Pražské procházky / Fascinace věžemi

Téma této „pražské procházky“, na těchto stránkách vlastně v pořadí třetí, nebude motivováno konkrétním impulsem, tj. itinerářem trasy připravené pro určitou příležitost, spíš námětem – vlastně tím, který se snad nabízí nejvíce. Nenazýváme přece matičku Prahu nadarmo Prahou stověžatou. Uvědomuju si, že pražské věže patřily od nejútlejšího dětství k té nejzásadnější fascinaci prostředím, které mi tenkrát zprostředkoval „strejček Edis“, bratr mé babičky. Když jsem u něj trávil prázdniny v Praze, vzal mne na Petřínskou rozhlednu (a samozřejmě taky do bludiště). A pak mne provázel normalizační smutek, když většina pražských věží, a nejen věží, byla zavřena a zavírána v době mých studií v české metropoli, a po dalších desetiletích opět radost, kdykoli byla zpřístupněna další a další z věží, na vlně módy „rozhleden“ a turistického boomu Prahy, zpřístupňované cizincům, a občanského nadšení, které pomohlo rovněž otevřít mnohé z toho, co snad ještě přístupné nebylo. A mezitím lekce češtiny pro německé studenty, kteří se tuhle látku ochotně učili, už jen proto, že polovina těch architektů bylo německého původu. A mně pomohl ten jejich pohled podtrhnout, dříve ještě, než jsem měl možnost vidět jiná města a naplnit srovnání toho, co jsem tak nějak vždy věděl, pohled pootočený od samozřejmosti toho, v čem žijeme, k odstupu, v němž se vyjevují kontury hodnot daleko ostřeji.

V jakém pořadí ty věže mám uvádět? Nejspíš tak, jak mě to napadne. Ono to totiž bude správně. Systém v tom žádný nebude, od nejstarší či od nejvýznamnější, či podle typu, jak jsem to viděl kdysi na jedněch pěkných stránkách, kde byly seřazeny věže kostelní, kamenné, tedy městské brány, rozhledny, věže vysílačů a dokonce věže vodárenské. Na stránkách „Praha stověžatá“ jsou uváděny abecedně, doporučuju nahlédnout (odkaz dole). Mne zajímají v zásadě věže jednak jako stavby, tedy objekty architektonické práce, jednak jako místo, kam se mohu, nejlépe po schodech, vyškrábat a rozhlédnout se. I když to nebyly primárně vždy rozhledny, budovy či konstrukce zřízené k tomuto účelu.

Prašná brána
Určitě jedna z nejkrásnějších, ve středu Prahy, na magickém místě, na kterém se protínají linie prostorové – můžeme jít prstem po mapě, kudy -, i dějin. Nedaleko bylo kdysi sídlo vládců a vede odtud Královská cesta až na Hrad. To je odkaz k historickým epochám. K těm současným a nejsoučasnějším vrstvám patří nákupní centra. Obchodní dům Kotva byl kdysi místem předvánočních nákupů, dnes je naproti dnes už rovněž historické budově nákupní centrum nové, byť přestavěné/vestavěné do budovy historické, tedy někdejší vojenské posádky, totiž Paládium.
Prašná brána se nachází na „okruhu“, který svírá trasa Národní třídy, Náměstí Republiky a Příkopy v oblouku s Vltavou -  na jedné straně u Národního divadla a s pokračováním přes Most Legií, na straně druhé Revoluční ulicí, která pokračuje přes Vltavu Štefánikovým mostem pohledově směrem k Letné. Jak napovídá jeden z názvů, je to vlastně věnec „bulvárů“, podobný, jako máme třeba v Paříži, či vídeňský Ring, samozřejmě s podstatnými odlišnostmi v konkrétním provedení, ale s podobným prostorovým principem.

Stavba má pozoruhodnou historii, tak jako ji mívají katedrály. Na uzlovém místě, odkud vycházely korunovační průvody, kde byl řečený hradební příkop, se v historii nalézalo několik staveb. Architektura věžové brány je spojena se jménem Matěje (či Matyáše) Rejska, který postavil v 15. století její podstatou část, a s Josefem Mockerem, významným architektem Prahy devatenáctého století, který ji dokončil do podoby, v jaké ji známe dnes.

https://www.prazskeveze.cz/zahistorie-1404036187.html
https://www.atlasceska.cz/praha/prasna-vez/
https://www.matkamest.cz/prasna-brana---goticka-brana.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%A1n%C3%A1_br%C3%A1na
https://www.panoramy.net/thumbnails.php?album=107
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maty%C3%A1%C5%A1_Rejsek

Staroměstská mostecká věž
Staroměstská mostecká věž, jedna ze dvou gotických věží na obou koncích Karlova mostu, je ještě o sto let starší než Prašná brána a je i svým způsobem architektonicky cennější než předchozí stavba. Nachází se rovněž na „uzlovém“ místě, totiž coby vstup na most, který je – vedle Hradčan a Staroměstského orloje – jednou z ikon Prahy, a zároveň jeho „ochrana“. Dokladem této skutečnosti v historii je právě její poškození za třicetileté války, kdy na ni zaútočili švédští vojáci při pokusu o probití se na druhou stranu Vltavy ostřelováním z děl.  Architektem Staroměstské mostecké věže je slavný Petr Parléř, stavitel Svatovítské katedrály. Stavba je hodnotná rovněž svou výzdobou, která zahrnuje řadu symbolů a významů. S věžemi je to podobné jako s katedrálami či se zvony. Jejich sdělení není jednovrstevné. Jsou to zároveň „sochy“ i „básně“, stavby i brány doslovné i symbolické, totiž místem, které nám otevírá určitý prostor i branami do historie. Symbolika nápisů a sochařská výzdoba je u každé věže záležitostí na celou knihu. Jedním z těchto významů u mosteckých věží je „párovost“, tedy skutečnost, že na druhé straně řeky je rovněž stavba s podobným významem. V tomto případě je Malostranská mostecká věž o něco mladší. Pokud má návštěvník pocit, že Staroměstská mostecká věž je v mnohém podobná s již zmiňovanou Prašnou bránou, není to od věci. Rovněž na podobě této stavby se podílel Josef Mocker, takže ona vizuálně nejpatrnější část, totiž střecha nese jeho rukopis.
https://www.prazskeveze.cz/zahistorie-1404036196.html

Malostranská mostecká věž je tvarově komplikovanější než její protějšek na Starém Městě. Jedná se vlastně o věže dvě. Starší, menší Juditina věž, původně románská, byla používána jako žalář, později coby celní úřad, vyšší věž je naopak nejmladší z celého Karlova mostu. A – opět Josef Mocker.
 https://www.prazskeveze.cz/zahistorie-1404036165.html

Jindřišská věž
Jindřišská ulice, to byla pro Pražáky vždycky (vždycky ne, jen co naše generace pamatují)  Hlavní pošta. Byla otevřená, když už všechny ostatní byly zavřené. Gotická věž z 15. století je zajímavá prostorovým umístěním samostatné zvonice, podobně jako u italských campanill, navíc nejvyšší v Praze, naproti kostelu sv. Jindřicha a Kunhuty, mezi oběma stavbami prochází podél trojúhelníku, v němž věž stojí (nebo jejíž prostor jej tvoří), do ohybu ulice, po níž jezdí tramvaj. Stojí za to se na tu dispozici podívat na Google mapě (zapsat Jindřišská věž a přiblížit, případně použít street art). Věž zmiňuji nejen pro zmíněný primát ve výšce, ale především proto, že potěšila milovníky věží, totiž byla nově zpřístupněná na základě iniciativy skupiny přátel pražské architektury. Dosud nebylo možné vidět Prahu z tohoto pohledu, který umožňuje právě Jindřišská věž, totiž prostor nedaleko Václavského náměstí – přestože jsou zde samozřejmě místa, jako např. Národní muzeum, věž paláce Koruny apod., odkud by vše bylo vidět podobně, ty jsou ale běžně návštěvníkům Prahy nepřístupné. Jindřišská věž má i výtah, což rovněž není samozřejmé. A program pro každé patro – muzeum, výstavní prostory, restaurace, vyhlídka. A unikátní zvony – Jindřich, Maria, Dominik. A v její historii opět - Josef Mocker.
https://virtualni.praha.eu/veze/jindrisska-vez-a-vez-kostela-sv-jindricha-a-sv-kunhuty.html
https://www.jindrisskavez.cz/userdata/image/Media/Jindrisska_vez_je_nejvyssi_zvonici_v_Praze.jpg

https://www.matkamest.cz/jindrisska-vez---renesancni-zvonice-kostela-sv-jindricha-a-sv-kunhuty.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99i%C5%A1sk%C3%A1_v%C4%9B%C5%BE

Petřínská rozhledna
Zatímco věže, o kterých jsme dosud mluvili, jsou v mnohém podobné svým původem, tvarem, osudy, u Petřínské rozhledny se ocitáme v radikálně odlišných dimenzích. Především je to místo, odkud je vidět stověžatá matička v největším možném celku, protože je prostě nejvýše, stejně jako Eiffelovka v Paříži, kterou svým tvarem napodobuje. Není ovšem tak vysoká jako její předobraz. Zatímco pařížská dominanta má třista metrů (přístup je ovšem jen na dvě plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů), pražská napodobenina je pětkrát menší (má 63,5 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 55 metrů po překonání 299 schodů). Přesto je výhled svým způsobem srovnatelný, protože pražská rozhledna je na kopci, zatímco Eiffelovka v podstatě v rovině. (Samozřejmě jinak se ty dva pohledy srovnávat nedají – ale to je nejspíš jiná kapitola.)
Podobně jako řada dalších výškových staveb i Petřínská rozhledna byla dlouhá léta nepřístupná, v opravě či záměrně zanedbávaná (uzavřena v létech 1979-1991). Prostor má své kouzlo, jednak zmíněné bludiště, z něhož čiší panoptikální atmosféra před sto lety, další místa a objekty, Růžová zahrada a nádherná Květnice, planetárium hlavního města Prahy (Štefánikova hvězdárna) či labyrint, několik kostelů (sv. Vavřince, sv. Michala archanděla, Kaple božího hrobu, zkrátka řada míst – a pak samotný rozlehlý park, místo procházek nad Prahou, nádherné nejen na jaře, kdy studenti chodí (chodí ještě?) ke Karlu Hynkovi Máchovi. A pak ještě lanová dráha. Taky úžasná věc.
Měl bych ještě alespoň stručně říci, že Petřínská rozhledna je pro Pražáky kulturní ikona (nemám to slovo rád), stejně jako její pravzor Eiffelovka. Tu najdete v jednom kaligramu Quillauma Apollinaira, který jejím obrazem otevírá moderní svět a odkrajuje se od toho starého, a i v naší kultuře - v revuích Devětsilu byl obrázek Eiffelky symbolem nové skutečnosti vedle Charlie Chaplina a podobných ocelových konstrukcí Petera Behrense (to jsou vlastně v principu všechny ty nádražní haly, jak je známe, bez něho by tento typ konstrukce byl nemyslitelný), vzýval ji nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert, najdeme ji na obrazech kubisty a orfisty Roberta Delaunaye. Ale to jsem už trochu odbočil (i když jen trochu).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pet%C5%99%C3%ADnsk%C3%A1_rozhledna
https://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/petrinska-rozhledna-v-praze/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eifelovka
https://de.wikipedia.org/wiki/Peter_Behrens
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Delaunay_ChampDeMars.jpg

Věž chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně
Jedna z pražských věží, kde jsem nikdy nebyl. Prostě v Praze je tolik věží, že jsem se na tuhle nikdy nedostal. Né, to je samozřejmě výmluva. Ale pravda je, že člověk přijede do nějakého města a snaží se udělat si představu o něm z výšky – v Paříži to je zmíněná Eiffelka, pohled od Sacre Ceur či Montparnasská věž, případně Vítězný oblouk, ale kdybych si měl představit pět dalších možností, jak se rozhlédnout, nevěděl bych. Takže tam všude půjdete, když budete mít na to prostor ve vymezeném čase. V Praze těch možností jsou desítky, navíc, jak říkám, v některých případech v době, kdy by člověk zlítal všechno, byly zabouchnutá vrata. Ostatně, když si vezmete úhrn všech kostelních věží v Praze, tak by to bylo téma na dalších dvacet let.
Takže rychle k věci: Na rozdíl od Jindřišské věže si běžně neuvědomujeme moment samostatnosti této věže, vnímáme ji prostě jako součást stavby chrámu nebo dokonce neodmyslitelný prvek pohlednicového obrazu Prahy s Hradem a Malou Stranou. Přitom byla postavena později než samotný chrám sv. Mikuláše (dostavěna Anselmem Luragem, žákem a zetěm autora stavby, Kiliána Ignáce Dientzenhofera, syna Kryštofa Dientzehofera, který zahájil práci na Mikuláši) a – což jsem se teď dočetl – patřila v době vzniku obci, zatímco kostel byl stavbou církevní, a měla tedy samostatné číslo popisné a samostatný vchod.
https://www.turistik.cz/cz/kraje/hlavni-mesto-praha/okres-hlavni-mesto-praha/praha-okres-hlavni-mesto-praha/chram-sv-mikulase-praha/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_%28Mal%C3%A1_Strana%29

Ještě jsme zdaleka neskončili. Věž Staroměstské radnice, věže na Hradě, žižkovský televizní vysílač, věže některých pražských paláců. Nejspíš by to muselo být několik dílů. Měl bych najít čas aspoň ještě na jeden, dva.
https://www.prazskeveze.cz/
https://stovezata.praha.eu/seznam.html
https://www.fotopraha.com/prazske-veze.html