Pan Kaplan má třídu rád / Divadlo ABC Praha

Ze tmy se vynořující a k publiku přibližující hradba s lidskými postavami, v níž identifikujeme posléze zábradlí paluby parníku a – podle obrazu proslulé „Žehličky“, totiž Flatiron Building, prvního mrakodrapu v New Yorku – americké imigranty, to je velkolepý úvod divadelního/muzikálového představení Divadla ABC Praha Pan Kaplan má třídu rád. Kromě příliš hlasitého orchestrálního úvodu, který trochu až bolel (spíš technická než režijní záležitost) už vše ostatní směřovalo k uvolnění a výborné zábavě, založené na židovském humoru (Leo Rosten byl židovského původu a jeho kniha, která byla předlohou ke všem dalším, i divadelním ztvárněním (Broadway, Divadlo ABC), vycházela z jeho osobních zkušeností polského emigranta), svižné dynamické a do jednotlivých sekvencí (oddělenými zvoněním a přechody Jitky Smutné coby černošské uklízečky přes z jednoho portálu do druhého) dramaturgii i vlastní jazykové komice, vyplývající z komolení anglických (v překladu, či spíše převodu pak českých) výrazů žáky „třídy“, kterou má kaplan rád, sestávající ze všech myslitelných národností, a z těchto zkomolenin autorem konstruovaných jazykových hříček.
Recenze, které jsou na webu, už takřka vše další zmínily, kromě zasloužené chvály ve všech směrech u publika (zájem je tak veliký, že divadlo muselo stáhnout inscenaci z on-line předprodeje) i odborné kritiky (což se promítlo i v řadě ocenění, např. na desátém ročníku Grand festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2009) je možné mít snad jedinou případnou, možná diskutabilní připomínku, možné mírné zkrácení (představení trvá tři hodiny, ale je to obecnější téma, k jakému standardu se spíš přiklonit, dnes znovu ožívají delší časové formáty např. při úplných originálních textech klasiků). Za sebe bych ale akcentoval  několik věcí. První bylo milé překvapení, že Lubomír Lipský v osmdesáti létech ufoukne pozoun, a to docela slušně, další milé dramaturgické zapojení Stanislava Fišera (dabér Vinnetoua), který ztratil hlas, do představení (Lipský opakovaně: On se na lodi nachladil a nemůže mluvit!), pak některé pěvecké výkony (stále lepší Jitka Smutná, ale i všichni ostatní). Zapojení ostatních hudebníků do dění na jevišti. To, že Oldřich Vízner není dominantním důvodem návštěvy představení, ale působí až civilně (vzhledem k tomu, co umí předvést) a případné rozpaky nad tím, přikládám skutečnosti, že je Vízner uváděn jako v hlavní roli (přesnější by bylo v titulní roli), která vzbuzuje očekávání jeho komických eskapád. Ještě drobné vysvětlení. Český titul knihy (a představení, anglický zní The Education of Hyman Kaplan) vznikl z komické věty, kterou (ve třetí osobě) „titulní“ hrdina podlézavě opakuje – Pan kaplan má třídu rád. A ty jazykové hříčky? Opravdu stojí za to. Třeba návrhy všech přítomných, jak by se správně mělo jmenovat „ořezávátko“. „Ořezátko“ je příliš krátké. Krátké?

Mrakodrap Flatiron Building v New Yorku
https://www.newyorkonline.cz/chelsea-flatiron-gramercy.php
https://cs.wikipedia.org/wiki/Flatiron_Building
Leo Rosten
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leo_Rosten
Ukázka překladu P. Eisnera (jako autor je uváděn Leonard Q. Ross, pseudonym, který L. Rosten používal, protože cítil případné znevážení své odborné práce)
https://zadnyproblem.sweb.cz/pankaplanmatridurad.html

Recenze na i-Divadle
https://www.i-divadlo.cz/recenze/pan-kaplan-ma-tridu-rad/v-labyrintu-jazykoveho-minotaura
Další recenze a rozhovory
https://www.rozhlas.cz/mozaika/hoste/_zprava/718210
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/data/news/601-file/praha-1-kaplan.jpg
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/o-nas/napsali-o-nas/casopis-nase-rodina-recenze-pan-kaplan-ma-tridu-rad-589.html
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/o-nas/napsali-o-nas/pan-kaplan-ma-tridu-rad-recenze-tydenik-rozhlas-567.html
a další, na stránkách divadla:
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/repertoar/aktualni/leo-rosten-pan-kaplan-ma-tridu-rad-108.html

Údaje o inscenaci
Datum premiéry: 24.01.2009
Režie     Miroslav Hanuš
Překlad                Pavel Eisner
Dramaturg          Jiří Janků
Scéna    Jaroslav Milfajt
Hudební spolupráce      Milan Potoček
Kostýmy              Katarína Hollá
Choreografie     Jana Hanušová
Korepetice         Milan Potoček
Sam Pinsky         Hanuš Bor

Hrají                     
Hyman Kaplan                 Oldřich Vízner
Profesor Parkhill              Jaroslav Vlach
René                             (alt.) Lubomír Lipský / Dalimil Klapka
Claud    Stanislav Fišer
Norman Bloom                Jiří Klem
Casimir Scymcak             Jan Szymik
Vasil Hruška                   Martin Písařík
Lucca Barbella               (alt.) Jan Meduna / Viktor Dvořák
Carmen Caravellová       Jana Drbohlavová
Nelly Gray                      Jitka Smutná
Rózy Mitnickova              Hana Doulová
Rochelle Goldbergová Veronika Gajerová
Klára Kipnisová                (alt.) Barbora Poláková / Veronika Kubařová
Olga Tarnovská               Věra Nerušilová
Muzikant                         (alt.) Jaroslav Brabec / Stanislav Štěpán
Muzikant                         (alt.) Tomáš Hustoles / Josef Lorenc