Pelíšky

Pelíšky je film, který byste si opravdu neměli nechat ujít. Atmosféru, kdy se téměř celý film směje celé kino, si můžete vychutnat právě při Pelíškách. Kde právě tento skvělý film dávají, si můžete zjistit na www.dokina.cz, další informace o filmu najdete na www.pelisky.cz

Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Petr Jarchovský
Autor literární předlohy: Petr Šabach
Kamera: Jan Malíř
Střih: Vladimír Barák

Herci v hlavních rolích:
Miroslav Donutil – otec Šebek (skvělý), Jiří Kodet – otec Kraus  (excelentní), Simona Stašová – maminka Šebková, Emília Vašáryová – maminka Krausová, Boleslav Polívka – strýc (jako vždy bomba), Eva Holubová – učitelka, Jaroslav Dušek – Saša Mašlaň (k popukání), Stella Zázvorková – babička, Jiří Krejčík – dr. Stárek, Kristýna Nováková – Jindřiska, Michael Beran – Michal

Divácky nejúspěšnější film roku 1999. Byl natočen na motivy knihy Petra Šabacha. Natáčení této retrokomedie začalo 22. července 1998 v barrandovských studiích a poslední záběry jsou z ledna 1999. V tomto roce byl film i představen veřejnosti. Premiéra byla odvysílána 4. dubna v pražském kině Lucerna. Hořká komedie trvá 116 minut a jejím režisérem je Jan Hřebejk, autor mnoha úspěšných českých filmů – z jeho rukou vyšli Šakalí léta, Musíme si pomáhat, Pupendo či Horem pádem. Scénář vtipně a kvalitně zpracoval Petr Jarchovský. Příprava před natáčením trvala celé čtyři roky.

Pelíšky se odehrávají od zimy 1967 do srpna 1968. Proplétají se v něm tři linie příběhů, které se jen těžko vtěsnávaly do necelých dvou hodin. Dějově se odehrávají ve dvou částech. První spadá do období Vánoc, kdy se obě rodiny sejdou pohromadě. Ve druhé části se sbíhají osudy hlavních postav. Největším poutem se stane svatba tety Evy a pan Krause. V průběhu celého filmu provází hlavní hrdiny politika, která jim znepříjemňuje život.

Příběh se odehrává v pražské čtvrti Staré Košíře v jedné dvoupatrové vile, kde žijí dvě rodiny s odlišnými pohledy a názory na život a panující situaci v zemi. Zastáncem současného režimu je otec rodiny Šebků, který často tyranizuje svou manželku a děti vojenskými manýry. Stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Povahově prostý, jednoduchý, ale i dobrácký, žoviální. V dřívějším povolání byl důstojník. Výchovou svého otce je poznamenán i syn Michal, a snad i proto ho jeho hezká spolužačka z gymnázia Jindřiška Krausová nebere tak, jak by chtěl, ale jako kamarádi spolu vycházejí dobře. Mladý Šebek musí jen smutně přihlížet k tomu, jak mu jeho první lásku přebírá samolibý spolužák Elien s bezvadnou výbavou „made in USA“, zásobený od rodičů pracujících na Západě. Tatínkovým druhým potomkem je jím oblíbená dcera Uzlinka. U Šebků se často zastaví učitelka Eva, svobodná matka malého Péti a sestra paní Šebkové. Otec Kraus, bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený, že má za všech okolností pravdu. Jeho dcera Vilma i s dcerou, již zmiňovanou Jindřiškou, musí poslouchat jeho několikrát už zopakované trýznivé vzpomínky z odboje a protikomunistické názory. Mezi hlavní postavy lze ještě zařadit Sašu Mašlaně, jenž se zajímá o svou kolegyni ze školy Evu. O Vánocích navštíví Šebkovy strýc a babička, kteří jsou pozváni i jako hosté na svatbu.

Film se odehrává v období Vánoc, a proto se v obou rodinách střídají rodinné návštěvy. Osud jim přichystá několik nečekaných situací. Tou bolestivou je pohřeb paní Krausové a tou více příjemnou je svatba, která spojí obě rodiny. Chvíli rodinám zpestřují novodobé vymoženosti, které se pomalu dostávají do zabydlených domácností. V posledních záběrech je lehce zachycena srpnová invaze. Mladí zatím vše z povzdálí pozorují a ochutnávají lákadel světa vitalismu, jenž se jim otvírá před očima, a snaží se žít vlastní život nezávislý na názoru rodičů. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrávají ostré výměny názorů.

Pelíšky jsou typickým filmem pro celou rodinu. Pobaví i dojímají, například v situacích v domácnosti; v zaběhnutých rituálech, na svatbě nebo pohřbu. Vyhovuje jak náctiletým tak i jejich rodičům. Mladší generace si určitě snadno představí, jaké to je, když je milovaná osoba odmítá a ještě před vlastníma očima dává přednost denně vídanému konkurentovi. Není jim cizí ani pocit, kdy jim rodiče v období dospívání začínají připadat trapní, hlavně se svými hloupými zásadami. A snad každý si vzpomíná na příšerný dárek od táty, přetvařování a předstírání radosti z něj. Ženy se zase rády pobaví nad tím, že muž se svou potřebou být nejlepší ze sebe ve filmu udělá několikrát hlupáka.

Při sledování filmu jsem se podivila tomu, e se v něm odehrají tři pokusy o sebevraždu. Kritici pak vyčítají vulgární chování Šebka k rodině a hysterické záchvaty pana Krause. K přednostem filmu patří vystižení mnoha typických detailů z doby, ve které se odehrává. Všem známé nerozbitné skleničky, umělohmotné lžičky, hra pro statečné pionýry, dobové kostýmy a další maličkosti, jichž si ovšem málokdo všimne. Skoro všechny scény jsou lehce podbarveny hudbou. Používá se, aby rychle navodila potřebnou dobovou atmosféru. Můžete slyšet písně od W. Matušky, V. Neckáře, K. Gotta, H. Hegerové, skupiny Flamengo, Matadors nebo Blue Effect. Pro samotný film byla natočena píseň Jaroslava Ježka Nebe na zemi v podání Bolka Polívky. Film byl oceněn Českým lvem za nejlepší mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, získal cenu čtenářů časopisu Cinema a byl vyhlášen za Divácky nejúspěšnější film v roce 1999.

(J. Benda, několik dalších studentů odevzdalo práci zpracovanou podobným způsobem)