Rachmaninov, Klavírní koncert č. 3

Rachmaninov, Klavírní koncert č. 3
díla ruské moderní hudby

O pozdně romantickém ruském hudebním skladateli Sergeji Rachmaninovi je na českém internetu dostatek informací, domnívám se, že vzhledem k určité přístupnosti jeho hudby okruhu posluchačů „klasické hudby“ (dejme tomu takových posluchačů, kteří poslouchají Antonína Dvořáka či Čajkovského), a zřejmě také i vzhledem k jeho dramatickému životu.

Klavírní koncert č. 3 d moll, op. 30, patří k dílům z vrcholného období klavírního génia, vznikl v době jeho první návštěvy Spojených států v roce 1909 (v témže roce jako symfonická báseň ispirovaná obrazem Arnolda Böcklina, Ostrov mrtvých). Komponoval jej však na statku Ivanovka (Tambovská oblast v jižním Rusku, cca severovýchodně od Voroněže). Skladba má obvyklou formu sólového romantického koncertu o třech větách. Úvodní téma, které nastoupí v oktávách sólového nástroje hned po dvou taktech orchestrálního úvodu, prostupuje celým koncertem, skladba je tedy i snadno „zapamatovatelná“. Někteří se dokonce vzhledem k tomu domnívali, že se jedná o nějakou lidovou píseň či píseň, která se zpívá v kostele, to ale autor odmítal se slovy, že „se to prostě zkomponovalo samo od sebe“. Celá první věta, označená Allegro ma non tanto – je v podobě sonátové formy s charakteristickou reprízou. Zajímavé je, že existuje se dvěma alternativními kadencemi (sólová pasáž klavíru či jiného nástroje, pro který je koncert napsán), někteří klavíristé dokonce kombinují obě kadence.

Druhá věta Adagio má písňovou formu, začíná typicky ruským melancholickým tématem navazujícím na téma první věty. Rachmaninov napsal část Più vivo v alternativní verzi (Ossia), která je ještě obtížnější a skoro nikdy se nehraje. Konec Intermezza obsahuje část Scherzo ve fis moll, který navazuje na čtyřvěté koncerty. Druhá věta pokračuje bez přestávky do závěrečné věty v sonátové formě, tříčtvrťový takt se mění na alla breve a to, že začíná nová věta, je zřejmé z proměněné atmosféry. Úvodní kadence bývá kritizována jako příliš konvenční. Závěr věty i celého koncertu, předepsaný jako Vivacissimo, která vychází z vítězného motivu vedlejších témat první a třetí věty, je vrcholem celého koncertu, který končí zářivým D dur. Také Finale má dvě místa Ossia, která ještě ztěžují technickou náročnost celého koncertu. Ten je v úhrnu poměrně dlouhý, 40-45 minut, což na druhé straně vedlo i možnostem „škrtů“, které jsou ovšem přesně vypsány jako možnosti provedení. Jejich výpis (německá stránka Wikipedie jej obsahuje) ovšem překračuje záměr tohoto příspěvku, stejně jako osudy koncertu na pódiích, byť jsou pozoruhodné – dramatičnost takovýchto příběhů by určitě stála za samostatný příspěvek. V tomto případě přispěl k obnovené/zvýšené popularitě skladby film australský životopisný film Záře (orig. Shine) o klavíristovi Davidu Helfgottovi, který se po uvedení koncertu v Londýně nervově zhroutil. Rachmaninovův 3. klavírní koncert se díky filmu stal populárnější než do té doby jeho nejznámější 2. klavírní koncert.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rachmaninov
https://de.wikipedia.org/wiki/3._Klavierkonzert_%28Rachmaninow%29 (pramen pro tento příspěvek)
https://www.csfd.cz/film/4327-zare/

Nahrávka ještě mladé Marthy Argerichové
Martha Argerich, dir. Riccardo Chaily
(nahrávka je mechanicky rozdělena po deseti minutách, jak umožňovaly v době vložení pravidla programu, jednotlivá videa nejsou tedy totožné s větami koncertu)
https://www.youtube.com/watch?v=XUkSqqwU1LU&playnext=1&list=PLFCBB3391864DBC7B&feature=results_video 1
https://www.youtube.com/watch?v=cnT9Ott1PZo&list=PLFCBB3391864DBC7B 2
https://www.youtube.com/watch?v=eQpKP4xhdAc&list=PLFCBB3391864DBC7B 3
https://www.youtube.com/watch?v=-4QORbd8uJU&list=PLFCBB3391864DBC7B 4
https://www.youtube.com/watch?v=lAfj3-mH48g&list=PLFCBB3391864DBC7B 5