Pavel Klikar

Pavel Klikar
Pavel Klikar a jiní / Muzikanti autentické interpretace

Když se dnes poohlédneme po webu se zadáním jména Pavel Klikar do vyhledávače, neubráníme se pocitu jisté schizofrenie. V jedné poloze se toto jméno českého průkopníka historicky poučené interpretace vyskytuje právě v tomto kontextu, tedy v souvislosti se založením a působením souboru Musica antiqua Praha, ve druhé figuruje jakožto vedoucí pozoruhodného ansámblu OPSO, tedy Originálního pražského synkopického orchestru, a konečně vám mezi videozáznamy na YouTube vyskočí jakási skupinka provozující muziku na Karlově mostě.

Můžete si položit otázku, zda nejde v některých případech o shodu jmen, ale mohu každého ujistit, že nejde. Toto všechno je skutečně Pavel Klikar, osobnost na jedné straně tvůrčí, podle řady lidí, kteří s ním pracovali, svým způsobem dodnes nedoceněný génius, na druhé straně člověk, který to nemá v dnešním světě jednoduché. Ostatně to tak u lidí jakkoli mimořádných bývá a nebudu to nijak dále rozebírat. Podstatná pro mě v tuto chvíli je skutečnost, že informací na webu je o Klikarovi poskrovnu, musí se složitě dohledávat. Vycházím-li ze způsobu práce na těchto stránkách, nezbývá mi než se pokusit tyto informace nějak propojit, případně doplnit. Jinak bych musel odkázat na rozsáhlý článek, který o Klikarovi vyšel v časopise Melodie, který odborníci, kteří časopis odebírají, ovšem znají.

Pro širší veřejnost je nejspíš Pavel Klikar nejznámější coby vedoucí Originálního pražského synkopického orchestru, dnes přetvořeného, už pod vedením herce a zpěváka Ondřeje Havelky, který s OPSO působil řadu let coby jeho frontman, pod názvem Melody makers. Původně se jednalo o seskupení velice komorní, sestával jen z několika mála muzikantů, postupně se, i v souvislosti s konkrétnější profilací, totiž orientací na dvacátá a třicátá léta populární hudby, rozšířilo na formát amerického orchestru, jak tenkrát hrával, tj. např. dvě trubky, čtyři saxofony střídající klarinety, atd., později rozšířené o dva či tři houslisty (houslistky).

Soubor, který zapadá svojí tématikou do tohoto příspěvku v rámci projektu Pavel Klikar a jiní / Muzikanti autentické interpretace a je vlastním důvodem jeho sepsání, tedy Musica antiqua Praha, působil v letech 1982-1997. V hesle internetového Českého hudebního slovníku osob a institucí je popsána stručně a výstižně jeho podoba. Klikar, který v OPSO hrál na trubku či kornet, popřípadě na jiné dobové dechové nástroje, v tomto souboru hrál buď na klávesové nástroje, především cemballo, a především řídil soubor. Oba soubory vlastně zcela jiného oboru vznikaly snad takřka současně a existovaly paralelně, Pavel Klikar prostě stíhal obojí. Přesto tady jsou určité hlubší souvislosti, především společné úsilí hrát „dobově“, a potom také personální propojenost, totiž houslistky Zuzana Ondřejíčková a Kateřina Trnavská, popřípadě další hudebníci, byli zároveň členy OPSO.

Musica antiqua byla ve své době nejvýznamnějším souborem provozujícím barokní hudbu na principech historicky poučené interpretace, byla zakladatelským počinem a představovala určitý historický mezník v chápání hudby u nás. Ti, kteří v souboru hráli a zpívali, hodnotí tuto dobu jako čas duchovního růstu. 

V v barokním souboru Pavla Klikara vzniklo ve své době společenství nadšených hudebníků, jejichž jména objevíme v další historii tohoto úsilí o nové vnímání kultury minulých staletí. Svou svébytnou cestou šel míněný Ondřej Havelka, výchozí stylovou polohu slyšíme i dnes v hlase Anny Hlavenkové, na principy Klikarova hudebního myšlení vzpomíná Jan Basista Novotný, souborem prošel odborník na nástroje loutnového typu Tomáš Najbrt, kterého můžeme vidět po boku Michaela Pospíšila, který později založil s ním a dalšími hudebníky soubor Ritornello, štafetu zásadního souboru převzal po zániku souboru Marek Štryncl, který s dalšími hudebníky, Dagmar Valentovou, Simonou Tydlitátovou a dalšími založil proslulou Musicu Floreu, zatímco ještě jako studenti a rodící se interpreti nové generace hráli zpočátku v obou souborech. Rovněž Václav Návrat, zdatný houslista, založil svůj Antiquarius consort, který vyniká promyšlenou dramaturgií a zpracováním původních pramenů, tak jak k tomu dal impuls právě Pavel Klikar a do evropské badatelské úrovně rozvinul Michael Pospíšil. Začátek své převratné kariéry ve spolupráci s Musicou antiqou datuje i Magdalena Kožená.

Soubor Musica antiqua představuje jeden z nejdůležitějších stupňů v českém uchopení barokní hudby, je následovníkem práce profesora Miroslava Venhody, hudebního teoretika a zakladatele smíšeného pěveckého sboru Pražští madrigalisté a profesora Milana Munclingera, flétnisty, muzikologa a zakladatele souboru Ars rediviva, navazuje na jejich práci (prof. Venhoda zemřel v roce 1987, prof. Munclinger v roce 1986, aktivně byli činní do zač. 80. let). Zatímco oni zpřístupňovali barokní kulturu ještě „tradičním“ způsobem (přesto velice objevně), pokračovatelé Musicy antiquy již vycházejí z dalšího stupně, jímž je tzv. autentická interpretace. I tato generace zaznamenává již první šediny, s polečenství se nicméně postupně rozrůstá. A hudba směřuje do věčnosti.

Info a souvislosti https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1002893
https://www.impresario.cz/cz/mf/interviews.html
https://barancicova.cz/rozhovory/ingeborg-zadna/ingeborg-zadna.html
https://alarmo.nostalghia.cz/zd/zd.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Musica_Florea

https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Venhoda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Munclinger

Poslech
https://music.stream.cz/klip/239872-musica-antiqua-praha-jak-jsi-krasne-nevinatko
https://www.youtube.com/watch?v=xlRmAbw3Wzg
https://www.youtube.com/watch?v=zm8DQz-KUdI
https://www.youtube.com/watch?v=3mVHHmRizT8
https://www.youtube.com/watch?v=_pdcaz3YbDk