Rakytník řešetlákovitý

Poetičnosti botanických názvů, ale i třeba jmen ptáků či jiných živočichů, si snad musel všimnout každý, kdo narazil na jméno rostliny v názvu tohoto textu. Řeřicha, šeřík, tuřín, rorejs, vlašťovka, ťuhýk… Je jisté, že určitou roli při stvoření těchto alespoň pro mě kouzelných, magických slov sehrála lidová tradice, vytvoření rozsáhlého systematického jmenosloví je nicméně prací vědců. Tajemství těchto pojmenování, kterými jazyk zaklíná přírodu, bychom poodhalili, kdybychom sestoupili vrstvami skrytými běžnému zraku kamsi k magmatu onoho základního úkonu, ve kterém se slovo dotýká hrubého světa.  Narazili bychom na nejrůznější významové vztahy, podivné souvislosti, nezodpovězené otázky. Pro mne je přitom neméně fascinující, že vědec, kterého si mnohdy představujeme jako toho přísného asketu, myslícího racionálně, logicky a podle pravidel, se stal – alespoň v botanickém názvosloví básníkem, jenž je svými výtvory srovnatelný s velkými jmény světové poezie. Ostatně to, že tohle platí, si potvrdí každý, kdo si přečte živopisy některých z nich, třeba právě Karla von Linného, který stál u zrodu systematického názvosloví, tzv. binomické nomenklatury.

Věděl jsem, jaká překvapení, komické zákruty, dětská brblání, neprůhledné skrumáže hlásek v jakýchsi podivných rozpočítadlech mohou na člověka v botanických názvech vyskočit. Když mi však jeden známý, který se léta zabývá léčivkami, přinesl nevábně vypadající lektvar s ujištěním, že mě zbaví snad veškerých neduhů, a pravil, že se nazývá rakytník řešetlákovitý, myslel jsem si nejdříve, že si dělá legraci, a teprve když jsem se poptal jiných známých (kteří se naopak divili, že tuhle tak zásadní bylinu neznám), tak jsem uvěřil, že něco takového existuje. Musím tady ovšem předznamenat, že v téhle oblasti mám opravdu velkou mezeru ve vzdělání. Na druhou stranu dbám trochu na svůj „nos“ (oblíbené rčení mé maty – „měl nos“, tj. správné tušení, cit pro věc) a po různých zkušenostech mu docela věřím. Takže když mi otec nadával, že nepoznám na naší zahradě brambory od rajčat (to si opravdu nevymýšlím), když jsem s nevinným pohledem obě rostliny zaměnil, tvrdil jsem mu, že jsou přece stejné. Měl jsem říci příbuzné, jak jsem si ověřil někdy možná o třicet let později.

V každém případě jsem si zároveň vzpomněl, že tady mám ještě jeden rest, totiž jméno Rokytnice, kterému nerozumím, přestože ho vlastně od dětství – coby Východočech – znám. Tušil jsem, že by mohlo souviset s rakytníkem, i když jsem si nebyl bezpečně jistý, že „rokyta“ a „rakyta“ jsou opravdu varianty jednoho slova.

Abych si to užil, šel jsem k prameni z těch nejvýživnějších, přímo do Jungmannova slovníku. (Pokud se někdo podiví, ani tady si nevymýšlím, k tomuto knižnímu skvostu mám vcelku neproblematický přístup, dvojí klíče od vitrín, kde je Slovník – samozřejmě v klimatizovaném zařízení – uchováván, si mohu po vyplnění žádanky do druhého dne obstarat.) K doplnění jsem ještě použil Machkův Etymologický slovník.

První, na co jsem u Jungmanna narazil, bylo heslo „rokyt“. Jungman význam slova popisuje jako „peň palmowý, swau gednoduchostj od kmene obyčegného se děljcj“. Člověk se těší i tou formou zápisu, dvěstě let starou. Pod heslem „rokyt“ následuje „rokyta, dem. rokytka“ (tj. zdrobnělina), „pokolení vrby nízké na lukách na místech bahnitých rostoucí, rokytní vrba“. No to je super. Vidíte to? Vrba má přece také „jednoduchý“ kmen a rozvětvení na strany ve stejném tvaru jako palma. Nebo že by se tím prvním slovem vysvětlovalo, proč v krkonošských betlémech najdeme tolik palem? No tak to samozřejmě ne, ale je to pěkný nápad. Také zakončení větviček či listů asi hraje úlohu, neboť Jungmann potvrzuje, že existuje i varianta „rakyta“ a v dalších souvislostech uvádí papyrus, rákos, ostřici. U V. Machka jsem se dočetl, že rokyta je „starobylý název vrby“ a že se skutečně objevuje i v dalších místních jménech jako Rokytno, Rokycany. Nicméně teprve teď jsem při prohledávání internetu vedle všech těch Rokytnic (viz odkazy) našel, že existuje i obec Rokytník, vesnice v okrese Náchod (Královéhradecký kraj), vzdálený asi tři kilometry od Hronova.

Tak a teď odkud se vzala druhá část toho názvu – „řešetlákovitý“. Slovo s příponou „-ovitý“ označuje něco, co má charakter toho, co označuje základ slova: tedy má se podobat něčemu, co se nazývá „řešetlák“. A bádání pokračovalo. Bylo mi jasné, že to nebude nejspíš žádný zemědělský nástroj, byť by to bylo pěkné. Ve zmíněných slovnících jsem se dozvěděl, že je to strom, který uváděl ve svém herbáři už Mattioli, že má latinský název Rhamnus cathartica, patří mezi brslenovité, německy je to Kreuzdorn (dosl. křížové trní), a je to v podstatě vlastně něco jako „ptačí zob“ (omlouvám se, pokud jsem jakkoli nepřesný, toto nemá a nemůže být botanický výklad, ostatně nad mou fascinací se znalci botaniky jen pousmějí). Podle herbářů (některé viz odkazy) má rovněž léčivé účinky.

Nu a konečně celý ten kouzelný název: rakytník řešetlákovitý . U rostliny, jejíž léčivé účinky byly prý donedávna přehlíženy, přestože má desetkrát víc vitaminu C než pomeranče, mne zaujala skutečnost, že obdivný název má i v latině, kde první část výrazu Hippophae rhamnoides pochází ze staré řečtiny a znamená třpytící se kůň, protože Řekové věděli, že zvířatům, která se pásla v oblasti s výskytem této dřeviny, se dobře dařilo a jejich srst se leskla. V každém případě jsou to v obou jazycích starobylá pojmenování a kus věkovité kultury. Trpká chuť onoho likéru, který „užívám“, spíš pro zábavu než z nějakého závažného důvodu, mi připomíná zvláštní krajiny na Jihu. A možná i to má – po letošní příšerné zimě – léčivé účinky.

Karl von Linné
https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Linn%C3%A9
https://www.quido.cz/osobnosti/linne.htm

Rokytnice / název několika obcí v Čechách a na Moravě
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokytnice
Rokytnice nad Jizerou
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokytnice_nad_Jizerou
Rokycany
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokycany
Rokytno / název několika obcí v Čechách a na Moravě
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokytno
Rokytník
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokytn%C3%ADk
Rokytá
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokyt%C3%A1
Jan Rokyta
https://www.cimbalovamuzika.cz/index.php?lang=cz&menu=his&sada=-1