Pavel Nešleha

Když v roce 1993 zemřel ve věku šedesáti šesti let profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavel Nešleha, napsal časopis vesmír k nekrologu titul „Zemřel Pavel Nešleha, malíř živlů“. Postihl tím jeden ze základních rysů výtvarného umělce, který se narodil v roce 1937 v Praze a ve veřejném výtvarném prostoru se objevil v šedesátých létech: V tehdy progresívním Brně, otevřeném novým výtvarným projevům, byl zastoupen v Domě z pánů z Kunštátu na Výstavě mladých, kde se seznámil s Jindřichem Chalupeckým.

Nešlehova cesta vedla od mimetického ztvárňování reality kolem sebe postupným zjednodušováním v plošný znakový útvar a expresívní barevné vyjádření od prvního školení hned po ukončení základní školy a studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Aoise Fišárka, zprvu pod vlivy českých expresionistů B. Kubišty a E. Filly, později francouzského malíře Georgese Rouaulta, po nové podoby výtvarné práce v osmdesátých letech, kdy se sblížil ve skupině Zaostalí s Bedřichem Dlouhým, Zdeňkem Beranem a Hugem Demartinim.

Na této cestě mě zajímají čtyři velkoformátové triptychy s názvy přírodních živlů Země, Voda, Vzduch a Oheň z konce sedmdesátých lete a k poslední série velkých pastelových obrazů s názvem Tajemství znaků z roku 1993, které ukazují Nešlehovo zaměření k podstatě přírody. Vybral jsem si tyto milníky z celého díla, zahrnujícího malbu, kresbu, strukturální grafiku, fotografii, plastiku či objekty proto, že postihují právě ono zaměření na přírodu transformací dřívějších postupů s akcentem na znakovost sdělení, podobně jako k tomu dospěli někteří jiní čeští výtvarní umělci poslední čtvrtiny minulého století – abych jmenoval jiné cesty, zmíním třeba jména Karla Malicha, Zdeňka Sýkoru či Miloše Šejna,  ať konceptuální nebo naopak expresívně materiálové tendence Právě u Nešlehy by bylo možné poukázat na propojení obojího.

Petr Wittlich v textu Labrys postihl jako společný rys posledně zmíněných obrazů „emergence znakových útvarů z postředí barevného základu, majícího značně dynamický charakter. Objevuje se zde proudění základu, vyvíjející se do turbulence nebo i do jednosměrného, obvykle diagonálního směřování, často však jde i o jakési vyzařování tohoto základu frontálním směrem k divákovi, na jehož hrotu se utváří výraznější znakový útvar, působící expresivně.“

V interpretaci jednoho z enigmatických obrazů, z jejichž nitra jakoby somnambulně vyzařuje své sdělení, se Wittlich zaměřuje na tvar, pro který našel v kulturní historii ekvivalent v dvojbřité sekyře, jejíž zobrazení se vyskytuje na zdech síní paláce krále Mínoa v Konossu na Krétě a podle něhož nazval i svůj text – labrys. Dceři malíře se podařilo najít v pozůstalosti obrazové dokumenty, které jsou ekvivalenty tohoto tvaru. Jedním z nich je fotografie kamene, který byl rozlomen a mezi oběma částmi je jistá mezera. Kulatá kamenná deska se podobá tvaru na obraze.

V osmdesátých letech jsem v interpretaci výtvarného díla zmíněného Miloše Šejna akcentoval prvek trhliny či štěrbiny ve skále, jako princip demonstrující nejen jejich tektoniku, ale i jejich živelnou podstatu. Ta zahrnuje zrození tvaru i čas, ale může, jako v případě Pavla Nešlehy mít širší kulturní kontext. A ovšemže to téma by bylo na celou knihu, v tuto chvíli bych měl poznamenat, že námět trhliny nalezneme v okruhu výtvarných umělců, o nichž jsou tyto články, například také u Karla Malicha.  Musím přitom opakovat Wittlichovo zdůraznění (abych jeho výklad nezkreslil), že ve zmíněném obraze nešlo o mytologickou spekulaci, neboť Nešleha historickou sekeru neznal, a akcentovat možnost různých vrstev čtení každého uměleckého díla. To může obsahovat symbolické roviny a zároveň konkrétní bezprostřední impuls zpracovaný do uměleckého tvaru, může zahrnovat existenciální pocit rození, tvoření i smrti, prožitek proměn i proměnlivosti přírody, barev i vyzařování světla. Je také na nás, co z těchto aspektů budeme vnímat jako pro nás podstatné sdělení.

Odkazy
https://creativoas.cz/pavel-nesleha.php
https://artlist.cz/?id=1172
https://www.vesmir.cz/clanek/zemrel-pavel-nesleha-malir-zivlu
https://www.galerie-ltm.cz/clanek.php?aid=76
P. Wittlich, Horizonty umění, s. 609 (P. Nešleha), s. 594 (Malichův motiv trhliny v raném kvaši s názvem Krajina ve mně n. opětovně v plastice, kde je motiv přítomen už v názvu: Pozoruji trhlinu v prostoru, 1979)

Paralela motivu s M. Šejnem
https://jan-k-celis.webnode.cz/texty-o-umeni-krajine-a-vzdelani/milos-sejn-skala/