Papírově 6 …

V Magazínu Dnes (25. dubna 2024) se na obálce nad černými brýlemi na nás zblízka dívá jedna z nejsledovanějších tváří veřejného prostoru v oblasti české kultury, Štěpán Kozub. Říkám to trochu s úsměvem, neboť to myslím i doslovně, vzhledem k reklamě Fio banky, v níž herec a zpěvák vystupuje v roli kolotočáře Freddyho Boháčka (psáno takto, na internetu uváděn jako Fredy) společně s jeho ženou Karmen, v jejíž roli na televizní obrazovce sledujeme Petru Nesvačilovou. Po dlouhé době úžasný úlet, jemuž je v textu nicméně věnován jeden odstavec, v němž se potvrzuje poctivost v integritě osobnosti herce, který „kývl“ na tuto nabídku (většinou se hovoří o tom, jak každý musí živit rodinu atd.) proto, že tento crazy styl mu je blízký z stand upů s Třemi tygry, ostravskou improvizační skupinou (šéf divadla Mír Albert Čuba, Kozubův spolužák Robin Ferro, divadelník a regionální politik Vladimír Polák a Štěpán Kozub, klavír Martin Pančocha. A Ostrava, to je druhý moment, který bych rád vypíchl v souvislosti se sledovaností, u herců na oblasti nevídaný.

Sympatický muž, u nějž mě v souvislosti s předchozí poznámkou zaujal (v sloupku Zblízka, který k těmto úvodním rozhovorům patří) „zlozvyk“, jak jej označuje (už to je sympatické), že se baví vytvářením trapných situací a pozorováním reakcí ostatních, čtu si teď také o Peteru Falkovi (poručík Columbo), jenž nečekanými zásahy do scénáře zneklidňuje ostatní herce, kteří pak působí autentičtěji. Když čteme článek, nahlédneme, že mnohé je jinak, než jsme si možná mohli myslet. Proto rád tyhle věci čtu. Černé brýle nejsou frajeřina mladého hejska, nýbrž nutnost, spojená s příběhem „řidičáku“, který Kozubovi nechtěli dát pro údajnou barvoslepost, což byla diagnóza chybná, neboť herec je světloplachý. O zdravotních problémech otevřeně hovoří hned v prvních větách, ostatně v posledních týdnech byl v médiích právě poprask v souvislosti s jeho kolapsem na začátku roku (vrozené astma, náběh na infarkt atd.).

Jak to říci? U Kozuba je spousta věci „jinak“. Samozřejmě jsou také skvělí herci v Ostravě, Brně či Liberci. Méně obvyklé je vyprodat dvakrát 0₂ arénu se žánrem stand-upu, za nápadem byl Leoš Mareš, a opět se ukázala Kozubova poctivost, když si dal podmínku kvalitního ozvučení, bez něhož by se příslušný účinek v tomto žánru nedostavil. V Ostravar aréně pak bylo úspěšné vstoupení dvojice Krhut & Kozub, nevím, zda to bylo toto, ale v televizi jsem sledoval se zájmem koncert této dvojice, bylo to velice příjemné. Kozub (na jedné přiložené fotografii) bude hrát ve filmu o Jaroslavu Haškovi, jehož tvář neuvěřitelně připomíná. Já si nicméně, když vidím některé fotky (na jiných zdrojích) bledého mladého muže v plášti, představuju někoho z prokletých básníků devatenáctého století.

Do diskuse, aktuální rovněž v posledních dnech v souvislosti s vystoupením některých politiků v parlamentu, zapadá článek Sprostý a sprostější. „Na obnažená těla jsme si už zvykli,“ některé verbální projevy na jevišti či obrazovce nebo filmovém plátně nás nicméně překvapí. O vulgaritách v parlamentu se hovoří opakovaně (diskuse o seznamech zakázaných slov dle britského parlamentu v loňském roce, nyní vzniká Etický kodex poslance, připomínají se případy z minulých let jako „flákanec“ a fyzická potyčka L. Volného či dávný pohlavek M. Macka (v minulých dnech zemřelého) poslanci Rathovi, některé výroky Andreje Babiše (např. o opilci Kalouskovi), to samo by bylo na celý článek. Jeden z politiků na televizní obrazovce považoval za vrchol Zemanův „bonmot“ v souvislosti s Pussy Riot, s obvyklým vytečkováním „k***a  sem, k***a  tam“.  V kultuře pamatuju ještě v dávných dobách na kritiku některé Hrabalovy knížky, kdy v Rudém právu mu bylo vytýkáno užití jistého hrubého slova (myslím, že to bylo „kurva“, bylo to někdy v šedesátých létech), komické.

V obrazové příloze jsou uvedeny scény tří nahých herců ve filmu Bony a klid, již název Kurvahošigutentag je dalším příznačným příkladem, následují filmy Trpaslík či Vyšehrad: Fylm, seriály Dobré ráno Brno!, Most! a další. V textu zmíněna vystřižená scéna z Formanova Amadea a „režisérský sestřih“, který pasáž, nezbytnou pro porozumění kontextu, obsahuje. Nebudu se pouštět do argumentace, v níž mohou padnout argumenty i historického úsilí o kultivovaný spisovný jazyk, autenticitu či kontext (například komický) použití výrazu v jazykovědě označovaného za vulgarismus či nízkost vyjádření, které nakonec žádnou vulgaritu neobsahuje, postupy a přístupy, které chtějí určité vyjadřování vymezit, např. kodexy atd. V každém případě nikomu nevadí, že jazyk je ochuzován nerespektováním tzv. slovesných tříd (ve škole se už neprobírají), takže slyšíme „oni ví“ místo „oni vědi“, už ani nesleduju, jak se příslušná pravidla pravopisu tomuto novému úzu podřizují. O „výplňkových slovech“ (to nejsou tzv. vytčené větné členy, ale nesmysly) jako „tak“ v každé druhé větě v českých médiích nemluvě. O jazyk bychom měli pečovat, otázka snižování jeho úrovně, nedostatku preciznosti, chatrnosti argumentace atd. je podle mého názoru důležitější než úzké zaměření proti neslušným výrazům. Co ale chcete, když slyšíte, že se má ve výuce matematiky na základních školách škrtnout třetina obsahu?

V dvojrozhovoru proti sobě jsou fotografie Petra Vichnara a jeho syna, rovněž reportéra Martina Vichnara. V kategorii nejlepší zpěvačka dostala cenu Anděl dívka jménem Pam Rabbit, hovoří o různých rasách králíků, odmítá pojem „líná generace“, sama je pracovitá. Scénárista a kriminalista Aleš Preis je další osobou, s níž přináší toto číslo magazínu rozhovor. Pracoval jako scénárista na třídílném seriálu Vedlejší produkt, který běží v České televizi, je inspirován tím, co zažil v Praze na oddělení vražd. O samotném seriálu vlastně nevypráví, hodně se dozvíme o jeho práci kriminalisty, o zločinu dnes, postojích veřejnosti k němu, svém vlastním problému, který jej postavil na dva roky mimo službu a dovedl ke psaní pohádek (Tatínku, povídej…) a poté do Písku.

V samotných novinách (MF dnes, 25. 4. 2025) je ve složce Hradecký kraj komentář k divadelním inscenacím v mezinárodním festivalu Regiony, řeč je o zvláštním nastudování Krále Oidipa (vždy inspirativní téma, v loňském roce např. inscenace v Brně), i o projektu Léto 69. U tématu festivalu „Chvění. Tekutost. Rovnováha“ jsem si vzpomenul na Karla Hvížďalu, který slovo, převzaté z díla Vladimíra Holana, použil pro svou knihu Chvění je naděje.

Pozoruhodný je příběh gramofonové firmy v Loděnicích („rodinné stříbro“, Gramofonové závody v Loděnicích, dnes GZ Média), které letos slaví jubileum, „málem dohrály“, „ale stále se točí“, dokonce s pobočkami ve Spojených státech a Kanadě (levnější a rychlejší než export), s rozšířením sortimentu nejen na cédéčka, ale také na grafiku (první, tenkrát šelakovou desku vylisovali v roce 1951, první „elpíčko“, už vinylové, v roce 1956). Velký kus štěstí, že unikátní, nenahraditelné stroje ne výrobu desek, které jsou dnes zase zpátky v kurzu (v různých edicích, dnes s možností např. průhledného či barevného materiálu), neskončily ve šrotu. A ovšem, už léta se nevzrušuju, za ten zvýšený tlak to nestojí, když čtete články jako Loňské závody vyšetřují. Lyžaři už plánují dražší. Je to prostě sport, vzpomínám na tunelování fotbalových firem, na které se vrhli „podnikatelé“ už v devadesátých letech, a je to tak pořád kolem dokola, naposledy kauza v Sokole. Nu a nyní detektivové protimafiánského útvaru NCOZ zkoumají případný protidotační podvod v souvislosti s pořádáním Světového poháru v lyžování ve Špindlerově Mlýně v loňském roce.

Nu a, pak tu je kauza amerických univerzit – jako by toho nebylo v „Americe“, u nás tak adorované v posledních týdnech málo (polovina dětí nechodí do školy, každou chvíli tucet zastřelených na ulici či v supermarketu etc. etc.). Nyní (původní článek 25. 4. „USA: jak se z univerzit staly filiálky Hamásu“, mezitím, než jsem se dostal k tomuto komentáři, ze dvou amerických prestižních univerzit přeskočila jiskra do Paříže a dalších zemí) na institucích, které by mělo přinášet to nejvyšší vzdělání, jsou nepokoje, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku obklíčili demonstranti židovské studenty a vytlačili je z korpusu, komentáře v tomto článku (i jinde na internetu) hovoří o novodobé Hitlerjugend, studenti pálí americké vlajky atd. (čtu dále, Kolumbijská univerzita uzavřela kampus, policie za minulý týden (dnes je 4. května) v souvislosti s protiizraelskými protesty zatkla přes 2000 lidí, na Kalifornské univerzitě v Los Angeles policisté „pronikají přes barikády“… Ovšem, abychom byli tzv. „objektivní“, na Echo24 (4. května) čtu, „Další šok pro Němce. Členka vysílací rady v ARD hájila chalífát a chválila právo šaría“, pravda paní, která komentovala demonstraci v Hamburku, je muslimka. Odvolat by ale nebylo záhodno, „informuje deník Bild“, podle novely zákona mají zástupci islámu své místo ve vysílacích radách.

Profesor Martin Haluzík: Cukrovky se lze zbavit: dietou a pohybem (autorka rozhovoru Tereza Blažková). Stručný obsah lze najít také na adrese helpnet.cz. V každém případě pro mě překvapení, dosud jsem měl od odborníků informaci, že diabetes je záležitost doživotní (s nutností buď píchat inzulín či brát léky). Ta je v rozporu s tím, co vím o matce jedné mé kamarádky, pravda drsňačce, která prý se cukrovky zbavila (také jsem tomu nevěřil). Nyní lékař, přednosta Centra diabetologie a vedoucí Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie jenž ve svém článku vysvětlil všechno tak srozumitelně, jak jsem to nikdy nečetl ve všemožných letácích či příručkách pro pacienty, říká, že to je možné. To je ovšem sdělení zcela zásadní. Hovoří o posunu věku cukrovky tzv. druhého typu, dříve označované jako „stařecké“, do věku teenagerů, zaujala mě zmínka (viz předchozí odstavec) o „nejhorších případech, jaké vidíme v USA“ (ovšem, stačí se podívat na libovolný záznam na americkou ulici, abychom viděli příčiny), a ovšem, byl jsem vloni v létě na jičínské plovárně, a zhrozil jsem se nad valícími se dětmi, v každé ruce nějaké výživné jídlo nebo sladký nápoj.

Podstatné informace (shrnuté): Padesát procent je genetika. Po covidu se zvýšil počet postižených, neboť každý zánět v těle vede ke zvýšení hladiny cukru. Velkou úlohu sehrály kortikoidy, máme dokonce pojem „kortikoidní diabetes“. Komplikace: kardiovaskulární, pak mikrovaskulární (zrak, ledviny a nervy, ucpávají se cévy, odumírají a na jejich místě se tvoří jiné). Velký výskyt karcinomů souvisí pak s inzulínem, který tělo vyrábí, aby reagoval metabolismus cukru, jehož zvýšená hladina ale je zároveň růstová, odtud všechny ty druhy rakoviny. Zajímavé je také, že ukázkové BMI není zárukou zdraví, důležitější je pohyb, i když bude člověk trochu při těle. Další doporučení jsou už víceméně známá. První je ovšem zastavit nárůst dětské obezity, pan doktor se obává, že se to nepodaří. A pěkný je vzorec pěti set až tisíce kroků denně navíc či tříminutové protažení u práce na počítači.