Předčítač

Byl to silný zážitek a překvapivá fabule (nastavení výchozích předpokladů jednotlivých figur a rozehrání příběhu v jeho zvratech na tomto základě), zvláště protože ten „trik“ (ve světové literární vědě se ten termín občas používá v tomto smyslu, například u Benjamina Buttona se člověk narodí jako stařec a postupně si odžívá život, až zemře jako malé miminko) divák neví od začátku, ačkoliv na něj upozorňuje přímo titul. V tomto případě spočívá tento „trik“ tedy v tom, že Hanna Schmitzová neumí číst. V první části příběhu, který se odehrává v roce 1958, se mladý německý právník Michael Berg, v tuto dobu ale ještě patnáctiletý chlapec, do této o dvacet let starší ženy zamiluje a tráví s ní silné erotické chvíle, a domnívá se, že ona si prostě ráda nechá číst knihy. (Podrobněji: Řidička tramvaje pomůže nemocnému Michaelovi dostat se domů, ten jí jde, když se ze spály vyléčí, poděkovat s kyticí, vznikne milostný vztah.) V druhé části, v roce 1966, sleduje mladý student práv v Heidelberku s profesorem Rohlem, který přežil koncentrační tábor, proces s dozorci v koncentračních táborech, mezi nimi objeví Hannu, která se ovšem chová podivně, když činí výpovědi ve svůj vlastní neprospěch v obvinění, že je vina smrtí třech set židovských žen, které uhořely v kostele. Tím, že odmítá podrobit se zkoumání rukopisu zprávy a raději vezme vinu na sebe, se totiž snaží zakrýt skutečnost, že je analfabet, což považuje za větší ostudu než skutečnost, kterou vlastně nespáchala. V tuto chvíli se, prostřednictvím Michaelova pokušení poukázat na tuto skutečnost (a tím dát soudu polehčující okolnosti, ale zradit její sebeúctu) anebo mlčet a tím potvrdit to, že převzala odpovědnost a bude odsouzena, otevírá základní otázka charakteru viny i pro diváka. Nastává totiž i otázka, do jaké míry je Hana bezcitná bytost bez morálních zábran, a do jaké míry je všechno jinak (byly i diskuse s autorem románové předlohy Bernardem Schlinkem v médiích o vině či nevině Hanny). Názor Michaelův vyplývá ze třetí části příběhu, kdy jí do vězení posílá až do konce jejího života, kdy ona spáchá sebevraždu, protože pochopila svou skutečnou vinu, knihy světové literatury namluvené na kazety. Ušetřených sedm tisíc marek, které převzal v plechové dóze, má Michael předat dvěma přeživším požár kostela. Celý příběh je ve filmu zarámován rokem 1995, odkud se Michael vrací do vzpomínek na všechny řečené události (podrobněji např. na české stránce Wikipedie).

Film (2008), režírovaný Stephenem Daldrym, má hvězdné obsazení. Hannu hraje Kate Winslet (proslulá od Titaniku, 1997), chválen byl David Kross, který hrál patnáctiletého Michaela, zatímco Ralph Fiennes hraje dospělého právníka, pozoruhodný herec v roli profesora Rohla je i Bruno Ganz (znám např. rolí Adolfa Hitlera v Pádu Třetí říše, orig. Der Untergang). Zmínil jsem (byť v závorce) i skutečnost, že film byl natočen podle románu německého spisovatele Bernarda Schlinka z roku 1995, který mu přinesl světovou proslulost srovnatelnou s Plechovým bubínkem Güntera Grasse a Parfémem Patricka Süsskinda; na druhé straně se zvedla ostrá odmítavá vlna kritiky, která považuje knihu, a tedy zřejmě i film, za „kulturní pornografii, která dělá, jako by nabízela nový morální náhled“ (Jeremy Adler, ostatně tento kritik něco podobného vytýká i Schindlerově seznamu). Nemyslím si to, pokusil jsem se naznačit svoje vidění věci výše. Při srovnání filmu lze říci, že i časová a vypravěčská perspektiva románu se shoduje s filmovou, tzn. že obojí má charakter retrospektivního ohlédnutí za celým příběhem, členění do třech částí atd.

https://de.wikipedia.org/wiki/Der_Vorleser (kniha)
https://www.iliteratura.cz/Clanek/10083 (kniha, na iLiterauře)
https://de.wikipedia.org/wiki/Der_Vorleser_%28Film%29 (film)
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99ed%C4%8D%C3%ADta%C4%8D (česky, film)