Posledních čtrnáct dní…

Musím říct, že posledních čtrnáct dní či tři neděle (možná měsíc) bylo pořádně hektických. Alespoň na to, že se vlastně skoro nic převratného nedělo, neměl jsem žádné úkoly v neúnosném rozsahu, pár hodin ve škole a běžnou práci v zastupitelstvu a radě města. Respektive vypadalo to původně, že se nebude příliš mnoho dít, to očekávání klidného příchodu léta je možná ten důvod, proč mám ten pocit, že toho všeho bylo pomalu více než zdrávo. Ale už jen proto, že převážná část toho byly věci, které jsem dělal s radostí, neměl jsem pocit vystresovanosti, že něco nestihnu nebo že se z toho zblázním. Přesto vlastně teprve v pondělí, úterý tohoto týdne jsem mohl na chvíli přestat dělat časové plány a trochu začít číst knížky, které se mi za posledních několik týdnů nahromadily po bytě.
A tak jen pro „svůj pořádek“ vše zrekapituluju. Původně to měly být dvě recenze pro České doteky hudby, jedna z věcí, jimiž se chci po čase tak trochu vrátit k odbornějšímu psaní v oblasti kultury. Řekl jsem, že k tomu „přihodím“ ještě fotodokumentaci, když už na ty koncerty pojedu. Nakonec bylo v průběhu června výsledkem recenzí pět, k tomu pět balíčků fotek (některé po padesáti, jiné po stu fotkách), zpracovat, rozeslat, dát na stránky. Několik regionálních kulturních akcí, jimž jsem se věnoval rovněž s foťákem v trochu koncentrovanější podobě (Svátek hudby v Jičíně, rockové kapely na Vans Dirt&Roll, Šrámkova Sobotka, kulturní pořady ve Valdštejnské logii), Valdštejnské slavnosti v Altdorfu u Norimberka a možná ještě něco dalšího. Když jsem to zhruba počítal, vyšlo mi, že jsem na Rajče během šesti týdnů dal na dva tisíce fotek.
A to vše ještě s tím, že jsem se pokusil přetřídit a ze školy odvézt alespoň část z padesáti boxů, které jsem měl ve svých regálech pro vyučování, vzhledem k tomu, že se věci vyvinuly ještě zase trochu jinak, než jsem původně myslel. Dvě zastupitelstva, z nichž jedno se vlastně nekonalo, a bylo jednou z posledních položek v argumentech, proč něco změnit ve vedení města, představovaly v tuto chvíli ovšem už jen časový nárok, když ten psychický jsem si odbyl, když jsem na začátku roku skládal funkci radního (v níž nyní zase zpětně jsem). Ani přípravě rozluček a asi trojího dalšího „slavení“ jsem nevěnoval jakkoli extrémní přípravy, ačkoli nemohu říci, že bych z nich cokoli odbyl. Když k tomu ještě připočítám naježděné kilometry (Sychrov, Poděbrady, Jablonec, Hradec, Semily, Lomnice, Chotěboř, Norimberk), byť jsem všechno neodřídil sám (Německo jela skvěla Alena Stillerová, některé koncerty ČDH Lenka Schwenke), tak jsou to alespoň časově rovněž nějaké nároky.
A jak jsem teď vypisoval ta místa, tak jsem si uvědomil, že jsem si sám párkrát hrál, přinejmenším na třech místech s Podkrkonošským symfonickým orchestrem a jednou s Kubou Kazdou (s Fidle bylo hraní před delší dobou). A uvědomuju si, že to, co jsem do toho obsahu zahrnul, je opravdu ještě aspoň o týden dva delší časový prostor, ačkoli do přelomu června a července se intenzita zahušťovala na řečenou míru. Bouřky v posledním týdnu byly, přestože zasáhly i do „dramaturgie“ událostí, jen paralelní ozdobou všeho. Tak tedy, jdu zase (s vědomím, že mám nejmíň padesát nepřečtených mejlů, tak snad zítra) chvíli číst.