Pavel Šporcl & Praga Camerata

Pavel Šporcl & Praga Camerata
Velký sál KZMJ Jičín, 10. ledna 2024

Už jsem málem v ruchu dalších událostí a činností zapomněl, že ve středu [10. ledna 2024] je v Jičíně koncert Pavla Šporcla, který jsem dostal od ženy k Vánocům. Nevěděl jsem bližší formát a obsah, jen ze vstupenky nejstručněji, že je koncert uváděn jako „novoroční“ a že půjde pravděpodobně o barokní hudbu, podle názvu souboru, s nímž vystoupí, říkal jsem si, že nebudu už otvírat internet a nechám se překvapit na místě. Překvapení nicméně spočívalo v tom, že u pultu ve foyer sice byly rozloženy cédéčka a různé dárkové předměty (houslista, kterého jsem zahlédl odtud odcházet, na konci představení vtipně komentoval, co všechno se nabízí, fleška s filmovými dokumenty, kniha Pavel Šporcl: Můj život (nejen) s houslemi, kterou připravil s Václavem Žmolíkem, cédéčka a vinyly), nicméně tištěný program nic.

Trochu mě to překvapilo (vlastně se zkušenostmi v jičínském KZMJ vlastně ani ne, tentokrát se k tomu přidalo to, že paní, která měla předat na jevišti květiny, to „nestihla“ ???, a snad šla za umělci pak s nimi do šatny), při vstupence třikrát dražší než ta na lomnický koncert předevčírem (pro srovnání, Ivan Ženatý předevčírem vystupoval s klavíristou, zde doprovázel více než desetičlenný komorní soubor, přesto, cena všech šesti koncertů na Kladrubském létě v roce 2018, z nichž jeden byl koncert Pragy Cameraty, byla nižší) bych tenhle základní atribut očekával (je samozřejmě otázka, zda je to věc KZMJ či Šporclovy agentury, která program nedodala, jako posluchače by mě to ovšem nemuselo zajímat).

Pravda, měl jsem si vše zjistit dříve, nicméně „kávu a chlebíček“, který žena vždy objednává v bufetu na přestávku, jsme si vypili a snědli po skončení koncertu, který byl (technicky vzhledem k programu jak jinak) bez přestávky, tuto skutečnost, se číšník dozvěděl prý deset minut před začátkem koncertu, předchozí informace prý měl, že bude s přestávkou. Nevadí, Bára Kodetová, která některé koncerty se svým manželem uvádí (žena na jednom takovém v rámci Pražských hudebních večerů v Profesním domě Aula na Malé Straně, byla), do Jičína, ačkoli byla na programu KZMJ uvedena i s podrobnějším životopisem (v obecném programu ŠPORCL ARTS Agency nikoli), a kterou tedy posluchači mohli očekávat, nepřijela. V čem je ta další nesrovnalost?

Absence tištěného programu souvisela samozřejmě s tím, že v onom populárním duchu, který Šporclovo vystupování a jeho projekty má a který mu samozřejmě přináší nadšené přijetí „napříč generacemi a společenskými vrstvami“, jak říká anotace právě zmíněné knihy (že „Pavel Šporcl je umělec, který toho pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kdo jiný,“ jak říká její první věta, nijak nezpochybňuju), uváděl celý program s použitím mikrofonu (velikost a nepříliš dobrá akustika jičínského „kulturáku“ ani jinou možnost nepřipouští), což na mě pro dva diametrálně odlišné charaktery zvuku, výraznější ještě vzhledem k oné decentní barokní „tlumenosti“ komorního souboru, působilo nějak rušivě. Samozřejmě, je to věc náhledu, já tuhle okázalou „zábavnost“, kterou, jak Pavel Šporcl sám vtipně komentuje, přejímá ze „zábavního průmyslu“, nepotřebuju, u mě se exprese třeba rockových koncertů, které mají svůj autentický svět, tluče s niterností klasické hudby, jakkoli i v ní ve své době (a vždy) hrálo svou úlohu komerční hledisko, a jakkoli naopak i v oblasti hudby označované jako nonartificiální jsou právě ty momenty, jaké jsem nedávno popsal v souvislosti se zážitkem písně Blackbird (Beatles) v podání Honzy Ponocného na ztišeném a neosvětleném jevišti v pražském Kongresovém centru.

No nic, tyhle kritické momenty jsem si nemohl odpustit, samotné vystoupení bylo velice dobré, v některých ohledech určitě skvělé. Kompaktní zvuk komorního souboru, dokonalá souhra sólisty a ostatních, nástupy „zařezávaly“, technická propracovanost, kultivované a citlivé frázování, barokní barevnost a půvab tónů, přesvědčivé podání, zkrátka celkově vynikající podání, na němž nemalý podíl měla právě Praga Camerata. Snad, ale to už jsou ty nejvyšší nároky, bych si v prvních částech Čtvera ročních dob (v dalších částech, od „podzimu“, možná už od „léta“, to tam už bylo) představoval ještě větší rozdíly v dynamice, především ještě větší pianissimo (jakkoli znovu mohu poukázat na akustiku sálu, kde se to nejvýraznější forte kamsi vytratí).

Samozřejmě, jak snad je už z předchozího zřejmé, vnímám některé věci trochu jinak (také v knihovně mně vždycky říkají, že tohle či ono nemají, že jsem jiný čtenář), paní, která vedle mě seděla, mi vyprávěla, že má od Pavla Šporcla z jiného vystoupení jeho pověstný šátek (samozřejmě coby produkt suvenýr, pravda, co jsem jí záviděl, že byla na posledním vystoupení Karla Gotta, už jen pro tu historickou hodnotu a asi i tu atmosféru, kterou cítím zprostředkovaně z filmových dokumentů), nakonec i ono fanouškovství je už o sobě určitá hodnota, stejně jako snobství, které primárně přivede lidi do hlediště a může se z něj posléze vyvinout hlubší vztah. V tomto případě bylo publikum opravdu nadšené snad stejně jako na koncertu některého populárního popového zpěváka, na autogramiádě po vystoupení se jeden chlapeček chtěl s houslistou vyfotit, fronta byla možná na půl hodiny.

Také já jsem se zařadil za posluchače, kteří si chtěli nějaký předmět nebo podpis odnést jako vzpomínku, a protože sbírání podpisů z principu takřka celý život odmítám, neboť pro mě jsou důležitější osobní setkání, což ve Šporclově případě vydá nakonec na celkem slušnou řádku – počínaje fotkami v jičínském kostele sv. Jakuba ještě jeho foťákem na jednom z jeho snad prvních koncertů, přes jeho někdejší vystoupení s oběma jeho dětmi na festivalu „Jičín – město pohádky“ až po focení na koncertu ve Smetanově síni pražského Obecního domu, které bylo ovšem záležitostí mého angažmá editora a fotografa na festivalu České doteky hudby – popřál jsem mu v novém roce všechno dobré, především pevné zdraví, lásku a radost ze života.

Když už jsem „přípravu“ na vystoupení Pavla Šporcla tak hanebně zanedbal, alespoň večer jsem začal pátrat po souvislostech projektu a zvláště souboru Praga Camerata. Zjišťuji především, že dáma ve stejném zářivě černém oblečení se zlatými flitry jako sako Pavla Šporcla, vynikající houslistka Lucie Sedláková Hůlová, umělecká vedoucí souboru, je dcera Pavla Hůly, zakladatele Pragy Cameraty a manželka violoncellisty Martina Sedláka, a že historické vlákno je ještě daleko starší a rozvětvenější, totiž otec Pavla Hůly Josef Hůla byl zakladatelem Talichova Českého komorního orchestru, Pavel Hůla pak byl primáriem slavného Kociánova kvarteta, později ještě Pražákova kvarteta, a rovněž, od roku 1972, členem Pražských komorních sólistů, založených v roce 1961 (u jejich zrodu stál též např. Václav Neumann), Martin Sedlák je žákem legendárního violoncellisty Josefa Chuchry (více viz např. Pocta Pavlu Hůlovi, kde vystoupil též Václav Hudeček), na některých koncertech vystoupily s rodiči též jejich děti, klavíristka Magdalena a violoncellista Lukáš.

Spolupráce Pragy Cameraty s Pavlem Šporclem je rozsáhlá, jak lze zjistit z přehledu koncertů uskutečněných v minulých letech na webových stránkách, např. v projektu Vánoce na modrých houslích, přinejmenším od roku 2018 (ještě jako Vánoce s Pavlem Šporclem, tuším devět koncertů, mj. též z Jičína nedaleko, v Rožďalovicích, Hradci Králové, Jablonci n. N.), podíleli se na koncertu Pavel Šporcl 50 v loňském roce v pražské Lucerně atd. Našel jsem nicméně, že Lucie Sedláková Hůlová hrála part Vivaldiho Čtvera ročních dob, který jsme slyšeli na jičínském koncertě zahrát na Šporclových modrých houslích, jako sólistka se souborem Ensemble Lucis, dokonce v takřka tomtéž sestavení programu, jako byl v Jičíně, tedy (kopíruji:) Georg Friedrich Händel (1685-1759): Příjezd královny ze Sáby, Johann Pachelbel (1653-1706): Kanon a Gigue, Antonio Vivaldi (1678-1741): Houslové koncerty op. 8 „Čtvero ročních dob“, tj. Pavel Šporcl si „přidal“ Vivaldiho Houslový koncert RV 253 z onoho rozsáhlého opusu 8, kam patří i Čtvero ročních dob, ale i celá řada dalších zajímavých skladeb – La Tempesta di Mare – Mořská bouře.

Nuže, bylo mně potěšením.

Odkazy
Novoroční koncert v jičínském KZMJ, Masarykovo divadlo 10. ledna 2024 na FB
https://www.facebook.com/events/1300087483976055/?locale=cs_CZ

Program Novoročního koncertu
https://kzmj.cz/wp-content/uploads/2023/10/Anotace.pdf

Lucie Sedláková Hůlová, Vivaldi a Ensemble Lucis
https://www.turnovsko.info/cs/akce-a-kultura-na-turnovsku/lucie-sedlakova-hulova-ensemble-lucis-ctvero-rocnich-dob.html

Koncert Pragy Cameraty na festivalu Kladrubské léto (2018, vedoucí ještě Pavel Hůla)
https://www.npu.cz/cs/akce/kalendar/31218-praga-camerata-komorni-orchestr-kladrubske-leto

Praga Camerata na Informuji.cz aj.
https://www.informuji.cz/u/praga-camerata/
https://goout.net/cs/praga-camerata/pzylopf/

Lucie Sedláková Hůlová a Ensemble Lucis
https://lucie.kinskytrio.cz/lucie/cs/service/vivaldiho-ctvero-rocnich-dob/