Pivovarské muzeum, Plzeňský Prazdroj

Pivovarské muzeum, Plzeňský Prazdroj
kapitoly z Plzně 2016

Je to trochu zvláštní, ale areál Plzeňského pivovaru jsem donedávna znal pouze jako historickou bránu, kterou jsem viděl z auta, které projíždělo Plzní směrem na západ, také na Rozvadov a do tenkrát ještě „Západního“ Německa, či na cestě zpátky. Pamatuju si opakovaně onen okamžik, kdy se na vteřinku tento symbol známého objektu objevil ve chvíli, kdy se silnice svažovala z kopce a pokračovala pak ven z Plzně tenkrát neutěšenou rovnou silnicí s řadou domů s otlučenými fasádami, než opustila město. Pokusil jsem se tato místa, stejně jako úsek cesty předtím, kudy vedla trasa jakýmisi podivnými rozvalinami či staveništěm, jakoby skončila „druhá světová“, jejíž konec Plzeň vždy ve spojení s americkou armádou oslavovala, identifikovat. Dalo to trochu úsilí, neboť město se za tu dobu, co jsem tu nebyl, neuvěřitelně proměnilo.

A historickou bránu jsem tentokrát viděl z druhé strany, zevnitř areálu, do něhož jsme vešli po nové lávce z parku nedaleko soutoku Mže a Radbuzy, tedy zcela opačným směrem. Lze tušit, že jsem si neprohlédl (a nenafotil) jen tu bránu.

Na programu EXODu byly dva objekty, vztahující se k plzeňskému pivu, a to Pivovarské muzeum a historický a zároveň současný areál, kde se plzeňské pivo vaří. Pivovarské muzeum se nachází v historickém domu z 15. století a založeno bylo v roce 1959. Materiály tvrdí, že je nejstarším muzeem svého druhu na světě. Od jedné pokladny jsou zde dva prohlídkové okruhy, jeden expozice pivovarnictví, druhý Plzeňské historické podzemí. Prošel jsem ten první, z historického podzemí jsem nicméně viděl rovněž část, byť jen zlomek, při prohlídce pivovaru.

V muzeu je celá řada zajímavých exponátů, především desítky předmětů, které souvisejí s vařením piva v minulosti. Nemám tak dobrou paměť, abych v ní uchoval všechny ty historické názvy, zachytil jsem (fotoaparátem) alespoň jeden z nich, totiž „cechovní feruli“ (originál ze 17. století), tedy cechovní pečeť. Na obrazovce jsem chvíli sledoval výrobu sudů, které se vedle nacházely s nářadím, používaným k jejich zhotovení v přítomnosti figurín řemeslníků. Našel jsem si teď znovu vysvětlení, jaký je rozdíl mezi bednářem a bečvářem. Člověk by řekl, že to je snad jedno, znáte přece tu písničku „… kdo to tluče, on to bednář na obruče“. Jedno to není, bednář dělal menší nádoby, např. bečky (právě to plete), štoudve atd., stahované dřevěnými obručemi, zatímco bečvář dělal velké sudy, které se musely stahovat obručemi železnými.

V jednotlivých místnostech se pak expozice dále věnovala jednotlivým tématům jako „Hostince jako místa setkávání“, „Stolní společnosti“ (např. Stolní společnost Mha), „Proměna Plzně v 19. století“, „Plzeňské hospody a restaurace“, historie plzeňských pivovarů – Prior, Gambrinus, Měšťanský pivovar, Světovar. (Doma jsem si pak upřesňoval všechny ty základní pojmy.) V expozici se setkáme i s významnými osobnostmi, ve vitríně je vystavena kniha F. O. Poupěte, průkopníka vědeckých metod v pivovarnictví, pracovnou prof. Karla Napoleona Ballinga, padla i jména Martina Stelzera, stavitele Měšťanského pivovaru (poznali jsme ho ale také jako stavitele Staré synagogy), a konečně bavorského sládka Josefa Grolla, který poprvé uvařil „pivo plzeňského typu“, tedy spodním kvašením. Co si ještě vzpomenu? Za dárkovou prodejnou historická hospoda, sladovna, šenk „Na Parkánu“, na webových stránkách jsou ještě další informace.

S dalšími historickými souvislostmi, ale především i s přítomností jsme se pak seznámili při návštěvě pivovaru. Shodou okolností jsem absolvoval v poslední době návštěvu v několika pivovarech, naposledy v Nymburku, totiž na exkurzi jičínské knihovny věnované Bohumilu Hrabalovi, přesto jsem si vědom, že popisovat v Čechách tak základní věc jako je vaření piva by byla z mé strany záležitost dost výrazně ošemetná, už vzhledem k tomu, že sám nejsem znalec piva ani „pivař“, ačkoli jsem v jednom životním období vypil piva možná až nadmíru. Na druhou stranu si jsem vědom klíčového místa piva v české kultuře, jak to ostatně tak trochu vyplývá i z poznámek k Pivovarskému muzeu či ze skutečnosti, kterou teď zmiňuji na okraj, totiž k „pivní současnosti“, neuvěřitelnému nárůstu malých nových pivovarů (2016) i proměnám piva či k takřka tisícileté historii piva u nás (řada pivovarů jsou podstatně starší než ten plzeňský, datují se tuším někdy do 13. století). Pokusím se tedy z toho nějak vybruslit poukazem na skutečnosti, které jsem se pokoušel si sám ujasnit.

Zajímavý je už onen příběh o tom, jak se Plzeňáci naštvali, nechali vylít šestatřicetu sudů piva nevalné kvality a rozhodli se postavit ve městě nový pivovar (Měšťanský pivovar). Jméno stavitele Martina Stelzera a sládka Josefa Grolla jsem už zmínil (zlomyslně vždycky říkám, že české pivo, takřka základní znak národní identity, je německého původu), další pokračování historie se lze dočíst třeba na Wikipedii (zmiňoval jsem i zde jednotlivé plzeňské pivovary), včetně současnosti, totiž fúze a posledního názvu podniku Plzeňský Prazdroj, zahrnujícího i Pivovar Radegast a Pivovar Velké Popovice. Na exkurzi padlo i jméno současného majitele (od r. 1999) SABMiller (druhý největší vývozce piva na světě) i jméno dalšího, který usiluje o koupi, totiž Anheuser Bush InBrew (největší vývozce piva na světě, vyrábí 27 procent). Dohledal jsem si podrobnější informace o průběhu tohoto procesu v posledních dnech v tisku. Takže cedulku se jménem SABMiller, kterou jsem ještě viděl na fasádě nové stáčířny, budou muset Plzeňáci zřejmě přemontovat.

V areálu pivovaru se návštěvníci pohybují autobusem, průvodkyně nám říkala, že kdyby někoho na nějakém místě zapomněla, ani ona se pro něj pěšky nemůže vrátit. Viděli jsme novou stáčírnu, grandiózní pohled (ve srovnání třeba s nymburským pivovarem, už tam mě to fascinovalo, jen ta představa, kolik lahví se vypije), takřka do nedohledna. Pozoruhodná i expozice surovin, znovu si trochu zopakoval onu technologii, pojmy kvas, slad, atd., ochutnal zrníčka ječmene v různých fázích (na konci procesu docela pěkně křupou) či granule chmele, pěkně hořké, vše zde velkoryse demonstrováno (ječmen všude kolem pod nohama, středem vede lávka), jako by se člověk ocitl v jiném světě. Největší osobní výtah u nás, panoramatické kino, stará a nová varna (i ta stará vypadá jako nová, jak si někteří návštěvníci zpočátku mysleli) , na závěr pak procházka pivovarskými sklepy s ochutnávkou piva. Nefiltrovaného a nepasterizovaného! V plzeňských restauracích k mání za 34 korun. (Řada právě zmíněných informací lze najít i na stránkách www.prazdrojvizit.cz)

https://kultura.infocesko.cz/content/plzensko-kultura-muzea-pivovarske-muzeum-plzen.aspx

https://www.radiojunior.cz/jaky-je-rozdil-mezi-bednarem-a-becvarem--1355225

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pivo_plze%C5%88sk%C3%A9ho_typu

https://ekonomika.idnes.cz/ppf-se-dostala-na-uzsi-seznam-uchazecu-o-plzensky-prazdroj-pa9-/ekonomika.aspx?c=A161114_162248_ekonomika_pas
https://ekonomika.idnes.cz/eu-schvalila-planovane-prevzeti-pivovaru-sabmiller-skupinou-ab-in-1db-/eko-zahranicni.aspx?c=A160524_181852_eko-zahranicni_rts
https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/plzensky-prazdroj-meni-majitele-obchod-za-2-5-bilionu-korun_358732.html

https://www.pilsner-urquell.cz/cz – vše o Plzeňském pivovaru
https://www.prazdroj.cz/

Moje fotodokumentace
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Kapitoly_z_Plzne_2016_Pivovarske_muzeum/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Kapitoly_z_Plzne_2016_Plzensky_pivovar/