Potěšilo mě

Potěšilo mě, když jsem dnes chtěl doplnit nějaké zajímavé odkazy k článku o katedrále ve Frankfurtu na napsal do vyhledávače Googlu výraz „frankfurtský dóm“, hned na druhém místě za Wikipedií se objevila adresa jan-k-celis.webnode.cz. Samozřejmě vím, že to je spíš výjimečná situace a že by to v jiném případě bylo místo dvacáté nebo padesáté nebo že by se tam odkaz na můj článek neobjevil vůbec. A že to záleží na celé řadě okolností. Nicméně je fakt, že díky tomu, že se snažím – dle časových možností – se stránkám věnovat, se onen rating nějakým způsobem posunuje. Když se mi to přihodilo poprvé, to jsem napsal „na zkoušku“ tímto způsobem jedno jméno do vyhledávače a Google našel mé stránky, připadalo mi to jako malý zázrak. Prostě poprvé.

Ovšemže člověka potěší, že se někdo zajímá o to, co dělá – když už to dělá. Tyto stránky by bez „virtuálního světa“, ve kterém se pohybují, nemohly v této podobě existovat. Jestliže množství stažených dat, jak mi to ukazuje statistika Webnode,  je takřka dvojnásobně větší než listopadu a desetinásobně větší než v lednu minulého roku, je to motivační pro samotnou práci. Vím, že stěží kdy budu mít takový ohlas jako Karel Hvížďala nebo Václav Cílek, přinejmenším nejsem mediální hvězda. Nicméně jestliže si denně takřka dvěstě lidí otevře tuto adresu, jejíž obsah je v podstatě celý postavený na textu, neobrací se na širokou fanouškovskou základnu či to či ono konkrétní společenství, jsou-li to tedy „nezávislé“ stránky v pravém slova smyslu, není to málo. Možná, že se v tuto chvíli hodí, abych čtenářům jan-k-celis.webnode.cz poděkoval. Doufám, že to nebudou považovat za vlezlost.