Radka Denemarková / MY 2

Kniha s netuctovým názvem MY 2 (všude uváděno kapitálkami) spisovatelky Radky Denemarkové (1968) rozkročené mezi vědeckou prací (vystudovala germanistiku a bohemistiku na FFUK, pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR), prací pro divadle (dramaturgyně v Divadle na zábradlí) a volnou tvorbou možná není tak známá jako jiné její knihy, Peníze od Hitlera (Magnesia Litera, nominace na polskou cenu Angelus a několik německých literárních cen) či románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Magnesia Litera za publicistickou knihu roku) či dvojromán Kobold (nominace na Cenu Josefa Škvoreckého), do povědomí veřejnosti se nicméně zcela jistě dostala na základě zfilmování (2014, režie Slobodanka Radu, autorka se podílela na scénáři, hudba a výběr hudby Jan P. Muchow, v rolích mj. Jana Plodková, Ondřej Nosálek, Milena Steinmasslová, Luděk Sobota, Adam Mišík).  Úplné základní informace o filmu jsou uvedeny na poslední straně za částí označenou jako oni dva (proti fotografii herečky Jany Plodkové oddychující v peřinách) s podtitulem miniatura o dospívání dospělých, reflektující vznik příběhu „určeného pro celovečerní filmový debut režisérky Slobodanky Radun“ a komentující námět příběhu, to znamená, že tato sekvence knihy se stává součástí její struktury, tedy stejně jako je text součástí filmového zpracování je i film v jistém smyslu součástí knihy. Záleží tedy jen na čtenáři, čím začne.

Zatímco na konci knihy nalezneme tyto části a obsah, zaznamenávající kapitoly označené dny jdoucími po sobě (začíná se nedělí, poslední kapitola je označena slovy den za dnem), na začátku čteme věnování Agneše Kalinové a Lukasi Spinnerovi a motta, citující polsko-britského sociologa židovského původu Zygmunta Baumana a pražského německého básníka Rainera Mariu Rilkeho, vyznačující i rámec syžetu, jenž můžeme jejich parafrází vyznačit jako „způsobilost k lásce“ a „marnost hledání odpovědí, podle nichž bychom byli schopni žít“. Tak, jako je fotografie na zmíněném místě, jsou i jednotlivé kapitoly odděleny dalšími fotografiemi, jejich fragmenty a kompozicemi.

Příběh začíná (neděle) scénou dvou nahých mužských těl „těsně vedle sebe v posteli“, z textu je hned zřejmé, že zaznamenává opravdu to, co bychom viděli, kdybychom se dívali na film. Navíc hned v několika plánech. Mužský pár se dívá na film (americký film Poslední filmové představení Petera Bogdanoviche a Polly Plattové, v roli mladý Jeff Bridges; můžeme doplnit, že jde o adaptaci románu Larryho McMurtryho, dnes známého jako spoluautora jiného filmu s tematikou lásky dvou mužů, Zkrocená hora; první film 1971, druhý 2005). Do bytu přijde žena s černými brýlemi na očích, jak se ukáže, s podlitinami na tváři, která, jak ukáže, v zoufalství využije nabídku svého kadeřníka Tonyho (jednoho z těch mužů, majitele bytu), že může „kdykoli“ přijít, když to bude potřebovat. Jak se ale zdá, nebude to jen na jednu noc, jak Tony, jehož byt na tohle není „zavedenej“, doufal, pomoc ale neodmítne.

Je to tedy dramatické od začátku, situaci neusnadňuje skutečnost, že taxikářku vytáčí bláboly opilce, kterého žádala o radu, když nemůže najít byt, i černé brýle klientky taxíku a neustále zvonící mobil. Přesouváme se (úterý) do kadeřnického salónu, v němž Tony pracuje, a také Petr, který má v kadeřnictví za klientku Eminu matku. Také v Tonyho bytě je neklid („Nečekaně se ozve sousedčin kvílivě zlostný hlas.“ s. 35), mobilní telefon nadále útočí. Vytahuje z regálu knížky, které, jak se dozvíme, Tony dostává od svého milence, ale nečte je. Ukazuje se, že jejich obsah je další významovou vrstvou příběhu (jsou metatextem podobně jako zmíněný film, v textu jsou prostřednictvím Emina náhodného listování a čtení uvedeny ukázky z nich), na konci knihy jsou uvedeny bibliografické údaje. Jsou to Dějiny sexuality a další spisy Michela Foucaulta, Svůdcův deník Sørena Kierkegaarda, Platonova Hostina, Ovidiovy Amores či Sexuality in Ancient Art N. B. Kampena a další. Ema porovnává sdělení v těchto knihách a současnou realitu. „Ema žije dnes. Kdy se každý chová, jako by někomu slibovat věrnost byla z dlouhodobého hlediska nesmyslná investice. Ema knihu zasune mezi ostatní. Je to nesmyslná investice.“ Tony se vrací a vzteká se, že Ema něco smažila (vyhodila to), protože mu načichnou věci. 

Toto výchozí strukturní nastavení textu je východiskem příběhu dvou lidí, tedy Emy, která je na útěku z nešťastného manželství a oblíbeného kadeřníka, který je zároveň kladením otázek po dnešních vztazích mezi lidmi. „O lásce mezi lidmi, co vlastně znamená a jak málo nebo jak mnoho znamenat může. I v tom nejvšednějším z oblasti lásky se skrývá hraniční poloha. A nakolik záleží na sexuální orientaci? Jsme jen erotický mechanismus? Proč jsou vazby mezi lidmi pohodlně uvolněné, ale právě proto tak děsivě nespolehlivé? Kam postoupilo odtržení sexu od emocí, proč se tak často zaměňuje láska za sex? Lidé se ve vztazích navzájem »zabíjejí«, krok za krokem.“ Tak tyto otázky pojmenovává anotace knihy na www.databezeknih.cz. A sama autorka se k nim vyjadřuje kromě textu samotného rovněž ve zmíněné části na konci knihy. Vybírám několik formulací: „Proč všichni zaměňují sex za lásku? Pro Emu a Tonyho není důležitá národnost, politická příslušnost, náboženské vyznání. Na čem záleží a co nemůžeme ovlivnit, je fakt, zda jsme prožili dětství jako chlapec nebo dívka a zda jdeme životem v kůži muže nebo ženy. Důležité je, jací jsme. Láska k životu a ke světu je něco jiného než jakákoli politická zaslepenost nebo náboženská víra, která se bojí a nenávidí a rozděluje a označuje nežádoucí osoby, například homosexuály. […] Ema se navíc zbavuje zátěží, které musí překonat, aby správně viděla svět. Používala vzorce chování, které se zdály mít smysl. Ve skutečnosti žádný smysl nemají. Rodiče předávají dětem všechna klišé a předsudky a představy, jak má být život správně žit. Přitom život má tolik podob. Nejtěžší je opravdu projít životem jako slušný člověk. […] Ema a Tony plavou ve spleti chladných, nevzrušených vztahů, snadné nahraditelnosti partnerů a partnerek. Topí se v atmosféře doby, kde důvěra, soucit, slitování budí údiv. V podvědomí společnosti rovněž přežívá alergická, přehnaná citlivost vůči cizím lidem a všemu neznámému. I xenofobie se propojila s novými obavami, takzvanými obavami o naši bezpečnost. Pramení z nejistoty a nestability moderní existence? Strachu o vlastní bezpečnost se politici zbavují pomocí stereotypu, že zločin páchají lidé zvenčí nebo lidé »nenormální«.“ (s. 180 – 183)

Na jedné straně vzniká touto formou jakási až sociologická sonda do dnešních vztahů se značnou citlivostí pro řadu nuancí, na druhou stranu ale vyvstává otázka, zda v tento okamžik nevzniká nová transformace románu à la thèse, kdy je příběh demonstrací, rozvedením určitých představ (kořeny tohoto žánru nalezneme hluboko v evropské literární tradici, v české literatuře je k němu nicméně, oprávněně, nedůvěra vzhledem k létům tzv. budovatelského románu). V každém případě se literární kritika právě v tomto smyslu ke knize vyjádřila, film (byť je to jiná záležitost) byl označen za neúspěšný (i u diváků). A ovšem je i otázka, do jaké míry se na tomto momentu podílí i způsob vzniku, jehož si je autorka sama velmi dobře vědomá („Vydat literární podobu příběhu je něco jiného než vydat scénář. Tento text je reliéf scénáře.“, oni dva, s. 177) Komentář Jiřího Lojína na www.vaseliteratura.cz hovoří výstižně o „post-předloze“ a odlišnosti knihy od ostatní spisovatelčiny tvorby a rovněž si všímá toho, co jsem se pokusil v předchozích řádcích pojmenovat: „Radka Denemarková vytvořila základní laboratorní prostředí, do kultivační Petriho misky však neustále někdo zasahuje a mění podmínky vývoje. Emin manžel a rodiče, Tonyho milenci. Autorka jako Radka Denemarková nevypráví příběh, ale zkoumá psychologii svých postav, experimentuje s jejich reakcemi a sama se nechává překvapit, kam budou pod vnějším tlakem směřovat. Rukopis autorky byl v knize MY 2 potlačen tím, že vychází ze scénáře. Jednotlivé scény výrazně cítíme, naopak do vnitřního světa postav musíme proniknout sami, bez pomoci spisovatelky. Ta musí sice svůj záměr dostatečně deklarovat, ale v textu nemůžeme nalézt drobné nuance, jež vnese režisér, či dokonce herec, pokud je mu to umožněno.“ A ze struktury knihy pak Lojínovi vychází tento závěr: „Děj filmu, scénáře i knihy MY 2 je velmi jednoduchý. Ale v ději jeho podstata netkví. Myšlenka Radky Denemarkové je podstatně složitější a propracovanější. Z velké části ji odhaluje doslov knihy, v němž autorka scénář rozebírá. Problém nastává v okamžiku, kdy divák tento doslov nezná. Může pak považovat záměr scénáristky a režisérky za plochý a málo originální. Kniha podstatně rozšíří způsob, jakým může divák filmu děj chápat. V textu může navíc čtenář sledovat myšlenky autorky vracející se k jejím typickým tématům, jako je násilí či rozlišování duše člověka a jeho tělesné schránky. Radka Denemarková tak zachovává kontinuitu svého díla i v odlišných formátech, než je román.“

Nakonec lze říci, že v příběhu, jehož základní linka je vlastně velice jednoduchá (příchod Emy ke kadeřníkovi, který jí řekl, že může kdykoli přijít, sblížení a dokonce pokus o sexuální vztah a posléze po poznání, že takovéto soužití nemůže fungovat, opuštění), je celá řada facet, která jej přinejmenším dramatizuje, ať už to jsou pokusy na odpovědi na různé otázky (soužití muže a ženy, manželské soužití, vztah muže a muže, totožnost či odlišování lásky a sexu [např. s. 81], otázky nevěry [např. s. 49], odpuštění atd.) či vztahy mezi dalšími osobami – silné vlákno příběhu sousedky výtvarnice, s níž se Ema rovněž sblíží (vztah ženy a ženy) a která žel dopadne tragicky, když zřejmě pološílená skočila z okna, či setkávání s rodiči, nejdříve v blízké restauraci (s. 86), poté v bytě u Tonyho, které eskaluje do rvačky (s. 114-5, 117) s pěknou, až komickou paralelou „psů“, totiž Blackyho, který na začátku knihy zahynul („vražda“?) a nového psa, kterého rodiče přivedou na návštěvu, přičemž je zajímavá kresba charakterů – matky, agresívní maloměšťačky, která si neumí představit vybočení z životních konvencí, v jakých se sama pohybuje (a chránící nevěrného manžela, což je ovšem jen přetvářka, aby nebyla „ostuda“; „Emina matka je zachovalá, starostlivá, energická, hezká, chvílemi k politování, zatvrzelá a zlá ve své omezené představě o světě. […] Typická měšťačka, která všechno kupuje na splátky, včetně televize a ledničky.“, s. 33), a otce, který se pokouší o nějaké narovnání věcí (nebo to je jen zbabělost?), a konečně pokračování těchto návštěv příchodem manžela, který demoluje Tonyho byt.

Zajímavá jsou i další prostředí, například gay klubu, kam Tony vezme Emu (ta se tam cítí osaměle) či kadeřnictví, kde Tony pracuje (vše pro film jistě vizuálně vhodná místa), stejně jako jednotlivé epizody, kromě zmíněných scén s rodiči třeba návrat do němoty opilého Tonyho domů, který je prvním stupínkem sblížení. Pokračují i „vsunuté motivy“ promítání zvláště černobílých filmů (Kočka na rozpálené plechové střeše s Taylorovou a Newmanem, Velká žranice s komentářem o Elisabeth Taylorové, k jejímž životním partnerům patřil i gay Jason Winters, Šampón s Warrenem Beautym, Sunset Boulevard s W. Holdenem a G. Swansonovou a dalším komentářem některých filmových ikon, s. 58, 74, 81, 167), určitou roli hraje i celá řada motivů/skutečností charakteristických pro aktuální dobu, vedle vyzvánějícího mobilu hned na prvních stránkách knihy i další moderní technologie, například internetová gay seznamka, kde čísla v poznámce označují velikost penisu (s. 51).

Dobře napsané jsou dialogy, trefující se do atmosféry komunikace i situace, k níž se vážou, a užívající současný jazykový kód jako například tento:
„Jak to vlastně máš?“
„Jako co?“
„S chlapama.“
„Já to mám s chlapama dobře.“
„Hledáš?“
„Hledám.“
„Nebo si dáváš pauzu?“
„Dávám si pauzu.“
“Nebo někoho máš?“
„Někoho mám.““
„Kdo sem nikdy nechodí?“
„Ode všeho trochu.“
Ema se k němu nakloní. Políbí ho letmo a dětsky na rty.
„Není ti smutno?“
„Já jsem rád sám. A jak to máš s chlapama ty?“
„Co?!“
(s. 65)

Nebo tenhle, po příliš nepodařeném milování:
„Tony?“
„No?“
„Miluju tě.“
„Seš úchyl.“

Možná už proto přece jen stojí za to, ať už máme ke knize jakékoli výhrady, si ji přečíst.

Odkazy

https://www.databazeknih.cz/knihy/my-2-226556
https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/4783-my-2
https://literarky.cz/literatura/cteni/18826-radka-denemarkova-my-2
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/recenze-my-2.A141119_102237_filmvideo_ts

Radka Denemarková, MY 2, Mladá fronta, Praha 2014