Oswald Mathias Ungers

Oswald Mathias Ungers
významní architekti současnosti

Oswald Mathias Ungers se narodil v roce 1926 v Kaiserseschi v německém Severním Porýní – Falci. Německý architekt a teoretik architektury měl ve světě renomé člověka nekompromisního vzhledem k stavebnímu umění. Cítil se zavázán principům navrhování i tvarovým zavázán vzhledem k tomu, že je odvozoval z minulosti, dále je rozvíjel bez ohledu na dobové módy a školy, zásadní pro něj bylo cosi v lidském řádu obecně platného. Těsně před koncem druhé světové války musel narukovat, byl zajat a studovat mohl až po skončení války a propuštění. Po gymnáziu studoval na Technické vysoké škole v Karlsruhe architekturu u Egona Eiermanna. Po úspěšném zakončení založil Ungers konstrukční kanceláře v Kolíně nad Rýnem (1950), Berlíně (1964), Frankfurtu nad Mohanem (1974) a Karlsruhe (1983).

Byl jmenován profesorem na Technické univerzitě v Berlíně, později zde byl děkanem pro architekturu. Před studentskými bouřemi na konci 60. let, v Berlíně obzvlášť citelnými, Ungers na deset let změnil působiště, v roce 1967 se stal profesorem na Cornellově univerzitě ve městě Ithaca ve státě New York. Zároveň obdržel profesuru na dalších vysokých školách, na Harvardu  v Cambridgi, Kalifornské univerzitě v Los Angeles,  Vysoké škole pro užitá umění ve Vídni a Akademii umění v Düsseldorfu. Stal se i členem Akademie umění v Berlíně.

Ungersovy stavby se vyznačují přísným dodržováním geometrického vzorce, základními prvky jsou elementární tvary jako krychle, koule, válec, čtverec či kruh. To je zřetelné především na fasádách navrhovaných budov. Když Ungers vyučoval na univerzitách, jeho kritici tento přístup nazývali „kvadratismus“, příznivci pak „německý racionalismus“. Ungers se ale neodvolával na německou tradici, nýbrž na francouzký klasicismus, především na Jeana-Nicolase-Louise Duranda, který již 1820 publikoval knihu s geometrickými pravzorci, vhodnými pro „jakoukoli stavbu“. Z tohoto důvodu se k němu jeho kritici vyjadřovali jako o „formalistovi“. Dnes je Ungers považován za rozhodujícího teoretika tzv. Druhé moderny. K jeho žákům patří  Max Dudler, Hans Kollhoff, Christoph Mäckler, Rem Koolhaas , Jürgen Sawade a Eun Young Yi.

Ungers svou architektonickou knihovnu, kterou začal budovat od padesátých let, převedl v roce 1990 nadaci. Jádro jeho knihovny tvoří traktáty o architektuře, díla o vzniku a vývoji perspektivy a knihy o nauce o barvách. Knihovna obsahuje například první vydání Vitruviovy De Architectura Libri Decem z roku 1495 či dnes vzácné publikace jako Staatliche Bauhaus in Weimar 1919-1923 či díla ruských avantgardistů, např. El Lisického esej O dvou čtvercích.

Z Ungersových prací můžeme uvést např. Galerii na frankfurtském výstavišti, Institut Alfreda Wegenera v Bremerhaven, Muzeum Wallraf Richartz v Kolíně nad Rýnem, vstupní prostor k Císařským termám v Trevíru, Galerii současnosti v Hamburku aj.

https://de.wikipedia.org/wiki/Oswald_Mathias_Ungers
https://www.youtube.com/watch?v=OLeULKtXVTE
https://www.youtube.com/watch?v=bqtl96sGi64 (vstupní prostor na začátku videa, k antické památce)

https://en.wikipedia.org/wiki/File:Wallraf-Richartz-Museum_001.jpg
https://www.baunetz.de/meldungen/Meldungen_Wallraf-Richartz-Museum_von_O._M._Ungers_in_Koeln_eroeffnet_8271.html
https://bauwatch.koelnarchitektur.de/pages/de/architekturfuehrer/41.wallraf_richartz_museum_fondation_corboud.htm