Papírově…

Pociťuju jakýsi časový přeryv, možná je to jen souběh okolností, že se měsíc nic neděje a pak je všechno najednou, možná že je letos nebývale dříve jaro, nevím. V každém případě to nejsou jen ty kulturní události, z nichž si vždycky přinesu nějakou hromádku tištěných materiálů, včera, než jsem odjel s Milošem Šejnem na vernisáž jeho výstavy Depozit paměti v Jilské 14, jsem musel zjistit, jak se vlastně vypíná v domě voda a otočit tím správným kohoutem, protože na čas než jsem se vrátil z Prahy byla vyhlášena odstávka, a při kontrole mejlů mně přišla tisková korektura z Českého časopisu historického recenze knihy Jana Bílka o knize k výročí Čapkova R. U. R. v Hradci Králové.

Minulý týden jsem zase trávil s určitou nervozitou v souvislosti s prvním zákrokem na Oční klinice v Hradci Králové 28. února, nejen pro určité limity zraku v ty dny, ale především pochopitelnými obavami, aby vše proběhlo bez komplikací, i když mě všichni ujišťovali, že by neměly být. Nervozita byla o to větší, že se mně ozval Karel Hvížďala, že přijede se Zdenko Pavelkou do Jičína na besedu, tak bych chtěl být fit, když jsem se skoro půl roku pokoušel tohle dojednat (navíc je jičínská knihovna v souvislosti s přestavbou přemístěna do domu naproti a o letních prázdninách se stěhovala a bylo zavřeno), nu a také si procházím komentáře k jeho knihám, které jsem nejen v posledních měsících přičinil, a ještě pár dní předtím mně historik Jan Bílek přivezl cestou z Hradce do Sobotky další, moc pěknou knihu Pátečníci na fotografiích Karla Čapka, kterou napsal společně s Jarmilou Schreiberovou, mou spolužačkou z Filozofické fakulty.

Pětadvacátého února jsem si z Kopidlna přivezl kromě sešitku s nominacemi Jivínského Štefana za rok 2023 (sošku za dlouhodobou kulturní činnost dostal zaslouženě kastelán Valdštejnské loggie Jiří Vydra) hromádku exemplářů časopisu Pod Zvičinou, který bývá každým rokem k rozebrání. Přispívá tam vydatně Oldřiška Tomíčková, historička hořického muzea, každoročně předsedkyně či členka Štefanské komise. Letos jsem při prvním prolistování několika čísel s potěšením zaregistroval články o českém ovocnářství, podle mého názoru významné součásti české identity (vedle lokálního kontextu, tedy blízkých Holovous se svým výzkumným a šlechtitelským ústavem a Slavnostmi Holovouských Malináčů).

Vlastně bez nějaké větší úvahy jsem v supermarketu popadl výtisk Lidových novin, když o tom tak uvažuju, bezprostředním impulsem nebyla žádná mediální událost (a že jich je, Ivan Ženatý mně, když jsem se svěřil se svými potížemi se zrakem, řekl, to se asi nechcete na ten svět kolem dívat), ale fakt, že si Alena občas noviny koupí, když někam jede autobusem. Já sám si noviny nekupuju, natož pravidelně neodebírám, jako kdysi v době předdigitální, „vymlouvám se“, že mně stačí to, co na mě vyskočí, když spustím počítač a víceméně večerní televizní zprávy, samozřejmě s vědomím, že to je jiný diskurs, jiná „síť“ informací, kvalita zdrojů (i když i toto vidím kriticky), a ovšem „šustění papíru“, tedy jiné vizuální uchopení. A i když se mně mihne dávný obraz pánů, kteří čítávali noviny v kavárnách, pověšené ještě na onom dřevěném rámu či aktuálnější možnosti chodit číst noviny do knihovny, mám tu představu, že bych se neměl „rozptylovat“ a soustředit se na to, co bych chtěl sám zpracovat, přičemž i tak „nestíhám“. Příloha LN Orientace je nicméně něco, co bych neměl přehlížet. Ale ovšem, to bych mohl říci u řady dalších případů.

Včera jsem si z Galerie Jilská 14, kde byla Šejnova vernisáž, odnesl štůsek starších minikatalogů výstav, také proto, abych si udělal ostřejší představu o činnosti této instituce. Jsou to tiskoviny o formátu A2 přeloženého a pak shora dolů složeného na formát A5, přičemž z jedné strany (v celé ploše) funguje jako plakát na výstavu, jako skládačka pak jako řečený minikatalog se stručným textem kurátora, reprodukcemi děl a dalšími jinak běžnými prvky – teď jsem si rozložil jeden z nich a zaznamenal pozoruhodný efekt obou stran zároveň v pohledu proti světlu.

Kromě Šejnova Depozitu paměti (zahájení 5. 3. 2024, trvání 6. 3. – 27. 4., kurátor Petr Vaňous) nyní pročítám materiály známých i někdy mně méně známých jmen, Naděžda Plíšková (7. 12. 2015), Alena Kučerová / Postup, 21. 4. – 15. 5. 2015, Luděk Míšek / Hmota a prostor, 24. 3. – 13. 5. 2022, Jiří Voves, 28. 6. – 26. 8. 2023 (vtipná reverze v datu), Tomáš Polcar / Krajiny, 12. 7. – 12. 8. 2016, Svatopluk Klimeš / Oheň do papíru nezabalíš, 25. 2. 2014 – 28. 3. 2014. Bližší komentář si nejspíš nechám na jindy, zde alespoň registrace skutečnosti, že v objektu, dnes uváděném jako Jilská 14, došlo k určité proměně, totiž u oněch starších výstav je uváděn jako organizátor výstavy Topičův salon – na stránkách galerie se dočteme o přesunu spolku Výstavní společnost TS z objektu na Národní třídě právě do jiného, architektonicky pozoruhodného objektu.