Pohádkový les v Roprachticích

Rodinná sešlost na začátku léta v Roprachticích, zároveň v den mých narozenin, byla spojena s akcí místního Sokola zvaného Pohádkový les. Děti musely být na tuto tradiční akci registrovány, v průběhu jsme pochopili, proč. Vysvětlení bylo „přibito na vratech“, všechny děti budou odměněni za splněné úkoly stejně, organizátoři chtějí mít přehled, aby to vůbec zvládli.
Říkal jsem pak na závěr trochu zlomyslně, za těch šedesát korun vstupu by u nějaké komerční akce účastníci soutěže dostaly tu misku krupicové kaše, kterou si v průběhu odpoledne vysoutěžily. Tady dostali na každém ze snad dvaceti stanovišť něco, lízátko, vlastně několik lízátek, stejně tak několik bonbónů, žvýkačku, buchtičku, koláček, pytlíček s barevnou čočkou, medaili s Hurvínkem a možná ještě pár dalších věcí. Takže všech devětasedmdesát osob, zapojených do přípravy akce, vlastně pracovalo z čirého nadšení.
Největší hodnota Pohádkového lesa je zcela nepochybně ve vytvořeném společenství lidí, kteří se ve vesnici, v níž se kdysi točilo s místními obyvateli Zapomenuté světlo, znovu a znovu scházejí, aby se společně pobavili. Vzpomínám na někdejší ručně otáčený dřevěný kolotoč, kde se jako na balkóně v patře vozily děti a dole muži celým zařízením točili. To je jak z jiného světa.
Tento jiný svět, který v mírně proměňované podobě místní obyvatelé připravili, jak mi prozradila jedna žena, jejíhož bratra jsem kdysi učil a zde jsme se náhodou setkali, snad už po osmé. To je ale číslo, na které sahá jen její paměť, jeden publicistický článek říká, že letošní Pohádkový les se koná po osmatřicáté.
Nevzpomenu si asi na všechna stanoviště/pohádky, ale určitě tam byl Mrazík, Perníková chaloupka, Popelka, Tři veteráni, Hurvínek s Máničkou, Krakonoš, Vodník, motýl Emanuel, ale také Grand hotel u Supa s občerstvením (roprachtická dvacítka, což jsou dvě desítky). Mnohá ze stanovišť představovala docela slušnou přípravu, tak například jen stlouci dokonce i výtvarně zajímavou chaloupku na muří nožce, tedy otáčející se na jakémsi čepu, to musely být desítky hodin. A pak vysekat celou trasu několik kilometrů dlouhou, byť jistě pomohla zahradní technika, nejspíš nějaký traktůrek.
Zkrátka klobouk dolů před neuvěřitelným nasazením, ale i invenčností úkolů, které měly děti plnit, třeba u té druhé perníkové chaloupky, rovněž pěkně vyzdobené perníčky, mělo každé dítě přelézt štafle, jinde dávaly žabám vodu tak, že na ně stříkaly z vodních pistolí. Na jednom místě čarodějnice vozily děti na čarodějném kole připevněném na kladce, byly docela vymóděné (byli to chlapi) a děti se i bály. Jiná čarodějnice byla naopak „hodná“, dětem pomáhala plnit jejich úkol.
Všechny dostaly do knížky na každém stanovišti razítko a v prostoru Start/Cíl řečenou misku kaše, logisticky to všechno místní zvládli skvěle, než pouštěli jednotlivé skupinky podle čísel, které bylo každé skupině přiděleno (celkem prý vyrazilo na trasu na čtyři sta dětí), mohli se děti v areálu za hospodou U Tichánků zabavit v „čekací dílně“, tedy malováním a navlékáním korálků, některé běhaly mezi stánky s klobáskami s krásně namalovanými kočičkami.
To, jak jsou v Roprachticích aktivní, je pověstné, svědectvím jsou i fotoalba, kde jsou zachyceny nejen nejrůznější sportovní akce, ale i třeba divadlo z Bozkova, setkání harmonikářů či maškarní bál. Klobouk dolů.

Pohádkový les 5. července 2017
https://tjsokolroprachtice.cz/pohadkovy-les-2017/
2016
https://akceroprachtice.rajce.idnes.cz/POHADKOVY_LES_ROPRACHTICE/
publicistický článek z jednoho ze starších ročníků
https://www.genusplus.cz/diskusni-forum/roprachtice-pohadkovy-les-si-prosla-tisicovka-navstevniku
a k letošnímu
https://krkonossky.denik.cz/z-regionu/les-u-roprachtic-se-bude-hemzit-pohadkovymi-postavami-20170628.html

Moje fotky
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Pohadkovy_les_v_Roprachticich/