Písně slunné Itálie v Trutnově

Písně slunné Itálie
Valérie Zawadská / Gran Duetto Concertante
Trutnov, Sál Bohuslava Martinů / 8. června 2015
Dvořákův festival / 60. ročník / 7. – 21. 6. 2015

Formát pořadu, který je druhým v pořadí letošního Dvořákova festivalu, představuje – mohu-li si vypůjčit termín z jiné hudební oblasti – jakýmsi standardem, jehož podobu je možné dohledat v historii nejen samotného festivalu, ale i aktivit v samotném kadlubu, z něhož se zrodilo kdysi i komorní těleso Ensemble Martinů. Už tenkrát byl u tohoto klavírního kvarteta úspěšný a oblíbený model literárně hudebního pořadu, nazývaný „Doteky hudby a poezie“, na jehož tvaru participovali vedle tohoto souboru přední čeští herci. Metonymicky pak vznikl i název hudební společnosti České doteky hudby, která pořádá v Praze stejnojmenný mezinárodní hudební festival, stejně jako festival Dvořákův.

Pořad, který posluchači znají i z minulých ročníků (i v tomto smyslu je to „standard“) v podání Gran Duetta Concertante, tedy flétnisty Jana Riedlbaucha, profesora Miroslava Matějky, vedoucího souboru Ensemble Martinů a ředitele Českých doteků hudby, na konzervatoři, a kytaristy Miloslava Klause, v různých obměnách (v loňském roce se opakoval dvakrát, podruhé s hercem Sašou Rašilovem) či dokonce v další variantě (Jako zázrakem… aneb Zpěvy sladké Francie s Taťjanou Medveckou) dramaturgie festivalu umístila do Sálu Bohuslava Martinů v Trutnově, kde se rovněž konala řada pozoruhodných festivalových koncertů. Kongeniální je prostředí sálu již svou atmosférou s plastikami Olbrama Zoubka Hlas a Naslouchání v původně sakrálním prostoru novogotického evangelického kostela z roku 1900 s dominující osmibokou štíhlou věží, využívaného i dnes vedle kulturních účelů církvemi. I přesto, že tedy vychází z téhož scénáře, představuje pořad, jak už řečeno, ve svých proměnách a jedinečnosti místa a okamžiku vždy ojedinělý kulturní zážitek.

Básníci, z jejichž díla Valerie Zawadská recitovala, jsou Umberto Saba, jehož příjmení, hebrejský pseudonym (znamená „dědeček“) připomíná jeho původ, přes Guiseppe Ungarettiho, představitele italského hermetismu, a žurnalistu, spisovatele a básníka Vincenza Cardarelliho, spoluzakladatele literárního kruhu Ronda a konče nejmladším Mariem Lucim, nositelem Premio internazionale di poesia Gabriele d’Annunzio.

Sestava skladeb hudební části pořadu Písně slunné Itálie pak zahrnovala díla pozoruhodných osobností italské kultury. Vedle nejproslulejšího Antonia Vivaldiho zazní díla dvou autorů orientovaných na kytaru jakožto svůj nástroj, totiž významného kytaristy své doby Maura Giulianiho a raného romantika Ferdinanda Carulliho či velmi plodného skladatele G. B. Sammartiniho, dále Pietra Locatelliho, houslisty a skladatele, který zcestoval celou Evropu a vynikal univerzálními zájmy (patřila k ní ornitologie, geologie, geografie aj.) či naopak poměrně neznámého Vincenza Gelliho, jehož Divertimento C dur, op. 2, je pravděpodobně jeho nejznámější skladbou.

Po několika parných dnech prudce nastoupivšího léta a prudkém ochlazení byl koncert Písně slunné Itálie pohlazením na duši. V sále, na který rád vzpomínám v souvislosti s vystoupením nastávající matky Karolíny Bubleové Berkové a klavíristy Marcela Javorčeka v roce 2013, v němž rezonovalo téma písní pro děti stejně jako už zmíněný výtvarný námět Hlasu a Naslouchání, vzbudil emoce jiného druhu civilní, přesto uhrančivě přesvědčivý hlas Valérie Zawadské, který v střídání s tlumeným hlasem kytary a zvonivou flétnou vytvářel barevnou paletu, do níž se snášely s horních oken do temnějšího a přesto vnitřně rozzářeného sálu odlesky paprsků zapadajícího slunce. Pozoruhodný zážitek.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby, červen 2015