Pramen života

Pramen života
někdejší seminárky studentů LG / projekt Film

Námět: Vladimír Körner
Scénář: Vladimír Körner, Jiří Cieslar
Dramaturg, producent: Marča Arichteva
Režie: Milan Cieslar
Kamera: Marek Jícha
Architekt: Jan Vlasák
Hudba: Jan Černý
 

Osoby a obsazení: Gretka (Monka Hilmerová), Lee (Michal Sieczkowski), Klára (Johana Tesařová), Waage (Vilma Cibulková), Odille (Karel Dobrý), Kasuba (Bronislav Poloczek), Matka (Božidara Turzonovová), Otec (Alois Švehlík), Hrobník (Lubomír Kostelka), Lottes (Vítězslav Jandák), Učitel (Josef Somr), Nimmier (Václav Mareš)

Natáčení proběhlo od 25. 1. – 6. 3. a 26. 4. – 15. 5. 1999 v exteriérech a reálech zámku Žínkovy u Plně, v Květné v Jeseníkách a okolí Starého Města, v Praze, v přírodní rezervaci Leby u Gdaňska, v městě Grudzion v Polsku.

Lebensborn je spíš znám jak odcizení a převýchova rasově vhodných dětí. Na toto téma napsal autor scénář k česko-polskému snímku „Kukačka v temném lese“, který získal Velkou cenu na třetím světovém festivalu v Sapporu v roce 1987. Scénář se tentokrát baladicky a komorně dotýká nacistické akce o vypěstování nordické rasy. Pod hávem rasového úřadu SS byl styk vybraných mužů a žen ověnčen pohanskými a germánskými rituály. Tajně se týkal všech a satelitních území Třetí říše v symbolickém kříži od severského Bergenu po Terst, od mazurských močálů po Ostende. Budoucí centrum panské rasy mělo být ve Slezsku. Zde také začíná na českém pomezí náš příběh, krátce po záboru Sudet. Pod záminkou rentgenové prevence proti TBC jsou vybírány naprosto čisté a zdravé dívky. Národnost nerozhoduje, pouze rasa. A tu splňuje Grétka Weiser díky osudové shodě, že se narodila ve stejný den jako sám druhý muž Třetí říše, Himmler. Dívka je již svým bytostným založením bílou vránou v hejnu. Jako rasový míšenec je v Lebensbornu spíše outsiderem. Netuší, že sítem výboru prošla i přičiněním místního učitele, který ji chce po smrti maminy pomoci k lepšímu životu. Její podvědomá mateřskost a zbožnost j táhne k soucitu se všemi trýzněnými a pronásledovanými tvory, nikdy se nepřizpůsobí odlidštěnému mýtu a silám zla.

Grétka se očitá v cizím a mrazivém prostředí pruských jezer, o svém poslání zprvu nemá tušení. Lesní sanatorium je skryto před světem, ušetřeno viditelných hrůz. O to rafinovaněji se hraje o dívčinu duši, i když zde jde pouze o její tělo. Početí nového života je skrytou službou k cílům smrti, k zániku přirozeného lidství. Sanatorium kdysi patřilo rodině židovského chlapce. Leo je zde držen bez naděje na přežití. Dva vyvrženci se zákonitě sbližují jako dva bludné kameny uvízlé v ledu, i příroda zde tak hraje svou roli. Spíš ze vzdoru i soucitu, než ze skutečně tělesné touhy, se Grétka miluje s Leem před jeho odjezdem do transportu. Noc slunovratových obřad je jejich labutí písní. I Grétčin čas se naplňuje na mořském pobřeží. Porodí chlapce, kterého podnášejí řádové sestry a ani nacističtí vědci netuší, že jde o židovské dítě. Dívčina volba je tragický triumf proti fatálním silám, podvědomou cestou k Bohu.

Zdálo se, že nezůstal ani stín naděje. Grétka se vrací do krajiny svého dětství, zpustošeného válkou. A právě tam najde jiskřičku světla. Život jde dál. Na samém počátku příběhu přenesla židovské děvčátko přes hranici do bezpečí. To dítě, jako ubohé zvířátko, samo přežilo, přečkalo v bídném úkrytu vesnické márnice celou válku. Na jejím konci se ty dvě zraněné děti našly…

Film je koncipován baladicky, většinu obrazů tak zabírají horizonty nebe a zamrzlá země, odvěký svár ledu a plamenů, s neviditelným zurčením podzemních pramenů. Píseň Franze Schuberta o Dívce a smrti je hudebním leitmotivem a blízké moře symbolem konečnosti lidského osudu.

Mě osobně tento film, jako jediný s válečnou tematikou, doopravdy oslovil. Asi nejspíš proto, že mě jako dívce jsou velmi blízké milostné příběhy, které mi, jak se říká, jdou přímo do srdce. Abych se přiznala, už mne trochu unavovalo neustálé omílání témat souvisejících s holocaustem. Bylo toho všude plno, stále ty samé záběry a tak mi přišlo nedůležité se tím více zabývat.

Když jsem ale viděla Pramen života, došlo mi, jaká hrůza to musela být pro lidi, kteří to doopravdy zažili. Tento film poodhaluje holocaust z lidské stránky, tak jak si to museli ti, které postihl, prožít. Ukazuje i to, že i v nejhorších obdobích našeho života může vzniknout láska, láska tak čistá, že se vzepře všem pravidlům a příkazům, které by ji jinak znemožňovaly. Z hereckých výkonů mě nejvíce zaujala Vilma Cibulková (Waage) a to, co říkala (nepamatuju si to doslovně): „Vůdce se rozhodl vybrat jen to nejlepší, ale nenapadlo ho vybrat to nejlepší od každého druhu.“ Waage potom již nezvládla tíhu svých činů a spáchala sebevraždu.

Mně tento film zůstane navždy vryt do paměti jako jeden z nejlepších počinů v dějinách kinematografie.

(Lenka Čapková, přepsaný text jsem zkrátil o jeden list technických údajů, z velké části je – přiznaně - zkopírován ze stránek o filmu)

https://www.ceskatelevize.cz/specialy/pramenzivota/index.php