Pod Loretou

18.09.2010 23:00

Ve svých úvahách nad proměnami naší země jsem si v minulém desetiletí několikrát opakoval, že zatímco se města, zvláště větší, po Listopadu proměnila, někdy skokově hned na počátku devadesátých let, jinde postupně a v různých fázích, venkov zůstával mnohde takřka nedotčen. Nejspíš vzhledem k sociální skladbě obyvatel, v některých vsích věkové struktuře (starších venkovanů) či odchodu do města za prací tu byla na jedné straně hůře udržovaná stavení, na straně druhé vznikaly monstrózní stavby podnikatelského baroka na skoupených rozlehlých pozemcích, které by nebylo možné ve městě získat, a za vysokými hradbami zdí. Ovšemže to v tuto chvíli říkám vyhroceně, vedle těchto případů se najdou útulné vesničky, kde je radost pohledět na upravené záhonky před roubenými staveními, pár oveček za plotem na louce, náves s kachním rybníčkem a nějakým svatým, a nemusí to být rekreanti, kdo je jejich obyvatelem.

Je prý poslední sobota, kdy je pěkné počasí, tak jsem vyrazil na krátkou zdravotní procházku (jsem sice v neschopnosti, ale mám vycházky a skoro nařízen pohyb, abych se vůbec trochu dal dohromady). Vyšel jsem z Podhrádě (Podhradí), to je – pro Nejičíňáky vesnička pod hradem Velišem na jih od Jičína, minul jsem známou Loretu a došel do vesničky Křelina, kde jsem nikdy v životě nebyl. Ačkoli je to vlastně kousek od místa, kde celý život žiju. Wikipedie praví, že je to jedna z nejmenších obcí v zemi, kde bylo v loňském roce evidováno dvacetdva adres a při posledním sčítání obyvatelstva žilo trvale dvacet osm obyvatel. Na návsi, kde mají pěkný rybníček s vodníkem, jsem se dal do řeči s paní, která nasedala do auta, klidné a pěkné místo k žití pochválil, a ona opětovala, že je to vesnička nejhezčí a že dostala nedávno ocenění vesnice roku. Pěkný pohled na hrad Veliš v dálce a kostel v obci Veliši, jednu z významných architektonických památek celého kraje (v současnosti místní sehnali peníze, a opravena je již nejen střecha, ale i část fasády, jinak je stavba pod lešením).

Cestou jsem zakopával o houby, které už nikdo ani nesbírá. Na jednom místě bylo asi dvacet bedel, mraky klouzků. Kde neřeknu, i když nejsem „houbař“, ale hledat jsem je nemusel, jen jsem je nahrnul do papírové tašky. Vzpomínám, jak kdysi, snad před třiceti lety, byl přímo les bedel přímo pod Loretou ve svahu (tam to ale teď nebylo).

Cesta, z níž jsem se ovšem vrátil zpět přes Loretu k fotbalovému hřišti u silnice, která vede buď k Jičínu, nebo na druhou stranu dolů do Bukvice, vede dál – po žlutě značené turistické cestě ke kapličce sv. Trojice, jedné z vějíře malých sakrálních staveb vedle Andělíčka kousek pod Loretou či sv. Anny, které dotvářejí barokní tvář valdštejnské a šlikovské krajiny Jičínska. U Trojiční kapličky jsem byl vlastně nedávno, na Rajčeti jsou fotky uvedeny v souvislosti s poutí, na kterou jsem šel s Michaelem Pospíšilem. Pohledy do krajiny jsou v proměnlivosti, v níž se nabízejí při putování těmito místy, jsou z principu duchovní povahy. Soulad v kompozici prvků, odstíny barev, mírné a postupné proměny i návraty/opakování motivů z jiných úhlů. Chcete-li, krása. Chcete-li, vyrovnanost a mír. Pohoda na duši.

Odkazy

Krajiny
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99elina
https://nahlizenidokn.cuzk.cz/Mapa.aspx?typ=KU&id=778117
https://www.velis.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Podhrad%C3%AD_%28okres_Ji%C4%8D%C3%ADn%29
https://www.hrady.cz/index.php?OID=578
https://www.jicinsko.cz/dis/hr/velis_h.htm
https://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=loreta-u-jicina-energeticky-silne-misto&cisloclanku=2008050025
https://www.interregion.cz/turistika/stavby/cirkevni_stavby/loreta_kaple/loreta_kaple.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Loreta
https://www.mapy.cz/#mm=TTtTcP@sa=s@st=s@ssq=loc%3A50d25m18.082N%2C15d17m50.297E@sss=1@ssp=119151724_127856332_151428204_151301836@x=135075712@y=137138304@z=13