boss?, The Nany a v Bill Cosby Show.

Článek byl zpracován podle
https://de.wikipedia.org/wiki/Ray_Charles

Info
https://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/clanky/23-ray-charles-gospel-a-stax-kontra-tamla-motown-soul-a-cerne-rhythm-blues/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ray_Charles
https://en.wikipedia.org/wiki/Ray_Charles

S Barbarou Streisand
https://www.youtube.com/watch?v=L-magrm3Voo&feature=related
S Willie Nelsonem
https://www.youtube.com/watch?v=aa4sE5q7ogg
S Willie Nelsonem a Leonem Russelem
https://www.youtube.com/watch?v=f8B2cjD1iso (Willieho 70. narozeniny)

Adresy / Uživatelé
https://www.youtube.com/artist/Ray_Charles?feature=watch_video_title
https://www.youtube.com/user/VIDEONOSEIRI
https://www.youtube.com/user/ubbigubbi#p/u

Trailer k filmu Ray
https://www.youtube.com/watch?v=w8lAgwrxndk

Štítky:

muzika

Zpět

j a n k. č e l i š

Ray Charles

Štítky:

Menu

Vyhledávání

Kontakt