Petr Iljič Čajkovskij / Symfonie č. 6 h moll, „Patetická“ (II)

Příspěvek o Čajkovského posledním díle, Symfonii č. 6 h moll, zvané Patetická, jsem si rozdělil do dvou částí. Pro tuto jsem si určil popis jednotlivých vět, vychází, stejně jako předchozí z německé stránky Wikipedie, která se věnuje postupně všem symfoniím ruského skladatele.

První věta, označená řadou tempových označení (první je Adagio) je zkomponována v h moll / H dur, ve 4/4 taktu a má strukturu sonátové hlavní věty. Začíná temným úvodem, přes dlouhé držené tóny dělených kontrabasů exponuje sólový fagot téma v hluboké poloze, které je transformováno jako hlavní téma sonátového allegra. Téma je předneseno dělenými violami, rozvíjeno pomocí motivů saltando (tanečních) a konečně dovedeno do vrcholu ve fanfárách žesťových nástrojů. Po krátké transpozici se uvádí vedlejší téma v D dur, vedlejší věta je utvořena třídílnou formou, ve střední části je znovu použit motiv saltando z hlavního tématu. Expozice zazní v šestinásobném pianu (!!!) fagotu, v praxi často tento motiv přebírá basklarinet. Ostrým nástupem tutti začíná provedení. Nejdříve fugato přes hlavní téma, pak motiv z ruské mše za mrtvé. Vrcholem provedení a celé věty je návrat přes dlouhé držené tóny kontrabasů a tympánů. V repríze se neobjeví hlavní téma, nýbrž hned vedlejší. Chorálová coda vyzní v klidném H dur.

Druhá věta Allegro con grazia je v 5/4 taktu, oblíbeném v ruské lidové hudbě, má třídílnou formu s charakterem valčíku, který uvolňuje napětí z nářku první věty.

Třetí věta  v G dur a 12/8, popř. 4/4 taktu má obvyklou formu scherza,  překračuje ale k pochodu, postupně jeden nástroj za druhým se přidávají k dřevěným dechovým nástrojům, až je nakonec klarinetem představeno téma. Po několika energických opakování směřuje celá věta k výraznému závěru.

Čtvrtá věta je napsána v h moll, 3/4 taktu a má třídílnou formu. Bylo bezesporu odvážné, v době vzniku zařadit jako závěrečnou větu několikavětého koncertního díla větu pomalou. Něco takového učinil kdysi vídeňský klasik Joseph Haydn v Symfonii Na odchodnou. Smyčcové nástroje intonují motiv nářku, vyjádřený bolestnou chromatikou, které je uprostřed harmonizováno útěšným motivem v andante. První část je uzavřena Codou, kterou zahajuje temný úder tom-tomu. Následuje slavnostní chorál žesťových nástrojů a mollová variance tématu andante ze střední části. Beznadějně, resignovaně a tragicky zmírá symfonie v hlubokých tónech akordu h moll hlubokých smyčcových nástrojů. „Rekviem“ života plného melancholie a strastí.

Ctitel Petra Iljiče Čajkovského Gustav Mahler převzal myšlenku dlouhé závěrečné věty ve své 3. a 9. symfonii.

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=yDqCIcsUtPI n.
https://www.youtube.com/watch?v=V04QdGuFHYQ n.
https://www.youtube.com/watch?v=MNscliD-cHE n.
https://www.youtube.com/watch?v=Qj6XXwvH_9U