Přetrojanováno

Někdy mi určité osobnosti veřejného života, a kupodivu to jsou dost často herci, vyloženě lezou na nervy. Mívá to jakýsi startovací okamžik či možná ještě přesněji okamžik, kdy jako v pohádce přetekla kaše z hrnce a valila se domem a vesnicí, tedy chvíle, kdy cosi překročí míru. Kdysi to byla Jiřina Bohdalová, která byla v jednu chvíli na jednom televizním programu, a když skončil pořad, byla zase, možná dokonce v hlavní roli, zase na druhém, a mezitím ryčela na všech dostupných kanálech u reklamy na jakési sekačky „všechno zadarmo“. Pravda, byl jsem trochu podjatý referencemi o hamižnosti herečky, o níž se mi doneslo, že si na své chalupě nechala udělat plot a když měla řemeslníkům zaplatit, odečetla si z částky peníze, které vydala za pohoštění. Samozřejmě, kdovíjak to bylo, jak říkám, mohla to být jen jedovatá slina a za některé řemeslníky bych taky nedal ruku do ohně, ale těch příkladů bylo povícero, třeba zvěsti o požadovaných honorářích v televizi hned po Listopadu. Samozřejmě to nesouvisí s pohledem na Jiřinu Bohdalovou jako herečku, například její večerníčkový hlas je unikátní (druhá věc je, v jakém stavu jsou hlasivky Bohdalové, zveřejněné reference odbornice na hlasovou výchovu, komentující také např. Dalibora Jandu, jsou jednoznačné). Snažím se oddělit lidské slabosti, které má(me) přece každý, od toho, co ten či onen člověk vykonal, nicméně zase mi minulý týden přišly mejlem nějaké vtipy, mezi tím, zda víme o někom, kdo se vždy pravidelně objevuje v těsné blízkosti našich prezidentů (na slejdech předtím byla anglická královna se všemi americkými prezidenty).

V poslední době tuto pozici, pravda, možná ne tak silnou, zaujal Ivan Trojan. Onehdá jsem dělal pořádek v nahromaděných číslech Instinktu a Interview, které žena odebírá a já občas využívám rovněž jako zdroj informací, obracím číslo z 3. března 2016, kde je český herec, ověnčený Lvy, spolu s Jiřím Dvořákem na titulní straně, a pod ním je poslední číslo Interview, sto stran rozhovorů… a kdo myslíte, že je na titulní straně? Herec ověnčený šesti Lvy Ivan Trojan. Opět – tento pocit nemá snad nic společného s hodnocením Ivana Trojana jako herce. I když mě jeho filmové herectví nijak nefascinuje a divadelní se neodvažuju posuzovat, to bych musel vidět alespoň polovinu jeho rolí, racionálně si říkám, že je to civilní herectví, nepřehrává atd., což není u řady jiných až tak samozřejmé. Když na vás ale co chvíli v televizní reklamě vyskočí na břehu jezera střečkující „tělocvikář Radim“, když už se na malou chvíli chcete u oné bedny odrelaxovat, máte toho za chvíli dost. Nemyslím si, že nemám smyslu pro humor, ale Trojanovy eskapády dosahují takřka idiocie výstupů zeleného šílence na Alza.cz. Je zajímavé, že u Bédi Trávníčka (Oldřich Navrátil), který vlastně převzal úlohu Bohdalové, mi ten excentrismus přehrávání nevadí. On totiž takového hysteráka hraje v řadě rolí na obrazovce a tam mu to opravdu sedí.

Je mi jasné, že z velké části je tohle problém malého českého rybníčku, kde se na obálkách bulvárních časopisů střídají čtyři české blondýnky (ani je snad nemusím vyjmenovávat), stejně tak, že odmítat účast v médiích, neřku-li střežit si své soukromí, je výsadou pár jedinců, neboť známost na veřejnosti může třeba zvýšit návštěvnost kin a přání fanoušků být svým idolům blízko má býti naplněno. Přesto šest stran věnovaných v Instinktu „dvojce“ Anděla Páně, jakkoli může hýřit vtipem – ke galerii nebeských bytostí přibude Aňa, pardon Anna (Geislerová), svatá Veronika (Žilková), sv. Petr (Čtvrtníček), sv. Josef (Abrhám), sv. Lucie (Bílá) a archanděl Michal (Horáček), opravdu výkvět polistopadové kultury (stejně tak na vlně vtipu běží reklama Ivana Trojana, která prodává antivir „Trojana“), mi připadá opravdu plýtvání papírem, a to ještě rok předtím, než film vůbec půjde do kin.To je ovšem, pravda, věc Instinktu, nikoli herce samotného.

To rozhovor v Instinktu má alespoň odstup v humorném titulu „Sestřelit Trojana“. Je ovšem myšlen spíše „fotbalisticky“, nikoli tak, jak to napadlo mě, když jsem časopis otevřel. Musím ale přiznat, že s daným tématem jsem byl v pokušení článek vůbec nečíst, a přimělo mě k tomu to, že jsem si myslel, že bych se mohl dozvědět něco o Trojanu člověkovi. A musím říci, že mě potěšilo, že jsem dozvěděl o poměrech v profesionálním fotbale, který Trojan vidí dost kriticky. A to, že se mnohé někam „sype“, tuším i přesto, že fotbalu vůbec nerozumím. Totiž možná právě proto ani nechci rozumět. Přestože se hovor týkal něčeho, co mě v principu nezajímá, ocenil jsem způsob, jakým se Ivan Trojan o věci vyjadřoval. Otevřeně řekl, co mu vadí – teatrálnost, pózy, nefér jednání, mocenské hrátky a nevůle oficiálních představitelů měnit pravidla ve prospěch smyslu hry. A to je u herce třeba opravdu ocenit.

https://mobil.idnes.cz/trojan-v-reklame-na-antivir-dfg-/mob_tech.aspx?c=A150217_150854_mob_tech_lhr

https://www.tvspoty.cz/mountfield-beda-travnicek-roztaci-kolo-stesti/