Osudy 19 … / František „Čuňas“ Stárek, Vladimír „Lábus“ Drápal
31.05.2024 14:50Osudy 19 … / František „Čuňas“ Stárek, Vladimír „Lábus“ Drápal
Známá postava českého undergroundu začíná vtipně o vězení jeho otce a jeho, po příchodu z něhož se pak narodil nějaký potomek, v prvním případě on, v druhém jeho dcera. Majetek rodiny byl znárodněn, otec byl ve vězení, brzy zemřel na infarkt. O škole, nevraživosti učitelů a o touze psaní básniček, nu a pak o „bigbítu“, založení vlastní skupiny v Teplicích, on psal texty (jeden z nich cituje), spisovatelky Saši Berkové bratr Jirka, otec pracoval se symfonickým orchestrem. Na začátky „bigbítu“, tedy technické podmínky, rovněž vzpomínám, na „promítačku“ jsme také jako kluci hráli. V této skupině získal přezdívku Čuňas, podle jednoho filmu, kde si jedna postava půjčovala peníze, stejně jako on (tj. nebyl „tlustej“), stříhání vlasů.
Primitives Group byl základ bigbítu, jak o tom hovoří „Magor“, na jejich koncertu začal příklon k němu, dlouhé vlasy, mluvení „sprostě“, Stárek „do toho vrostl“, otázka, do jaké míry na to měly vliv Sudety. Ve škole měl trojky, končil v roce 1968, v Duchcově byla hornická průmyslovka, tam studoval. Od deseti let vyhledával stanice, zapisoval si je, německé, francouzské a anglické stanice poslouchal, to ho politicky formovalo víc než politická persekuce jeho rodiny. Hrál šachy. Na škole zažil příchod okupačních armád, smrt Palacha, vyhazovy učitelů, jeden ho nechal propadnout z ruštiny, šlo mu o modrou knížku, „boj“ a dostal ji. Problémy s dlouhým vlasy, chodil pak v krátkovlasé paruce. Nabírání vědomostí v Teplicích, hodně četba knih, Sešity pro literaturu, Ginsberga. Dostal se „do spárů“ jehovistů, pak udělali „veletoč“ a založili patafyzický klub (!). Podle vzoru Milana Knížáka založili tamější „Aktual“ s názvem Pecka z vajíčka, kde byla hudební skupina, natáčeli film, dělali happeningy jako „Ze smetiště na sídliště“ atd. Velké společenství, soudržnost „mániček“.
Práce v Metrostavu, tam squatovali, „integrace českýho undergroundu“ (podle Magora), různé úrovně vzdělání, na „severu“ udělali časopis UM (Underground magazín), zde už v prostředí undergroundu, Magor se vrátil z basy, byla Mejlova svatba, Zajíček uspořádal koncert DG 307 atd. Rozšiřování textů prostřednictvím rozmnožovacího stroje, který sestavil jeho kamarád. Sloučili dva projekty, tam už byl Stankovič, Němec, „Jirouska“ atd., to už hovoří už o polovině sedmdesátých let, Magor se ženil, chtěli dělat festival druhé kultury v Bojanovicích, onen časopis Plastic People in the Sky nikdy nevyšel. Čtení Sváti Karáska a Charlie Soukupa v Přešticích. Organizačně propracované, Zajíček, Charlie Soukup a další pracovali v lese, druhá skupina pracovala také v lese (Plastici), sebrali je, on byl informován, protože sedávali v hospodě v Teplicích, „Petr Uhl neuměl sedět“, bylo třeba to „umět“.
Protože já to prostředí undergroundu neznám, zeptal jsem se umělé inteligence (Copilot) na to, kdo je „Kocour“ a „Skalák“. Přebírám odpověď: Kocour a Skalák jsou významnými postavami českého undergroundu.
Karel “Kocour” Havelka: Kocour byl jedním z klíčových aktérů českého undergroundového hnutí. Byl známý jako majitel hudebního vydavatelství Globus, které jako první po roce 1989 začalo vydávat undergroundové nahrávky. Jeho přízvisko “Kocour” bylo dobře známé v hudebních kruzích a byl také aktivním propagátorem alternativní hudby. Kocour podporoval mnoho undergroundových umělců a kapel, a jeho vliv na českou hudební scénu byl významný.
Miroslav “Skalák” Skalický: Skalák byl jedním z nejvýznamnějších tvůrců klasického českého undergroundu. Jeho texty, básně a písňové texty byly rýpanci do systému, který v 70. letech v Československu vládl. Byl také hybatelem dění a na přelomu 70. a 80. let byl duší nejznámější české „máničkovské” komuny v Nové Vísce u Kadaně. Skalák emigroval do Vídně v roce 1980 kvůli tlaku komunistického režimu, ale později se vrátil a rekonstruoval v Meziříčku na Vysočině mlýn, který je nyní každoročně dějištěm největšího undergroundového festivalu…
Stárek popisuje průběh vazby, případně odsouzení. A docházelo k integraci s disentem. Svazek „Podzemí“, tj. Kocour, Skalák a on (krycí jméno Satan). Předpolí k Chartě 77, a on množil na řečeném přístroji. Distribuce materiálů Charty 77. Nová Víska, komuna, sdílená ekonomika. Pak akce Asanace, část lidí emigrovala, chtěli ale žít v komuně dále, jiní zůstali. Pracoval v Geofyzice, uhlí mezi Mělníkem a Mladou Boleslaví, vytvořili další komuna, tam také Saša Vondra. Po roce znovu zatčení jakožto redakční rada Vokna, skoro celý rok ve vazbě v Litoměřicích, pak do Ostrova nad Ohří. Jim Čert udával. Lágr Bytíz, tam měli bohatou knihovnu, bachaři o některých věcech nevěděli, třeba kdo je Patočka. On se snažil vždy v kriminálu učit. Studoval tam třeba Mukařovského atd. Popis vězení, Čuňas dělal ostatním poradce, jak mají postupovat. Po vězení pak tzv. ochranný dohled.
Hodně se hovoří o časopisu Vokno, jak zohlednit také vzhledem k právním předpisům, „časopis pro jinou a druhou kulturu“, to byl Magorův požadavek. Šest čísel, pak druhá řada. Vystěhování některých lidí z velkých měst, distribuční síť atd. Komunistický disent, katolický disent, averze proti undergroundu, Dienstbier například se Stárkem nechtěli mluvit. Změna oproti oné době, kdy hájili Plastiky. Takže to „byla doba bojů“. Čuňas napsal „předním“ signatářům dopis, který podepsalo na čtyřicet „lídrů“ z menších měst nebo za určitá uskupení, například tu byl Chadima za „novou muziku“, který měl ohlas (to bylo v roce 1987), byli radikální, chtěli dělat demonstrace. Toto líčení je pro mě zajímavé, protože moje představa o Chartě 77 byla dána vždy jednostranně předkládanými obrazy, buď jako nezpochybnitelná adorace, na druhé straně určitými pochybnostmi, nikoli ale v plasticitě přesněji popsaných názorových rozdílů (o nich jsem věděl jen nepříliš konkrétně jako o skupinách lidí, kteří byli její součástí).
Práce v kotelnách, generační obměna „estébáků“ v polovině osmdesátých let – přesné! Jejich guru byl Ladislav Klíma, kopírovali vzácný tisk a prodávali ho, načerno taxikařil. Rozdělení časopisu Vokno na dvě části, kulturní a aktuality Voknoviny, už byl počítač, Sinclair Spectrum. Jel do České Třebové a tam se seznámil s Ivou Vojtkovou, svou budoucí manželkou. V Třebové pak znovu zatčen. Pak líčí vězení, „toluenové pracoviště“, pak „dynamiku vývoje“ už v posledních měsících před společenskými změnami, prostřednictvím televizních zpráv, a pak propuštění po Havlově amnestii, v Praze Letnou „nestihli“, Laterna magika. Redakční práce, pak let do Spojených států. Setkání s Ginsbergem. Václav Havel jej poslal, aby zabránil aktivitám Richarda Sachera, František Stárek líčí, jak podepisoval výpovědi bývalým estébákům (zajímavý pohled, také tuto interpretaci jsem v této podobě neslyšel). Velel útvarům zpravodajské techniky, z původního slibu dvou měsíců bylo sedmnáct let. Pak přešel do ÚSTRu, tam zkoumal, dokumentoval historii undergroundu. Spolupráce s Ladislavem Kudrnou na knihách, (doplňuju:) Kniha v barvě krve, Zakázaná předmluva. Zajímavá může být komiksová kniha Legendy o Magorovi.
Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_St%C3%A1rek
Vladimír „Lábus“ Drápal
Underground je veselé ghetto, říká Vladimír „Lábus“ Drápal v pořadu, který nepatří mezi Osudy, navazuje ale tematicky na underground (Vladimíru Drápalovi, kterého znám z jeho galerie v Lounech a vernisáže dvojcédéčka Miloše Šejna Obraz / tělo / zvuk v pražském nakladatelství ArtMap, hovoří o svém nakladatelství Guerilla Records (v něm Šejnovo dvojcédéčko v roce 2017 vyšlo), zároveň to není pořad členěný na několik dílů, nýbrž s jednou jednohodinovou částí, začleněný do série ArtCafé, natočený k dvacátému výročí Guerilly v roce 2021. (Po straně pak od Čuňase je možné přejít k dalším souvisejícím pořadům.)
Uvádí Aleš Opekar. Táže se, co Drápala přivedlo k undergroundu a on odpovídá, že to byla paradoxně Československá televize, kde slyšel v propagandistickém pořadu Atentát na kulturu (1977) hudbu skupiny Plastic People of the Universe, a v němž si (nejspíš my všichni) pamatujeme herce, jehož jméno se stalo i Drápalovou přezdívkou (ovšemže, je tu i určité shoda ve fyziognomii). To mu bylo třináct let a „nepřestává mě to fascinovat a přitahovat dodnes,“ říká. Ještě před Listopadem pracoval jako ekonom v Lounech a v Praze se angažoval v disentu, po převratu pak organizoval rockové kluby, jako progresívní klub Opera, například a také dělal managera skupiny DG 307, o což jej požádal Pavel Zajíček, jenž s Mejlou Hlavsou skupinu založil. Měl vegetariánskou ideu, to nerozvíjí. První cédéčko vydal v roce 2001, v tom roce zemřel Mejla, český Lou Reed, ukázka Příběh II (Útržek dopisu) DG 307.
Která deska byla z těch projektů po roce 1989? Byla to třetí deska českokrumlovské kapely Bratři Karamazovi Za pět pět. Lábus se domnívá, že ty desky nestárnou, že jejich duch je nadčasový, hovoří o vnitřní svobodě a otevřenosti, nekladení si překážek atd., důležité je prožívat život v radosti a „ten underground je takový veselý ghetto“ (tato slova jsou v titulu celého pořadu, jak v úvodu zmíněno). Na otázku nutnosti alespoň jistého zisku Vladimír Drápal zmiňuje ekonomickou nezávislost projektu vzhledem k tomu, že v roce 2003 nebo 2002 vyhrál výběrové řízení na místo Městského divadla v Lounech, tím se nakladatelství stalo naprosto osvobozeným od ekonomických tlaků. Je pyšný na to, že mu Ivan Magor Jirous namluvil kompletní Magorovy labutí písně, že vydal šestnáct desek Pavlu Zajíčkovi, podle něj mimořádnou, celosvětovou osobností, několik desek s Mejlou Hlavsou a poslední „majstrštyk“ je, že získal práva na všechny písně Plastic People, postupně se dostává k materiálu a objevuje nové věci. Po pokusu o to, dostat se do Senátu, se aktuálně věnuje již jen Guerille.
Nyní Vladimír Drápal s Alešem Opekarem procházejí jednotlivé desky či projekty. Kabaret doktora Caligariho, Tanec se strachem, ukázka z desky, jejíž materiál Lábusovi hudebníci poslali poštou. Zcela nová věc je deska Časomlejn skupiny Aku aku. Svatopluk Karásek, Řekni ďáblovi ne. V souvislosti s pandemií nemohl proběhnout Karáskův pohřeb, jeho děti Drápala požádaly, zda by neudělal k jeho poctě nějaký festival, ten pod názvem Sváťa fest, bohoslužba proběhla v kostele sv. Salvátora, na koncertě Lahovičkách vystoupí Charlie Soukup a Vejška, Bobeš a hosté, Chudák paní Popelková, Oboroh, Umělá hmota, Svatopluk. Drápal našel nahrávku, kdy ve Vrchlického divadle (tam řediteloval) Sváťa hrál a vydal ji.
O Charlie Soukupovi, Nová Víska (o ní se hovoří v pořadu Čuňase). Šel pro krev, nahrávka Plastic People (první skladba na albu Hovězí porážka, původně 1984), Drápal hovoří o vzpomínce na Mejlu v Akropoli („deset let, co nás opustil“) a na to navázala další spolupráce. Sólový program Milana Hlavsy Šílenství. Na pořadu je fajn, že ukázky nahrávek jsou v dobré kvalitě (ve srovnání s některými dalšími možnostmi na internetu). „Moc jsem si neužil A čas tak utíká! / Musím si na noc dát k posteli budíka – / stačí půl dvanáctý? Nařídím raděj čtvrt / nerad bych nakonec zaspal i vlastní smrt.“ (text J. H. Krchovský). Poselství či kodex českého undergroundu vystihuje skladba skupiny Umělá hmota (1976), poslouchám ona slova na konci: „strach hoď za sebe a bojuj proti špatnostem“, „sám za sebe“. K výročí bude v Arše koncert a předtím ještě „večírek“ Mejly, budou se křtít další cédéčka. V závěru hovoří Milan Knížák s Aktualem, který pak zpívá známý Atentát na kulturu: – Probuďte pátera Koniáše.
Odkazy
Guerilla Records
https://www.guerilla.cz/
Sváťa fest
https://www.youtube.com/watch?v=zVh-HDGnQE4
———
Zpět