Plzeňská práva / březen 2012
18.03.2012 19:05O kauze plzeňských práv jsem se na těchto stránkách, ostatně jako o většině průšvihů v politice, ekonomice a společenském životě, nezmiňoval. To bych vlastně nemohl psát o ničem jiném, čili je to určitý takřka sebezáchranný reflex (ačkoli v některých případech jsem za posledních dvacet byl teda „nas---nej“, jak to říkají na plnou hubu ve veřejném prostoru i naši „přední představitelé“). Ani tady se nebudu příliš rozepisovat, tedy v souvislosti s prodloužením akreditace školy v rozporu se závěrem Akreditační komise, které se stalo i podnětem trestního oznámení exministra školství Ondřeje Lišky na současného ministra. Když se něco hodně podělá, je pak vlastně cokoli, každý další krok, který kdokoli učiní, problematický. Chápu, že tomu zoufalci v křesle ministerstva školství studentky plzeňských práv tleskaly, ale myslím si, že i tenhle průšvih šel vyřešit jinak, aby neutrpěli poctivě studující. Třeba možností uzavření státní zkoušky na jiné škole, byť to samozřejmě je hodně nestandardní. Proč se tedy tím vůbec zabývám? Nu protože se mě jeden ze základních problémů celého Česka v současnosti bytostně dotýká, už jen proto, že jsem v pedagogickém prostoru celý život působil. A protože, byť se to nezdá na první pohled (důležitější přece je, kolik stojí uzený), je to hodně velkej sešup země, která se před válkou počítala ke světové špičce, a měla před dvaceti lety šanci alespoň se začít na tu pozici vracet, do pekel banánové republiky. Nic na tom nemění, že máme v zemi spousta skvělých lidí, vědců, umělců, sportovců, techniků atd. To, co se tady ve školství děje, se už podepsalo zásadní měrou na dalších několika generacích.
———
Zpět