Přežalostná píseň jak Prajzové Festung Jičín dobyli

Přežalostná píseň
jak Prajzové Festung Jičín dobyli
dne 29. června 1866

Mezi svátky se ke mně k mému potěšení dostal spisek s titulem uvedeným v názvu této stručné poznámky, jehož originál je tisk z roku 1867, pořízený ve známé jičínské tiskárně F. J. Kastránka, jak je uvedeno v tiráži, nyní vydaný nákladem Jičínské besedy k Vánocům 2023 v počtu sto výtisků. Mám exemplář číslo 14. Dále je u xeroxu dvou přeložených áčtyřkových listů s identickým textem, jehož transkripce ze švabachu do latinky je obsahem vnitřního přeloženého listu, uveden také incipit Ó, rozmilí beseďáci. A musím říci, že si s radostí čtu ten originál, šestnáct čtyřveršových slok, které se vážnou k události, na niž narazíme v okamžiku, kdy se vydáme do jičínské krajiny, ať již k Osáriu (ossariu), vojenskému hřbitovu u silnice směrem na Turnov (uváděno jako vojenský hřbitov ve Kbelnici), který upoutá pozdější secesní kaplí, či cestou za koupaliště směrem k Zebínu i dále, kde je roztroušena řada pomníků padlých vojáků z bitvy u Jičína z onoho roku 1866, součástí vojenského tažení, jehož nejspíš ještě známější bitvy byly na Chlumu u Hradce Králové, druhá největší bitva 19. století po bitvě u Lipska (ta souvisela ovšem s jinou válkou) či u Trutnova, u České Skalice či u Náchoda (z těch na našem území).

Slyšel jsem také komentář k tomu, že originál tisku, z něhož byly kopie pořízeny a jehož jiný exemplář se nachází v Národním muzeu, je nyní v soukromé sbírce Pavla Kracíka (jak je rovněž uvedeno v tiráži), který za celou aktivitou stojí, neboť proto, aby se stal vlastníkem práv k jeho publikaci, jej získal v dražbě. To mně v telefonickém rozhovoru také potvrdil.

Poetika kramářské písně („zpívá se na známou notu“), tehdejším médiem s funkcí podobnou v té době ovšem již i v Čechách existujícím novinám, má svoje kouzlo, jakkoli se jednalo vlastně o hrůznou událost, ovšem právě hrůzné události byly tématem tohoto žánru. To ovšem nevylučuje i komický efekt, na který narazíme v této „přežalostné písni“.

Dovolím si ocitovat alespoň několik slok.

5.
Druhý den nastal boj krutý,
Z obou stran zápas ukrutný,
Jeden rek však u Škrábků u vína,
Dělal udatného vojína.

12.
V Panské ulici Prajzi zajali
Důstojníka v negližé.
Wo ist Bürgermeister, se ptali,
By poslali pro něj stráže.

Mohu být rád, že jsem se narodil skoro o sto let později, Panskou ulicí (dodnes se jí tak říká, oficiálně dnes Palackého) jsem chodil z Komenského náměstí „za rohem“, kde jsme bydleli, do školy.

Poslední tři sloky:

14.
S pulmistrem pak zle jednali,
Městu velké strasti ukládali.
Moc a moc tu drancovali,
Ani sirotky nešetřili.

15.
Na polích měšťany chytali,
Z krogen je tahali,
Ti pak z převelkého strachu
Dostali kručení v břichu.

16.
Šťastně jsme to vše přečkali
Dnešního dne šťastně dočkali.
Protož veselme se v Prachově,
Nebo nastanou nyní lepší dnové.

Půvab ten text má, i když se přepíše ze švabachu z latinky bez transformace dobového pravopisu.

16.
Štastně jsme to wsse přečkali
Dnessního dne ssťastně dočkali.
Protož weselme se w Prachowě,
Nebo nastanou nynj lepssí dnowé.

Nejen v onom citátu, ale celá jedna sloka je v němčině. Slovo „krogen“ je „Kragen“, tedy měšťany v patnácté sloce vláčeli za límec, u nás se říkávalo drapnout za flígr.