Podle sebe

Podle sebe
výstřižek

Do smrti času dost
Jsou lidé, kteří si náplň svého volna volí opravdu svobodně. Dokážou se vnímat a dělat, po čem touží. Většin z nás ale spíš než sebe sama vnímá tlaky okolí a dělá to, co se od nás očekává a co nám vzhledem k statusu nebo prestiži přísluší. Chceš být in? Hraj golf, nejlépe s těmi, co už podle tebe in jsou. Chceš být sexy? Alou do tělocvičny! K čemu nám tohle úsilí bude, poznáme přinejmenším na smrtelné posteli.
Jak totiž zjistila australská lékařka Bronnie Ware, která léta pracovala se starými a umírajícími lidmi, litujeme před smrtí nejvíce toho, že nemáme odvahu žit život podle sebe. Žijeme jej podle očekávání druhých. Nenaplněné sny a na druhé straně přání, abychom během života tolik nepracovali.

Češi na gauči v Instinktu z 26. ledna 2012, jeho téma je ostatně vymezené trochu jinak, totiž jak Češi tráví volný čas, a také mj., zda jej tráví spolu.
Je to velká pravda. Když jsem to četl, vybavil jsem si také hnutí hippies v době mých studentských let a to, že žili podle sebe, jsem považoval za snad ještě důležitější, než jak žili (Make love not war). Tím spíš, že u nás bylo toto vyloučené, jsem si už tenkrát uvědomoval, co se mi u nás nelíbí. Jestliže člověk např. šest neděl nepracoval, mohl být obviněn z příživnictví. Myslím si, že nemít odvahu žít podle sebe  se nicméně týká určité části těch lidí, kteří jsou v onom odstavečku popisováni. U matky třech či čtyřech dětí jsou podobná rozhodnutí jistě také možná, ale jsou spojená s řadou dalších důsledků a je na ní, zda je bude nést (jsou takové, které odmítají podle nich „komerční přístup“ k životu, a je otázka, do jaké míry její děti žijí šťastně). To je ale ještě to nejmenší. My máme to štěstí, že patříme ke zlomku světové populace, která má dostatek vody, střechu nad hlavou – a k tomu ještě auto, počítač atd. Ti ostatní mají možnost žít podle sebe podstatně omezenější. I když možná oni domorodci, které znám žel jen z dokumentárních filmů, možná nemají vůbec nic, a štěstí a spokojenost jim vyzařuje z očí. Zase je třeba říci, že tady by to znamenalo být bezdomovcem. A zdali oni jsou šťastní? Chtěl jsem jen pojmenovat to, že většinou nestačí vyměnit golfovou hůl za cokoli jiného, aby se to takhle dalo udělat. I když sám jsem se myslím dost snažil, pochopitelně s golfem to nemělo nic společného.