Otazníky…

Byl jsem vždycky nepřítelem konspiračních teorií, ale poslední dobou už opravdu nevím, co si mám myslet. Není to snad ani tak dlouho, kdy jsem si pochvaloval práci některých žurnalistů, kteří v denním tisku nejen komentují, ale opravdu rozebírají aktuální problémy. Pokud to dříve nedělali, pak by platilo, že se ony věci prostě nedostaly na veřejnost. Pokud to je jinak, pak mi nezbývá, než si myslet, že na některých kompetentních místech opravdu sedí nekompetentní idioti (jak jsem několikrát zdůraznil, snažím se být zdrženlivý, ale tady se asi nedá opravdu nic jiného dělat než užít odpovídající slova), nebo že „jsme v Čechách“, nebo že to všem už je jedno, nebo že to někdo záměrně bojkotuje, protože představu, že jednoduchý úkol, který by vyřešil školák možná už ve čtvrté třídě, brzdí „složitost demokracie“, v následujících případech opravdu coby argument odmítám.

Je to pár dní, co se tu řešil (a nedořešilo, další komplikace nastávají) přechod na nové jízdní řády a zmatky, které s jejich zavedením nastaly, protože na řadě míst „systému“ se to „nezvládlo“ přesto, že měl být zavedený jednotný národní systém, jaký už před třiceti lety (alespoň co vím), existoval bezproblémově v Holandsku. Na jedné stránce dnešních novin (8. ledna 2020) se nyní dočítám o souvislostech povinného čipu pro psy, který v Česku nově od 1. ledna platí (psalo se o tom v minulých měsících nesčetněkrát, stejně jako se o tom hovořilo v televizi), a v případě nedodržení nového nařízení hrozí vlastníkům vysoká pokuta. Neočipovaných psů je přitom v současnosti prý půl miliónu.  Ano, jsme v Čechách, kde byl laxní přístup k „pravidlům“ nastaven už v devadesátých letech. Na druhou stranu se ovšem majitelům psů vůbec nedivím, neboť stát tady hází na občany něco, co sám totálně nezvládá. Článek v MF dnes říká, že smyslem novinky je především „lépe kontrolovat množírny“ a také „identifikovat majitelé psů, kteří se zaběhnou nebo někoho pokoušou“.  Jenže samotný čip „kromě kódu neobsahuje žádné informace o psovi a jeho majiteli“, ty jsou teprve v databázích, tzn. informace do nich musí být zadány. To je první krok (opět vzpomínám na elektronické údaje, které byly zavedeny u nových osobních dokladů v Německu před třiceti lety a které u nás, pokud vím, dosud nemáme, natož u psích čipů). Druhý je pak řečená skutečnost, že informace se do databáze musí zadat. To však (opět zaprvé) není povinné, a kromě toho (za druhé) stát žádnou takovou databázi nemá. Takže: „Tím, že neexistuje centrální registr, to pozbývá smyslu.“ Novinka množírny neřeší, soukromé databáze je byznys (záznam se musí platit), stát (v tomto případě ministerstvo zemědělství) na zřízení centrálního registru údajně nemá prostředky. To, že „nejsou lidi“, bylo komickým heslem „za komunismu“, paradoxem je, že s možným řešením nyní přišel jeden komunistický poslanec, mělo by (mohlo by?) k němu dojít v roce 2022.

Pod tímto článkem na stejné straně (3) je další článek, v němž se uvádějí potíže s nově zavedenou neschopenkou, na jejíž nefunkčnost si lékaři stěžují. V titulku se píše „eNeschopenka? Jedna za 40 minut.“ Na rekapitulaci tahanic kolem věci v článku vylíčených už nemám síly. Jdu raději dělat něco možná jen s drobným výsledkem, který ale má (pro mě a pro nějaký okruh pár set lidí, které to zajímá) smysl.