Podzimní divadelní Plzeň

Podzimní divadelní Plzeň
kapitoly z Plzně 2016

V divadelní části podzimní kulturní Plzně zařadila paní Klobouková jak novinky, tak kusy, které jsou na jevištích plzeňského divadla delší dobu. První z nich, Robin Hood na prknech Velkého divadla, je tím prvním případem, měl premiéru v červnu tohoto roku. Vzhledem k tomu, že nejsem příliš velký znalec divadla a že jsem v hledišti historické budovy plzeňského divadla byl poprvé, necítím se být kompetentní vynášet jakékoli soudy nad hrou, které kritika vytkla řadu podstatných nedostatků.

O hře Nikolaje Peneva, který působil i v řadě dalších českých a moravských divadelních domů, ale coby autor nemá ve své bilanci žádné další divadelní texty, Gabriela Špalková na i-Divadle píše, že „postrádá atributy divadelní hry, nemá zápletku, dramatické momenty a tudíž absolutně chybí jakákoliv gradace děje“ a dále, že „o komedii v pravém smyslu nelze vůbec hovořit, charakterizovat ji lze snad jen jako naivní snahu o parodii.“ Jejím podstatným závěrem pak je poukaz na protiklad dlouhodobější problematické vlastní autorské tvorby a „výbornými herci“, kterými „soubor v současné době disponuje“ – ti „ale musejí zhusta zachraňovat svými výkony slabé texty“. Zklamané očekávání u hry je o to větší, že v Praze běží úspěšný muzikál, který dokázal využít atraktivního tématu.

Já sám jsem byl jen opatrně rozpačitý, jak říkám, v divadle nejsem bohužel zběhlý jako v některých jiných oblastech kultury. Kromě toho, ač jsem v mládí přečetl z Alexandra Dumase kdeco (včetně Třech mušketýrů ještě po deseti letech), oba jeho romány, věnované slavnému zbojníkovi, tj. Le Prince des voleurs, česky Robin Hood, a Robin Hood le prosvit, Robin Hood, psanec (oba z pozůstalosti), které jsou předlohou divadelní hry, neznám (a nevím, do jaké míry jsou relevantní komentáře mladých čtenářek na www.databazeknih.cz, kterým připadají nudné, „na jedno brdo“). Z toho, co jsem si teď přečetl v recenzi, jsem rovněž zaregistroval – coby muzikant – Rossiniho předehru k Vilému Tellovi – jakožto narážku na podobné zbojnické téma lidového hrdiny a melodii Smoke on the water od Deep Purple. Rovněž jsem divadelní představení vnímal jako jinou cestu zpracování, než je kostýmní drama. To, co jsem si ovšem odnesl především, byly pozitiva. Skvostně opravená budova Velkého divadla, to zaprvé. Některá herecká jména, jako Jakub Zindulka („jakoby tátovi“, který je mimochodem z našeho kraje, z Jilemnice, „z oka vypadl“), Antonín Procházka (v Plzni i úspěšný autor divadelních textů), to zadruhé. A slušné herecké výkony (žádné zadrmlávání etc.), to za třetí. Na první večer v Plzni jsem byl spokojen.

P. S. Ještě mě napadlo, zda by nebylo zajímavé při inscenacích vyjít z české tradice – s názvem Robin zbojník předválečného Osvobozeného divadla, z něhož jsou známé Ježkovy songy  Proč nemohu spát a Na shledanou v lepších časech.

Dalším představením byl muzikál Hello, Dolly!, opět na scéně Velkého divadla. Premiéra 26. 4. 2015. Ve srovnání s novějšími díly tohoto žánru může působit trochu jednotvárně, ale pro mě je to především klasika, kterou jsem rád shlédl. Samozřejmě člověku vždycky zní ona ústřední píseň v podání Louise Armstronga.

Hello, Dolly! je určitě velké téma: Příběh vychází z úspěšné hry Thorntona Wildera Dohazovačka, jejíž předlohou se zase stala jedna z Nestroyových frašek – píše se v anotaci a pokračuje: Světovou premiéru měl muzikál 16. ledna 1964 v divadle St. James Theatre v New Yorku. Už během několika týdnů bylo více než jasné, že se stane triumfem sezony. A nakonec i jedním z největších hitů muzikálové tvorby. Od své premiéry byla Hello, Dolly! hrána na Broadwayi nepřetržitě až do roku 1970. Základem plzeňské inscenace bylo libreto Michala Stewarta, autorem hudby a textů písní je Jerry Herman. Překvapením pro mě byla Ivana Jirešová, která zvládla vcelku slušně pěvecký part, ačkoli to není muzikálová zpěvačka.

V souvislosti s vídeňským klasikem znovu připomenu už zmiňovanou dvojici Voskovec a Werich, kteří před válkou upravili Nestroyovu hru Einen Jux will er sich machen pod názvem  -  …si pořádně zařádit.  V Plzni byl muzikál Hello, Dolly! inscenován už v roce 1997, jiné slavné inscenace jsou spojeny se jmény Laďka Kozderková či Jitka Molavcová, mohli bychom se probírat  celou řada dalších, mj. v Ostravě, pak tu je Ivana Chýlková…

Pokud je Hello, Dolly! zajímavá kapitola z kultury, pak poslední představení, Kočky / The Cats, jsou jí rovněž, ne-li ještě větší. Textař Michal Prostějovský, který ještě předtím, než se pustil, do tohoto díla, dělal onen první polistopadový muzikál, ještě v holešovické Spirále, totiž Ježíš Christ Superstar, ale už předtím jsem jeho jméno znal z písniček, které jsme hrávali v sedmdesátých letech v různých kapelách. S Michalem Prostějovským souvisejí i jména koček – nepřebírá totiž ty anglické, takže tu máme dvojí, které si musíme, pokud v tom chceme mít trochu pořádek, usouvztažnit: například  „Pan Mistoffeles" čili  „Abraka-máryfuk". 

Pan Prostějovský byl v předsálí Nového divadla, kde se představení konalo, osobně přítomen. Vůbec to bylo překvapení, když se v hloučcích bavili kočky a kocouři v nádherných chlupatých maskách (už to není samozřejmostí, jak jsem si pročítal info o inscenacích, ne vždy šli tvůrci tímto směrem), pochopil jsem to teprve v okamžiku, kdy jsem se na plakátu podíval na poznámku, že se jedná o padesáté, tedy slavnostní představení. To jsme samozřejmě nevěděli a nevěděla to ani paní Klobouková. Na konci představení se shromáždili všichni aktéři na jevišti, bouchalo se šampaňské a byly přípitky.

Nejsem si jist, zda opakovat obecně známé věci o A. L. Weberovi, autorovi zmíněného Ježíše Krista Superhvězdy, Evity, pozdějšího Fantomu opery, Podob lásky a dalších, zmínit bych měl alespoň skutečnost, že textová složka pochází od autora kultovní básně Pustina (The Waste Land, 1922), jednoho z nejvýznamnějších anglických básníků, představitele evropské moderny T. S. Eliota (1888-1965), totiž z jeho básnické knihy Old Possum's Book Of Practical Cats (Praktická kniha o šikovných kočkách) z roku 1939. Tedy kromě nejznámějšího songu, Memory, jehož autorem textu je Trevor Nunn, významný anglický divadelní, muzikálový a operní režisér, intendant legendární londýnské Royal Shakespeare Company a divadla Royal National Theatre, rovněž v Londýně.

Výtky kritiky o scénografické nezřejmosti plzeňské inscenace neberu na lehkou váhu, nicméně představení jako takové bylo skvostné. Mělo spád, tempo, zklidnění na patřičných místech (Memory), emotivnost i humor, onu dávku velkoleposti, která by měla k muzikálu patřit a kterou umožňovaly i technické možnosti Nového divadla, ale především byly výsledkem výkonů jednotlivých protagonistů, charakterově zřetelně odlišitelných a uvěřitelných v metafoře k osudům lidským, celistvost představení, což vše dohromady vyvolávalo vstřícnost a sympatie publika, naladěného už řečeným příchodem do divadla.

Samotná budova Nového divadla je pozoruhodným architektonickým počinem. V řadě míst, které představují soubor novinek Plzně coby Evropského hlavního města kultury (v lednu 2015 bylo součástí oficiálního zahájení programu Evropské hlavní město kultury), určitě zaujímá významné místo. Těch nových, nikoli zrekonstruovaných zase není tak velké množství – nedohledával jsem přesná čísla, ale ve srovnání se sportem je to zřejmě podobné jako v jiných městech (cestou do pivovaru jsme šli kolem nového stadionu, jehož věže měly být právě v těchto dnech dokončeny, opět za desítky miliónů). Ani se nedivím, že pak nezbyly peníze na novou budovu Západočeské galerie, o jejímž projektu jsem slyšel a s jejíž návštěvou jsem počítal. Není. Otázka, zda by to nebylo šťastné řešení, postavit ji na zamýšleném místě.

Budova divadla je určitě velkorysá, architektonicky se mi líbilo řešení vstupní části, prostor provázaný v několika patrech před vlastním sálem. Jeho provozování nicméně provázela řada výtek. Fungování elektroniky, problematické schody v sále, velká vzdálenost z jeviště k šatnám herců, předražení stavby atd. Divadlo muselo kvůli selhání počítačového ovládání, které je programováno v Německu, jedno představení zrušit a diváky zřejmě neuklidní vysvětlení, že ani ve vídeňské Volksoper se nepodařilo při sofistikovaném zařízení zvednout oponu (doslovně). Na druhou stranu je fascinující množství nových premiér hned ve čtyřech oblastech, v činohře, opeře, baletu a muzikálu. V audionahrávce u jednoho článku se právě známým hitem Memory z Koček končí rozhovor o divadle.

Robin Hood
https://www.i-divadlo.cz/recenze/robin-hood-jako-nesmyslny-happening-vbalkanskych-rytmech
https://www.databazeknih.cz/knihy/robin-hood-3092

Hello, Dolly!
https://www.musical-opereta.cz/hello-dolly-se-zuzanou-kristofovou-i-plzenskymi-operetnimi-bardy/
https://www.djkt.eu/hello-dolly
https://www.musical-opereta.cz/hello-dolly-z-kolonialu-seno-pice-az-do-slavne-harmonia-garden/
https://www.musical-opereta.cz/dolly-leviova-pozve-divaky-z-plzne-do-restaurace-harmonia-garden/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hello,_Dolly!
https://www.musical-opereta.cz/slavne-ceske-dolly/

Kočky
https://www.musical.cz/recenze-reportaze/chlupate-kocky-obsadily-nove-divadlo-v-plzni/
https://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-jktyla/kocky

https://www.musical-opereta.cz/recenze-kocky-zvou-do-noveho-divadla-na-skvely-kocici-bal/

50. repríza
https://www.djkt.eu/kocky
https://www.djkt.eu/plzenske-kocky-slavi-padesatku

Nové divadlo
https://www.novedivadlo.plzen.eu/
https://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/krasne-a-moderni-ale-predrazene-promarnena-sance--1440121
https://plzen.idnes.cz/nove-divadlo-potize-jevistni-technika-zrusene-predstaveni-p4m-/plzen-zpravy.aspx?c=A150108_085241_plzen-zpravy_pp

Prolistovávám hromádku divadelních prospektů, informujících o nedávných a budoucích premiérách. Kdyby 1000 klarinetů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, původně z roku 1958 (premiéra 24. 9. 2016, Nová scéna), Vojcek Georga Büchnera v režii SKUTRU (Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, premiéra 17. října 2015, rovněž Nová scéna), Talentovaný pan Ripley v překladu Hany Žantovské (premiéra 5. 11. 2016, Malá scéna), Čajkovského labutí jezero (19. 11. 2016, Velké divadlo), Liduschka (Baarová), muzikál  Karla Steigerwalda a Aleše Březiny (26. 11. 2016, Nová scéna), Bob a Bobek (Jiránek, Pacovský, Šebánek, Šrut, 3. 12. 2016 malá scéna), Moliérův Don Juan (10. 12. 2016, Velké divadlo).

Třemi divadelními představeními se naše „podzimní divadelní Plzeň“ nevyčerpala, byť tato představení byla záležitostí klíčovou. Na procházkách po Plzni jsme se nicméně ještě zastavili u míst, spojených s plzeňským jevištním životem. Bylo to někdejší Komorní divadlo v Jízdecké ulici (nedaleko plzeňského Mrakodrapu), jehož portrét jsme viděli i v řadě panelů plzeňských divadel v Novém divadle. Svou činnost zahájilo v roce 1965 v někdejším Kině Univerzita (1937-1948), později přejmenovaném na Kino Julia Fučíka.

Druhým místem, kolem kterého jsme šli, je Divadlo Alfa na Americké ulici. Místo je spojeno především s plzeňským loutkářstvím, přečteme-li si ale pozorně historii místa (na webových stránkách Divadla Alfa), nemůže nám uniknout, pokud už to nevím, že zde (předtím, než zde vzniklo Divadlo dětí, Divadlo v Alfě vytvářelo v souladu s tehdejší tendencí (Semafor v Praze) „divadlo malých forem“, a začínala zde Marta Kubišová, Václav Neckář či skladatel Bohuslav Ondráček. Ten přešel s Martou Kubišovou do Plzně z Pardubic, v Divadle Alfa se v roce 1963 uskutečnily inscenace Ukradený měsíc Ludvíka Aškenazyho a Černej sen.

A nakonec by měly být alespoň zmíněna jména, která do „divadelní Plzně“ patří – Josef Skupa, o němž pojednám v příspěvku o Muzeu loutek, Jiří Suchý – byť ten se zde „jen“ narodil, a konečně Miroslav Horníček, který zde opravdu s divadlem začínal a v Městském divadle v Plzni od roku 1941 několik let, než odešel po válce do Prahy, hrál.

Komorní divadlo
https://www.theatre-architecture.eu/cs/db.html?theatreId=24
https://www.djkt.eu/historie-divadelnictvi-v-plzni
https://plzen.idnes.cz/komorni-nove-divadlo-plzen-ddn-/plzen-zpravy.aspx?c=A140513_091747_plzen-zpravy_pp
https://www.rozhlas.cz/zpravy/divadlo/_zprava/po-49-letech-v-plzni-konci-komorni-divadlo-od-zari-ho-nahradi-nove-divadlo-v-jizdecke-ulici--1357009

Divadlo Alfa (historie)
https://www.divadloalfa.cz/index.php/cz/o-divadle/historie-divadla