Pořady, na nichž jsem nebyl

To je asi ten nejpřesnější výraz, uvažoval jsem o názvu „pořady, které jsem nestihl“ nebo „pořady, které jsem nezvládl“, na obojím něco je, na druhou stranu jsou ty formulace zavádějící, protože nakonec nebylo toho málo, co jsem „zvládl“ a věděl jsem už dopředu, že něco z toho, o čem bude tento příspěvek, nemohu „stihnout“, protože v onom termínu už mám na programu něco jiného, co rovněž nelze přesunout. Nechci příliš ony důvody, proč jsem na oněch pořadech „nebyl“, rozebírat, opravdu mimo jiné také něco bylo nad mé síly, přičemž jedním z faktorů byla nebývalá vedra, která už přesahovala chvílemi mé schopnosti soustředění, když k tomu ještě znamenalo na ony pořady dojet autem, byť ne v maximu do větších než pětatřicetikilometrových vzdáleností. Přesto jsem ona témata, která by mě v bezprostředních setkáních zajímala, nějak vnímal (napadá mě teď, že mají něco společného s mým někdejším pojmem „nevlastní cesty“ či „myšlené cesty“) a prošel si k nim nějaké informace. Možná jen ještě k tomu titulu, asi by byl přesnější, kdybych řekl „pořady, na nichž jsem už nebyl“.

Nejúplněji jsem naplnil svou představu na letošní Šrámkově Sobotce. Přesto i tam bych v neděli 1. července kromě Wihanova kvarteta v kostele (v 17:00 hod.), o němž jsem uvažoval, byť jsem jeho koncert slyšel v zimě v Praze, byl mohl být účasten pořadu nazvaného Nokturno: Asstma v Zahradě Šrámkova domu, kde jsem pak během následujícího týdne strávil dost času na autorských čteních. Pořad (21.00 hod.) byl záležitostí muže, představeného v programové brožuře jako „teoretik umění, pedagog a především zcela jedinečný hudebník a performer Filip Jakš“ a pořad samotný jako „Asstma ozvučuje kontaktními mikrofony všemožné industriální objekty, které pak využívá k expresivní hře, vyrábí si vlatní nástroje a recituje a zpívá převzaté i původní básnické texty“, dále se hovoří o terénních nahrávkách, samplech zvuků, ruchů a beatů. Určitě bych si byl doplnil panoráma oblasti, na jejímž jednom konci se nachází soubor Vložte kočku (středa 4. července, 21:00, tamtéž) a na druhém Michal Rataj (v jednom z předchozích ročníků v Solnici, společně s Jaromírem Typltem).

Určitou představu o způsobu jeho práce, o intermediálním charakteru (texty, hudba, zvuky, technika aj.) atd. si můžeme udělat z nahrávky „Rozhraní“ v ostravském Platu na YouTube  (z února 2015) či z novější (7. 1. 2918) krátké nahrávky označené jako „Asstma Krajina suti“ (kanál Filip Jakš), „záběry z nahrávání skladby v kuchyni a snímky pro performance Dírkované kino“. Zajímavé (v seznamu kanálu): zařazené video německé skupiny Einstürzende Neubauten, někdejší ikony alternativy. Jaromír Typlt na FB upozorňuje na zvukově textovou kompozici Výlevka, vytvořené v Českém Krumlově v premiéře na Českém rozhlase a rovněž na album, vydané v Supraphonu 2016.

https://www.rozhlas.cz/radiocustica/pristi_premiera/_zprava/filip-jaks-vylevka--1794489
https://sakraphon.cz/asstma/apodobnesympatickezertiky/
https://www.youtube.com/watch?v=ZFsVDcIVUAc
https://www.artmap.cz/filip-jaks

Na letošním Lomnickém kulturním létě jsem se nedostal na koncert Ensemble Inégal (čtvrtek, 26. července, 19:30, kostel sv. Mikuláše z Bari). Loutnu českou Adama Michny z Otradovic znám sice z nějrůznějších stran (včetně vlastního hraní s Michaelem Pospíšilem), v živé podobě s Musikou Bohemikou či v její nahrávce a z řady nahrávek dalších souborů. Je to přece klasika. Přesto jsem se pokusil si najít příklad nahrávky a nějaké další informace, např. o koncertním cyklu „České hudební baroko – objevy a překvapení“, které soubor Ensemble Inégal pořádá, a které pravděpodobně plní podobnou úlohu jako kdysi Musica Florea, když přišla s nahrávkami Ignáce Bibera ve Studiu Matouš. V programové brožuře, ale i na stránkách souboru ozřejmuje Adam Viktora, varhaník a umělecký vedoucí souboru, význam slova „ilégal“ – nestejný (fr.) v kontextu zaměření souboru, které vychází z tzv. autentické interpretace hudby, ale upřesňuje obsah tohoto slova podle mého názoru aktuálnějším výrazem „věrohodnost“, a ta musí být odpovídající – zatímco se původně vztahovala k hudbě barokní – jednotlivým skladbám v šíři hudebních zájmů, u nichž se soubor neomezuje jen na Michnu či oblíbeného a objevovaného Zelenku, ale sahá přes Dvořáka a Brittena až třeba ke Schnittkemu. Nejlépe je ale opravdu si projít ty stránky a zastavit se u slov o preciznosti přípravy, ale i nadšení, které vidíme i v tvářích zpěváků a hudebníků na snímcích.

https://www.youtube.com/watch?v=f9nlMXEiaZ8
https://www.youtube.com/watch?v=sdUBFZTkomo Ensemble Inégal, podrobný komentář
https://www.youtube.com/watch?v=CRJXF6pkiCA
https://www.inegal.cz/

https://www.kislomnice.cz/assets/File.ashx?id_org=200190&id_dokumenty=3039

Na Ars poetice mi unikl hned ten první z pořadů, který by zase z druhé strany doplňoval to, co jsem komentoval u Šrámkovy Sobotky, totiž režisér Jiří Adámek, představený v programu těchto kulturních setkání takto:
Jiří Adámek – divadelní režisér, pedagog, radiofonik, zakladatel divadelní skupiny Boca Loca Lab. Vyvinul originální typ hudebního či sonického divadla, ve kterém mísí hudebně komponovanou strukturu, stylizované herectví a zvláštní přístup k jazyku (fragmentizaci či rytmizaci slov, hru s poloabstraktními shluky slabik a hlásek).

Na stránkách rozhlasové Telefotéky je pak jeho tvůrčí přístup charakterizován následovně:
Druh divadla, který je společným jmenovatelem většiny inscenací Jiřího Adámka, bychom mohli definovat jako originální typ hudebního divadla, které kombinuje hudebně komponovanou strukturu, stylizované herectví a specifický přístup k jazyku. Jazyk je v Adámkových inscenacích dekonstruován, rozebírán na prvočinitele a poté opět skládán dohromady v překvapivých a hravých systémech a souvislostech.
Text ovšem přináší podrobnější charakteristiku Adámkových jednotlivých tvůrčích oblastí, včetně spolupráce s některými divadly j. např. Minor či pedagogické činnosti.

Příkladem Adámkovy tvorby budiž Bludiště seznamů, divadelní dílo skupiny Boca Loca Lab, Adámkem založená v roce 2007. Spoluautorem je Martin Smolka:

„Mluvená opera“, jejímž hlavním inspiračním zdrojem byl Umberto Eco a jeho objemná kniha „Bludiště seznamů“, se skládá z výčtů, seznamů, katalogů a rejstříků počínaje těmi nejznámějšími, jako jsou abeceda či Mendělejevova tabulka chemických prvků. Seznamy můžou působit všedně, ale i závratně, když dojde na fantastická imaginární města podle Itala Calvina nebo obrazy, z nichž se skládá „nepochopitelný vesmír“ v magické povídce Jorge Louise Borgese...

https://vltava.rozhlas.cz/reziser-jiri-adamek-o-sve-fascinaci-vnitrnimi-melodiemi-lidskeho-hlasu-5011506
https://www.i-divadlo.cz/umelci/jiri-adamek

Doplnění a obohacení tématu, jímž se zabývali v úterý 31. 7. 2018 ve dvou vstupech architekt Norbert Schmidt a fotograf Petr Neubert (viz přísl. komentář k letošní Ars poetice na těchto stránkách) by byla určitě zajímavá prezentace dalšího architekta, jehož jedním z témat jsou právě sakrální stavby, totiž Marka Jana Štěpána (Ostrava, Šumná, Sazovice, Brno-Lesná). Na stránkách Ateliéru Štěpán jsou k nahlédnutí jednotlivé projekty v této oblasti, na stránkách Wikipedie a na ArchiWebu lze nalézt rovněž nějaké informace. Zde několik vět z jednoho z nejnovějších hodnocení, jichž je právě na ArchiWebu celá řada:

Ve čtvrtek 17. května 2018 v 18:00 hodin se v Antikvariátu a klubu Fiducia, Nádražní 30, Ostrava uskuteční prezentace architekta Marka Štěpána, který se svým ateliérem zapsal do paměti odborné veřejnosti zejména jako tvůrce sakrálních staveb. Kromě ostravského kostela svatého Ducha postavil mimo jiné i Kostel sv. Václava v Sazovicích, který se loni ocitl v TOP 10 výběru nejlepších světových staveb roku 2017. Jeho kostely se podle odborníků vyznačují klidem, pokorou a vyrovnaností. Přesto jsou velkolepé a mají neopakovatelnou atmosféru. Zajímavým projektem je také jeho koncept svobodného domu Freedomku, který se sériově vyrábí a prodává.

Z dalších článků zde si lze učinit alespoň nepřímou představu o tvorbě českého architekta.

https://www.atelier-stepan.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Jan_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n
https://www.archiweb.cz/marek-jan-stepan